Světlo tvých očí 24

 

Vstoupil na palubu a s pohledem na luxusní zařízení si uvědomil, jak rozdílně si Himchanova letadla představoval při prvním letu. Zabořil se do pohodlného koženého křesla u okna, upnul se do bezpečnostního pásu a snažil se uvolnit. Hlavou se mu honily chmurné myšlenky na budoucnost, ale snažil se je potlačit a plně se soustředit na zázrak, že na vlastní oči vidí rychle se vzdalující zem. Potom pozoroval barevnou skládačku, kterou hluboko pod nimi vytvářela krajina.

Himchan byl s Daehyunem v pilotní kabině a svou pozici druhého pilota opustil za celý let jen jednou. Při tom nevěnoval Yonggukovi ani jeden pohled. Prošel kolem něj a zmizel v uzavřeném prostoru na zádi letadla. Když se o několik minut později znovu objevil, měl na sobě místo džínů a trička elegantní lehký oblek modré barvy.

Na zpáteční cestě k Daemu se Himchan chvilku zdržel u Zela a informoval ho, že za nějakých čtyřicet minut přistanou. Yongguk jako by tam ani nebyl. Po jeho odchodu seděl Guk strnule jako socha. Potom se tiše otočil k okénku, aby Zelo neviděl slzy, které mu stékaly po tváři.

 

V době jejich přistání na letišti v Yangju už v sobě našel ztracenou rovnováhu, ale cesta na policii byla nelehkou zkouškou pro jeho napjaté nervy. Seděl vmáčknutý na zadním sedadle mezi Himchanem a Daehyunem. Zdálo se mu, že to nemůže přežít ve zdraví. Pokaždé, když se Himchan naklonil dopředu k Zelovi, který řídil, se mu do boku zaryla jeho zbraň a připomněla mu, co ho čeká. Ale ještě mnohem horší byl chladný pohled, kterým ho Himchan pokaždé probodl, když se omylem setkaly jejich pohledy.

Yongguk sice věděl, že z jeho strany to je částečně ochrana před bolestí, kterou mu způsobil, ale přesto několikrát Himchana přistihl, jak se na něj dívá s pohledem nebezpečně blízkým nenávisti. Srdce mu sevřela bolest.

Z počátku je navigoval Daehyun podle plánu města, ale potom už začal Yongguk poznávat své rodné město a převzal iniciativu.

„Na konci ulice doprava.“ Informoval Guk Zela. „Policejní stanice je odtamtud už jen pár bloků nahoru.“

Himchan věděl, že se tady Yongguk už zorientoval bez problémů, tak ho nechal, aby vedl Zela a sám se plně zaměřil na pozorování okolí.  Část jeho vědomí byla ve střehu k možnému nebezpečí, i když věděl, že se nedokáže soustředit na sto procent. Vdechoval Gukovu charakteristickou mužnou vůni, kterou tak dobře znal. Naslouchal jeho stále nadšenějšímu hlasu a vycítil, že navzdory neradostným okolnostem svého návratu domů je vzrušený tím, že znovu vidí místa, která tak dlouho viděl jen ve svých představách. Tohle byl jeho život. Život, po kterém tak toužil. Život, ve kterém pro něj nebylo místo.

Potlačil v sobě bolest z jeho odmítnutí a zaměřil se na jediné. Aby ho živého a zdravého dopravil k Hwangovi. Potom už za Guka neponese zodpovědnost. Vrátí se domů, posbírá to, co zbylo z jeho života a zapomene, že kdy slyšel jméno Bang Yong Guk.

Jejich příjezd na policejní stanici se vydařil skoro perfektně. Jejich vypůjčené auto dorazilo k budově asi devět minut po třetí hodině, ale přesto tam neviděli ani jednoho policistu, natož pak policejní kordón, který jim Hwang slíbil. Himchan nedochvilného poručíka Hwang Yunhaeho proklel nejméně do pátého kolene a do horoucích pekel k tomu.

„Chceš, abych ještě jednou objel celý blok?“ Zeptal se Himchana Zelo.

„Ne, zaparkuj přímo před vchodem. Dostaneme ho dovnitř sami. Připrav se Yongguku, budeme vystupovat.“ Přikázal mu s pohledem upřeným dopředu.

Auto se nehlučně zastavilo a ve stejném okamžiku už Himchan na své straně vystupoval z otevřených dveří a táhl Yongguka za sebou. Než vůbec měl Yongguk čas si uvědomit, co se děje, byl znovu nemilosrdně vmáčknut mezi Himchana a Daehyuna, se Zelem uzavírajícím tohle prazvláštní procesí. Přenesli ho na chodník a potom se s ním pustili nahoru, po schodech, do hlavního vestibulu.

Yongguk byl bezmocně vláčen k orientační tabuli a znovu potom po schodech nahoru. Jeho prostorové vidění nebylo navíc ještě v úplném pořádku, a tak v té rychlosti špatně odhadl výšku jednotlivých schodů. Zakopl, ale Himchan si toho snad ani nevšiml, a tak se ke dveřím služební místnosti v podstatě natáhl.

„Nech mě být, sakra!! Jsme na policii. Jsme v bezpečí. Tady už přestaň s tou svou siláckou taktikou.“ Chtěl se mu vykroutit z bolestivého sevření, ale Himchan si ho k sobě nemilosrdně přitáhl.

„V bezpečí budeš, až tě poručík Hwang obklopí šesti po zuby ozbrojenými gorilami. A až za tebe bude zodpovídat on a ne já. Do té doby zůstaneš se mnou a nehneš se ode mě ani na krok. Rozumíš?“

„Rozumím.“ Odsekl mu Guk.

Himchan naštvaný na Yongguka, Hwanga a celý svět, se prořítil skrz dvoukřídlé prosklené dveře do rušné služební místnosti. Už se hnal do poručíkovy kanceláře, když se z ní nemotorně vybatolil Hwang.

„Do prdele Hwangu, kde sakra vězíte?“ Vyjel na něj zostra Himchan, nepočkal ani ne jeho odpověď a pokračoval ve slovním útoku. „Pokud se nemýlím, měli být venku vaši muži. Ve tři!“

„Laskavě se uklidněte, Kime.“

„Uklidním se, až mi dokážete, že jste schopný zajistit Bang Yonggukovi takovou ochranu, jakou jste mi přislíbil.“

Když se přítomní policejní detektivové potichu rozprchli, zadíval se poručík na tři muže okolo Yongguka. „Mám pocit, že Bang Yongguk má v tomhle okamžiku třikrát větší ochranu, než potřebuje.“

„Přestali byste už o mně laskavě mluvit, jako kdybych byl neviditelný?“ Požádal nedůtklivě Yongguk.

„Omlouvám se vám, pane.“ Řekl dvorně poručík Hwang. „Opravdu mě velmi potěšilo, když jsem se dozvěděl, že jste získal nazpátek svůj zrak.“

Yongguk mu už chtěl poděkovat, ale Himchan neměl děkovací náladu. „Jak jste to vlastně myslel?“

Hwang ukázal směrem ke své kanceláři. „Pane Bangu, kdybyste vy a vaši přátelé ráčili vstoupit do těchto dveří. Vysvětlil bych vám, co se tady dneska všechno stalo.“

„Děkuju vám, poručíku.“ Yongguk se energicky vyškubl z Himchanova sevření a s trojčlenným doprovodem v patách vešel do kanceláře.

Hwang se uvelebil za svým stolem, Yongguk usedl na židli proti němu. Daehyun se Zelem jistili vchod a Himchan se postavil těsně za Yongguka.

„Takže?“ Himchan se podíval na poručíka.

Hwang si toho nafintěného a agresivního chlápka ani nevšiml a dělal, jako by tam ani nebyl. Zalovil v deskách na stole a vzápětí u ž podával jednu fotografii Yonggukovi. „Pane Bangu, je to tenhle ten muž, co se vás pokusil zavraždit? Ten, kterého jste viděl zavraždit Cho Sejunga?“

Yongguk se třesoucí rukou natáhl pro fotografii. Muž na ní neměl zřejmě ani ponětí, že jej někdo fotí. Právě pojídal nerušeně večeři v nějaké restauraci. Obrázek nebyl úplně jednoznačný, ale Guk by Elegána poznal kdekoliv.

Potlačil v sobě instinktivní hrůzu a pokusil se promluvit pevným hlasem. „A-ano.“

„Je to Kwon Jihan?“

„Ano je.“

„Za chvilku s vámi někdo sepíše formální výpověď. Ale nejdřív …“ Poručík mu podal druhou fotografii. „… je to muž, který se vás pokusil zavraždit před dvěma dny v Soulu?“

Yongguk si od něj vzal další fotografii, ale nemohl nic jiného, než jen bezmocně pokrčit rameny. „Nevím, byl jsem ještě slepý.“

„Je to on. Lee Minhyun.“ Prohlásil rozhodně Himchan. „Ale dneska jsem vám do telefonu taky říkal, že ho zatkli.“

„Ano, to jste říkal.“ Souhlasil poručík. „A hned potom, co jsem zavěsil, mi volal váš přítel Choi Gongjin a požádal mě, abychom sbalili i Kwon Jihana. Lee se zřejmě při výslechu sesypal a začal mluvit. Věděl, že tam byl očitý svědek. Vy.“ Ukázal na Himchana. „Ale nevěděl, že vy a policie v Soulu znáte jeho totožnost a že dokonce na oddělení mají jeho fotku. Tu, kterou jsem posílal Choiovi. A když už se jednou dostal do lapáku, rozhodl se, že tam nepůjde sám.“

Yongguk se k němu naklonil. „Chcete říct, že se přiznal k tomu, že se nechal najmout k vraždě a že jmenoval Kwona jako svého komplice?“

„Ano, přesně to. Prokurátor na Kwona ihned vydal zatykač a já za ním poslal několik svých mužů.“

„Takže už je pod zámkem?“ Zeptal se věcně Himchan. „Poručíku, ale to přece nezajišťuje Yonggukovu bezpečnost! Kwonovi právníci se ho budou snažit za každou cenu dostat ven z vězení na kauci.“

„Ne to nebudou, pane Kime, protože my ho vlastně nemáme.“

„Jak nemáte? Co to jako znamená?“ Dožadoval se Yongguk rozumného vysvětlení.

„No … víte … koronerovi se nepovedlo najít všechny jeho součásti.“

„Součásti?“ Yongguk zbledl.

„Kwon Jihan byl dneska ráno zavražděn. Pod sedadlem v jeho autě vybuchla bomba.“ Zasmál se ironicky poručík.

„Bože …“ Zašeptal Yongguk .

„Kang?“ Zeptal se Himchan.

„Nepochybně.“ Poručík se pohodlně usadil na své rozvrzané židli. „Samozřejmě že se nám to nikdy nepodaří prokázat. Prostě další nevyřešený případ spojený se zločineckým podsvětím.“

„A jak si můžete být jistý, že v tom autě seděl právě Kwon Jihan?“ Zeptal se nedůvěřivě Himchan.

„Dva sousedi ho viděli několik vteřin předtím, než to vybuchlo. Byli si stoprocentně jistý, že za volantem seděl Jihan.“

„Ale proč? Proč by se Kang chtěl zbavovat jednoho ze svých mužů?“ Zeptal se Yongguk a vzápětí mu to došlo, sám si na svou otázku i odpověděl. „Ale ano … v okamžiku, kdy Lee označil Kwona za svého komplice, se moje svědectví k vraždě Cho Sejunga stalo vedlejší věcí. Kang dostal strach, že když zatknete Kwona a obviníte ho, nechá se přesvědčit, že je pro něj výhodné získat výměnou za informace o Kangově syndikátu o něco mírnější trest.“

„Ano, takhle to vidím i já.“ Přikývl poručík s uznáním nad jeho logickým uvažováním.

Himchanovi se ale přesto na celé věci něco nezdálo. „A jak se Kang dozvěděl o tom, že Leeho sebrali v Soulu? Jinými slovy … zpráva o tom byla poprvé hlášená ve zprávách v sedm ráno a najděte někoho, kdo během deseti minut nainstaluje bombu do auta.“

Poručík se znovu zasmál. „Řekl jim to sám Lee. Jistě ne přímo, ale ten idiot telefonoval z nepochopitelných důvodů minulou noc sem do Yangju jednomu právníkovi, o kterým se všeobecně ví, že je jedna ruka s Kangem. Ten právník mu nezištně poradil, co má dělat a hned potom to všechno vyslepičil Kangovi. Tím Kang získal celou noc k tomu, aby přišel na nejlepší způsob, jak se s celou tou nepříjemnou situací jednou provždy vypořádat. A jestli znám Kanga tak dobře, jak si to myslim, pravděpodobně s tou bombou počítal hodně dlouho dopředu, jako s možným řešením.“

„Takže je po všem.“ Shrnul to celé Himchan.

„Mluvíte-li o vztahu pana Banga k této záležitosti, tak ano. Kanga nemůže pan Bang ničím ohrozit.“ Podíval se na Guka. „Potřebujeme vaši výpověď, abysme mohli oficiálně uzavřít případ Choovy vraždy a potom už jste volný. Prokuratura sice nebude mít moc velkou radost, že přijde o možnost dostat se Kang Seokgovi na kobylku, ale to vám může být už ukradený.“ Postavil se, nečekal na Gukovy reakce a kolébal se ke dveřím. „Za chvilku na vás v místnosti bude čekat policista a stenografka. Jo … a abych nezapomněl Kime, Choi vám vzkazuje, abyste se co nejdřív dopravil do Soulu. Něco pro vás má.“

Poručík Hwang odešel a v místnosti se rozprostřelo ticho jako v hrobě. Yongguk byl v šoku. V hlavě mu stále zněly Himchanova slova o tom, že už je po všem a pomalu mu docházel jejich plný význam. Obličej mu rozzářil šťastný úsměv. Postavil se a otočil se k Himchanovi. „Je po všem.“

Himchan pozoroval smutně jeho úsměv, který si ho podmanil v prvním okamžiku, kdy ho uviděl. Úsměv, který ho až do smrti bude strašit ve snech. Srdce mu sevřela skličující bolest. „Gratuluju Yongguku.“ Řekl chladně. Viděl, jak jeho nádherný úsměv vadne, ale necítil žádné výčitky svědomí. „Takže budeš žít jako dřív a budeš mít všechno, po čem toužíš, ještě o něco dřív, než si sám očekával.“

Pod jeho jízlivým pohledem ztratil Yongguk řeč. Byl konečně volný. Jeho život už neohrožovaly žádné temné vyhlídky. Mohl se mu otevřeně přiznat ke své lži a k tomu, že ho miluje víc než svůj život. Ale jeho chladný pohled mu ta slova zmrazil ještě v krku. Rozhodnutí, které předešlé noci učinil pro jeho vlastní dobro, teď vypadalo jako velká obludná chyba.

„Himchane, musíme si promluvit. Prosím …“

„Prosíš? Prosíš mě, abych ti neudělal scénu? Neboj se, to ti určitě nehrozí. Minulá noc mi úplně stačila.“ Ani Yongguk ani Himchan nezpozorovali, že se Zelo s Daem tiše vytratili z místnosti. Himchan byl sžírán svojí bolestí a Yongguk horečně přemýšlel, jak překlenout tu hlubokou propast nedorozumění, která se mezi nimi rozevřela.

„Teď mě asi hodně nenávidíš, viď?“ Zeptal se Guk mírně.

Himchan se zle zasmál. „To nic, za pár let to přejde.“

„Ale proboha Himchane, musím ti něco říct. Já …“

„To půjde jen těžko, pane Bangu. Čeká na vás detektiv Yoon.“ Vpadl bezohledně do jejich rozhovoru poručík Hwang a chytil Yongguka za paži. „Pojďte, během chvilky to máte za sebou a potom už vás propustíme.“

„Poručíku počkejte chvilku, prosím.“ Žadonil Guk. Odtáhl se od něj a očima plnýma slz visel bezmocně na Himchanově mrazivém pohledu. „Mohl bych jen na minutku?“

„Lituju, pane Bangu, ale dneska tady máme nějaký fofr.“ Usadil ho odměřeně poručík. „Ať to máme z krku. Potom se můžete oddávat horlivému panu Kimovi, jak sám uznáte za vhodný.“

„Děkovat mi opravdu nemusíte, pane Bangu.“ Poznamenal Himchan kousavě. „Dělám jen svou práci. Svůj účet zašlu na vaši adresu do Soulu s poznámkou, aby ho poslali na vaši stálou adresu sem do Yangju.“

Tahle bezcitně zasazená rána Yongguka zabolela jako úder pěstí. Musel pevně stisknout rty, aby se ovládl a nepropadl bezmocnému záchvatu pláče. Až po chvíli se mu podařilo promluvit. „Himchane, musíme si promluvit. Vrátím se sem hned, jak podepíšu svou výpověď.“

Hwang beze slova vyšel ze dveří a Yongguk jej následoval. Krátkým oficiálním prohlášením se nečekaně lacino vykoupil z hrozivé budoucnosti. I přesto se ale zlobil na poručíka i na detektiva Yoona a celou yangjskou policii, že mu brání v rozhovoru s Himchanem, ale podřídil se. Zašel do malé místnosti vyšetřovatele, oficiálně identifikoval Kwon Jihana jako muže, který se ho před pěti lety pokusil zavraždit a potom donekonečna odpovídal na otázky detektiva Yoona. Když ho konečně o hodinu později propustili, byl fyzicky i psychicky na dně. Soustředil se jen na to, aby už konečně byl u Himchana.

„Pan Bang?“

Yongguk se zaujetím zkoumal přelidněnou služebnu, tak si ani nevšiml mladého policisty, který ho oslovil.

„Ano?“ Zeptal se bez zájmu.

„Poručík Hwang povídal, že vás mám zavést domů nebo kam budete chtít.“

„Děkuju, ale už tady na mě někdo čeká. Kim Himchan je …“

„Promiňte, ale ten pán odešel.“

„Odešel?“ Yongguk se k němu zmateně otočil. „Kam odešel?“

Policista pokrčil rameny. „On i ostatní pánové odešli hned po tom, co jste zašel do místnosti vyšetřovatele.“

Yongguk zavřel oči a bojoval s náhlým přívalem slz. Posbíral v sobě všechnu sílu, aby byl schopný mluvit. „Nechal … nechal tu pro mě nějaký vzkaz?“

„Ne pane. Jen prohodil něco, jako že nesmí zmeškat letadlo a potom zmizel.“

Ta zpráva byla víc, než Yongguk dokázal unést. Opustily ho všechny síly. Sevřela jej bolest, kterou mu způsobil Himchanův útěk. Zatmělo se mu před očima a všechno se s ním zatočilo. Zapomněl i na sympatického policistu, který ho ale včas zachytil do své náruče a tak zabránil jeho pádu na zem.