Světlo tvých očí 8

 

„Aha, to jste vy?“ Jaera stála ve dveřích a měřila si Himchana podezřívavým pohledem.

„Taky vás moc rád vidím, Jaero.“ Odpověděl jí v dobrém rozmaru. Za ten měsíc, co chodil za Yonggukem, mezi nimi vzniklo jakési přátelské nepřátelství. „Mohl bych dál?“

„Čekám, že přivezou objednaný nákup.“ Informovala ho odmítavě.

Himchan vážně pokýval hlavou, jako by tohle vysvětlovalo úplně všechno, a poté svou žádost zopakoval. „Mohl bych jít dál, kdybych slíbil, že až sem dorazí, tak je ničím nevyděsím?“

Ztěžka si povzdechla a ustoupila mu o krok dozadu. „Myslím, že jo.“

Himchan se hbitě kolem ní protáhl, ale po cestě do obývacího pokoje se k ní ještě otočil. „Jaero, můžu se vás zeptat na něco osobního?“

„No…jen jestli opravdu musíte.“

„Jistě…je to totiž otázka života a smrti. Existuje někdo na světě, koho máte ráda?“ Zeptal se jí škádlivě.

„Mam ráda dodavatele potravin.“

„Aha. Tak v tom případě, až sem příště půjdu, vezmu sebou hodně jídla.“

„Vám by to stejně nepomohlo.“ Odsekla mu a šla do kuchyně.

Himchan jí následoval a přitom se usmíval. „Na vás se musí hezky od lesa. Není lehké s váma vyjít, Jaero.“ Přes halu k němu přiběhla Yuki a radostí zaštěkala. „Z mého příchodu má radost snad jen Yuki.“

Jaera po něm vrhla výmluvný pohled, který ho neměl nechat ani chvilku na pochybách, že se jeho kousavá poznámka minula účinkem. „Měla jsem pocit, že se dneska máte sejít na letišti se svým bratrem.“

„Ano, ale až okolo poledne. Takže mam ještě hodinu volno, a tak jsem si řekl, že se tady zastavím, abych zjistil, jestli bych Yonggukovi nemohl nějak pomoct s dokončovacími přípravami večírku. “ V tu chvíli mu došlo, že ho ještě neviděl. „A kde Guk vlastně je?“

„Je ve svém pokoji a spí. Teda aspoň v to doufám. Zase má jednu z těch svých zatracených migrén.“

Himchan se zamračil. Když před měsícem mluvil s Wonseokem, dozvěděl se od něj také o Yonggukových bolestech hlavy. Ale do té příhody před dvěma týdny se mu tahle informace vykouřila z hlavy. Ten den vzal Guka do italské restaurace na večeři. Uprostřed jídla ale najednou zbělel jako stěna a skoro omdlel. Bylo vidět, že hodně trpí, a tak ho odvezl hned domů, přímo do postele. Měl o něj starost a přirozeně u něj chtěl zůstat, jenomže Jaera i Yongguk byli proti tomu.

„To nic není, jen mě trošičku bolí hlava.“ Tvrdil Guk, ale i přes urputnou snahu to nevyznělo vůbec přesvědčivě.

„Yongguku…z malé bolesti hlavy se ale neomdlívá.“

„Ale já neomdlel. Jen se mi trochu zatočila hlava. To je všechno.“

„Tak to jdi říct tomu číšníkovi ve Vita Italia. Asi jsem ho měl nechat zavolat tu sanitku. Tohle se ti přece nestalo poprvé, ne? “ Posadil se na kraj postele a vzal ho něžně za ruku. „Byl si s tím už někdy u doktora?“

Yongguk zavrtěl hlavou v záporném gestu a vzápětí sebou bolestí škubnul. Himchanovi bylo jasné, že ho ta konverzace stojí nadlidské úsilí, ale dělal si o něj příliš velké starosti, než aby toho nechal.

„Ty migrény mu začaly před pár měsíci, krátce před naším příjezdem sem.“ Řekla mu Jaera a plně se soustředila na malý ručník namočený do ledové vody, který přikládala Yonggukovi na čelo. Potom mu položila na noční stolek vedle skleničky s vodou několik aspirinů.

Himchanovi naznačila gestem, aby s ní opustil pokoj. Odvedla ho z ložnice a mlčky spolu sešli do kuchyně. Kde Jaera pokračovala v rozhovoru. „Zpočátku to byly jenom mírné bolesti hlavy, ale když se to začalo horšit, rozhodli jsme se, že by se s tím mělo něco dělat.“

„Souvisí to nějak s tím pádem, který způsobil jeho nevidomost?“

„To zatím nevíme.“ Jaera pokrčila bezradně rameny a nalila do dvou hrnečků kávu. „Doktor, který ho ošetřoval po tom vražedném útoku, mezitím odešel do důchodu, ale Gukie mu i tak zavolal. Když se doktor dozvěděl, že se chystá do Soulu, domluvil mu vyšetření u jednoho zdejšího lékaře, který se výhradně specializuje na neurologické poruchy. Říká se o něm, že je v tomhle oboru nejlepší.“

„A proč u něj tedy ještě nebyl?“

„Protože se u něj objednává na měsíce dopředu. Jde k němu dvacátého devátého. To byl nejbližší termín, který nám nabídli.“ Vysvětlila Jaera dotčeně. Vadila jí dlouhá čekací doba.

Himchan se mračil čím dál víc. Opatrně upíjel horkou kávu. „Proč mi o tom neřekl?“ Zeptal se, spíš než Jaery, sám sebe.

„A proč by měl?“ Zeptala se uštěpačně Jae. „Guk je přesvědčený o tom, že to není nic vážného. A zřejmě má pravdu.“

Himchan tentokrát s Jaerou plně souhlasil. Hlavně proto, že by nesnesl, kdyby Yonggukovi hrozilo nějaké vážnější nebezpečí, i když jen zdravotní…

Od té příhody měl Yongguk dvě další migrény. Pokaždé trvalo celé hodiny, než byl vůbec schopný vstát z postele.

V týdnu pracoval na svém scénáři. Měl dlouhá sezení s režisérem a producentem filmu. Ale jeho večery patřily výhradně Himchanovi. Chodili spolu na dlouhé procházky nebo jen spolu tiše seděli na terase a dělili se spolu o západ slunce. Bez zábran si povídali o svých každodenních radostech i starostech.

Himchana štvaly Yonggukovy opakované problémy s lidmi od filmu. Až s neuvěřitelným klidem se potýkal s jejich arogantním chováním, s jejich nekonečnými požadavky na různé úpravy a změny ve scénáři. Dokonce s jednou nebo dvěma milostnými nabídkami jednoho z producentů.

Himchan si udělal čas na přečtení všech čtyř knih Detektivních případů Hwang Chan Kyua, které zatím vyšly. Yongguk mu nabídl k přečtení i svůj scénář. Byl rád, že mu svým nezaujatým, detektivním pohledem na věc může pomoci. A to nejen se samotným psaním scénáře, ale také s obchodní nebo osobní stránkou celé věci.

Jejich společné večery byly plné nezapomenutelných okamžiků, které v sobě oba s láskou opatrovali. O víkendech spolu objevovali Soul a Himchanovi tohle město nepřipadalo nikdy tak úžasné jako právě teď, když se na něj díval Yonggukovýma očima.

Potom Himchan musel služebně odjet na celý týden mimo město. A čas se mu táhl tak strašně pomalu, že to bylo k nevydržení. Tělem byl v Incheonu, ale všechny jeho myšlenky směřovaly k tomu nádhernému blonďáčkovi, kterého nechal v Soulu.

Když se po jeho návratu znovu sešli, jejich vztah nabyl na intenzitě. Jako by oba chtěli dohnat ten ztracený čas. Jeho touha po Yonggukovi  rostla den za dnem a on věděl, že kdyby ho vzal znovu k sobě domů, neodešel by dřív než následující ráno. V žádném případě ho nechtěl nutit k ničemu, čeho by později mohl litovat…

„Jaero…“ Yongguk scházel velmi opatrně ze schodů a rukou se držel za hlavu. „Zdálo se mi, že slyším Chanyho.“

„Jsem tady, Gukie.“ Přešel ihned k němu a dotkl se jeho paže, aby věděl, že je u něj. Objal jej kolem pasu a políbil něžně na čelo. „Jaera mi řekla, že máš migrénu.“

„To nejhorší už odeznělo.“ Objal ho taky kolem pasu, opřel si hlavu o jeho rameno a vstřebával sílu a teplo jeho těla. „Myslel jsem, že už budeš na letišti.“

„Jsem tady jen na skok. Chtěl jsem se jen zeptat, jestli bych nemohl ještě s něčím pomoct. Což mi připomnělo…víš určitě, že budeš mít dneska večer dost síly postarat se o své pozvané hosty? Budeš stát několik hodin na nohou, nechceš to radši ještě odvolat?“

Yongguk rozhodně zavrtěl hlavou a přešel k barovému pultu. „Ne, tak za hodinu nebo za dvě se dám dohromady.“ Sedl si na jednu z vysokých stoliček a Jaera mu automaticky podala sklenici s vychlazeným čajem. „Jídlo už je objednaný, hosté jsou pozvaní a barman taky… prostě se chytám oslavit dokončení první verze svého scénáře i za cenu toho, že by mě to mělo odrovnat.“

Himchan si stoupl za Yongguka a začal mu jemně masírovat krk a ramena. „No, musím říct, že brácha se na to moc těší. Ještě nikdy se mu nepoštěstilo propašovat se na nefalšovaný hollywoodský večírek napěchovaný všemožnými celebritami.“

Yongguk se zasmál, ale vzápětí toho trpce litoval. Opřel se o Himchana a nechal ho rozehnat nápor bolesti silnýma, ale něžnýma rukama. „Doufám, že jsi svému bratrovi řekl, že tohle není žádná hollywoodská párty nabitá hvězdami, ale jen taková malá přátelská sešlost. Abych pravdu řekl, dost mě překvapilo, že moje pozvání přijal Han Jung Mo i ostatní z filmového štábu. Na jejich gusto to tady asi bude pěkná nuda…“

„Zase se podceňuješ.“ Pokáral ho jemně Himchan. „Rád bych viděl někoho, kdo by se dobrovolně vzdal možnosti s tebou strávit večer.“

„Chceš seznam?“ Poškádlil ho Guk.

„Ne, díky. Můžu jen děkovat bohu, že s těmi davy horlivých nápadníků nebudu muset zápolit o tvou přízeň s mečem v ruce.“

Oba ignorovali Jaeryno znechucené odkašlání a plně se zabrali do debaty o večerní párty. Himchan s hrdostí a radostí přijal roli hostitele a Yongguk ho už poněkolikáté varoval, že sám nebude moci obcházet hosty, protože v přeplněné místnosti by byl spíš na obtíž.

Konečně přivezli objednaný nákup a Himchan se vydal na letiště. Ještě před svým odjezdem slíbil, že večer s Jongupem přijdou dřív, než se začnou scházet pozvaní hosté.

 

Když se Himchan znovu objevil se svým bratrem přede dveřmi Yonggukova domu, bylo již na večírek všechno připravené. Jen Jaera se ještě převlékala u sebe v pokoji.

„Jdu tam!“ Zavolal Yongguk na sestru, když se domem ozval zvonek. Pospíchal do haly, ale u dveří se zarazil s rukou na klice. „Himchane?“ Teprve když uslyšel Himchanův hlas, odjistil a otevřel dveře, ustoupil o krok dozadu, aby je mohl přivítat.

Himchan stál ve dveřích a dlouhou chvíli nebyl schopen slova. Yongguk vypadal úchvatně. Měl na sobě černé, upnuté kalhoty. Sněhově bílou, vypasovanou košili s ležérně vyhrnutými rukávy do úrovně loktů. Splývavá látka košile tak nechala vyniknout každou křivku jeho drobného těla.

Na krku se mu třpytil na řetízku větší zlatý křížek. Lesklé vlasy se mu jemně vlnily. Ale přesto nejvíc Himchana omráčil jeho nádherný úsměv.

„Vypadáš naprosto úchvatně.“ Řekl a vstoupil dovnitř. Chytil Guka za ruce a sklonil se k dlouhému polibku na uvítanou.

Za Himchanem se ozvalo zakašlání a vzápětí se ozval hlasitý smích. „Jako bych tady nebyl. Prostě zůstanu stát tady mezi dveřma a budu držet stráž.“

Yongguk se odtrhl od Himchana a s ruměncem ve tváři natáhl ruku. „Omlouvám se, prosím. Pojďte dál…“

„Jongupe, jestli ti to ještě nedošlo, tak tohle je Bang Yong Guk.“ Otočil se od bratra na Guka. „ A Gukie…tohle je můj bratr Moon Jongup.“

„Jsem opravdu moc rád, že vás konečně poznávám. Smím vám tykat Yongguku?“ Pokračoval, až když Guk přikývl na souhlas. „Jsi přesně takový, jak mi tě Him popsal. A se svým bráchou souhlasím obzvláště v tom, že tě to opravdu moc sluší.“ Sevřel Gukovu ruku do své a společně odcházeli do obývacího pokoje. Himchan za nimi zavřel dveře a následoval je.

„Děkuju. Také Himchan mi o tobě hodně vyprávěl.“ Usmál se na Jongupa. Nebyl tak vysoký jako Himchan, ale hlas měl stejně neodolatelný a chování stejně otevřené a přátelské jako Himchan. „Posaď se, prosím.“ Vyzval ho.

„Kdepak! Jsem tady pracovně. Himchan mě pro tenhle večírek jmenoval asistentem hostitele.“

„Super. A co má přesně takový asistent hostitele v popisu práce?“ Zeptal se zvědavě Guk.

„Bude podle potřeb přebírat povinnosti hostitele, takže ten bude mít víc času pro krásného hostitele.“ Uvolnil z bratrova sevření Yongguka a majetnicky si ho přivinul do své náruče.

„Ale to je milé.“ Usmál se rozzářeně Guk. „Tak doufam, Jongupe, že ve svém novém povolání budeš mít úspěch.“

Jongup s úsměvem přikývl. Společně s Gukem chvilku poseděli, aby se lépe poznali. Zanedlouho dorazil i najatý barman a Himchan mu šel ukázat jeho pracoviště. Když se Himchan vrátil zpět do obýváku, nějakou chvíli je jen pozoroval, jak si spolu skvěle rozumí.

„Gukie konečně zmoudřel a vyměnil vás za někoho zábavnějšího a moudřejšího? Nemluvě o jeho krásném vzhledu, se kterým se ani omylem vy nemůžete srovnávat?“ Ozvala se jízlivě za Himchanovými zády Jaera, když předtím nepozorovaně proklouzla do kuchyně, aby zkontrolovala toho mladého barmana.

Himchan se k ní otočil s jízlivou odpovědí na rtech, ale když se na ni podíval, selhal mu dnes večer hlas podruhé. Byla oblečená do světlounce modrého kostýmku, složeného z úzké sukně a volného saka. Její vlasy, jindy tvořící shluk divných kudrnek, jí volně splýval podél tváře a zjemňovaly její výraz. Dokonce se pro tuto příležitost i jemně nalíčila. Jakoby to snad ani nebyla ona.

„Jé, Jaero…já vás skoro nepoznal.“ Podařilo se mu konečně promluvit. „A kdybyste se ještě naučila hezky usmívat, byla byste zaručeně nejkrásnější ženou večera.“

„Na to zapomeňte! Kdybych se usmála, dostal byste z toho šoku jistě infarkt.“

„To je víc než pravděpodobné.“ Souhlasil s ní Himchan.

„I když…na druhou stranu…možná by to za to úsilí stálo.“

„Jaero, vy jste prostě úžasná!“ Rozesmál se Himchal, než začala protestovat a vlepil jí na tvář rychlou pusu.

Jaera se od něj poplašeně odtáhla. „Jestli tohle ještě jednou uděláte, vy nafintěnej panáku, tak vám vlastnoručně vyrazím zuby!!“

„Slyším dobře? Opravdu tady nějaký opovážlivec vyhrožuje mýmu neohroženýmu a neodolatelnýmu bráchovi?“ Zasmál se Jongup a když si všiml Jaery, okamžitě se postavil.

Himchan vzal Jaeru za loket a postrkoval ji před sebou.

„No a co provedl tentokrát?“ Zeptal se zvědavě Gup.

„Je to nevycválaný spratek!“ Obvinila Himchana Jaera. „To vás nikdy nikoho nenapadlo naučit ho slušnému chování?“

„Vy musíte být paní Tae Jaera!“ Uhodl Jongup. Yongguk je s úsměvem vzájemně představil a potom se Jongup vesele otočil na Jaeru s otázkou na rtech. „Mam toho výtržníka vzít za dveře a dát mu co proto?“

„Tak na to měl váš otec myslet před šestadvaceti lety.“ S tím se Jaera uvelebila do křesla a po ní se usadili i ostatní.

 

O dvacet minut později se začali scházet první pozvaní hosté. Himchan byl ze začátku stále po Yonggukově boku. Po hodině mu ho však odloudil sám producent Sin Sang Ok a začal s ním rozebírat problémy, se kterými se potýkal hlavní architekt filmu při hledání vhodného exteriéru pro úvodní scénu. Když Sangok odvedl Yongguka k sedací soupravě v rohu místnosti, odebral se k Zelovi a jeho půvabné přítelkyni.

O jeho přízeň se potom začala okatě ucházet Candy, vysoká dlouhonohá blondýnka, která původně přišla s producentem Sinem. Přestože byla půvabná, Himchana rozhovor s ní nudil. Mnohem raději by byl s Yonggukem.

Když se k nim přidal Jung Daehyun, druhý Himchanův spolupracovník z detektivní agentury, rychle mu blondýnu přenechal a vydal se za svým bratrem.

Jongupa našel v kuchyni, kde se právě vášnivě přel s Jaerou o úpravu obložené mísy. Uráželi jeden druhého s takovým potěšením, že je Himchan nedokázal z té zábavy vyrušit. Jenom je chvilku nepozorovaně sledoval a došel k hned k závěru, že jeho samotářský bratr by v Gukově sestře mohl najít partnerku na celý život.

 

Himchan se protlačil zpátky k baru a objednal si whisky – dvojitou. Yongguk byl obklopený lidmi od filmu a tak začal bloumat sem a tam. Krátce po půlnoci se společnost začala pomalu rozcházet.

Když Yongguk zavřel dveře za posledním návštěvníkem, vyhlásil Himchan spolu se svým bratrem právě skončený večírek za úspěch sezony.

„Jestli to byl úspěch, tak se o něj zasloužil především hostitel, asistent hostitele Jongup a asistentka asistenta Jaerka.“ Pochválil všechny Guk. „A moc rád bych vám za to poděkoval.“

„Bylo nám potěšením.“ Odpověděl mu Jongup za všechny.

„No zajímalo by mě, jak to tady v domě vypadá. Půjde to uklidit nebo by bylo snadnější nechat to vyletět do povětří?“ Zajímal se Yongguk.

„Vůbec to není tak hrozný. Než bys mrknul, tak to máme uklizený.“ Uklidňoval ho Himchan.

„Ne ne ne…“ Zaprotestoval Jongup a vzal ze stolu podnos plný špinavého nádobí. “Já s Jaerou se tady o ten nepořádek postaráme sami. Vy dva si běžte na terasu a nepleťte se nám tady!“

„Jongup má pravdu.“ Přikývla Jaera. „Budeme to mít uklizené mnohem rychleji, když se nám nebudete motat pod nohama.“

„Oni nás tady nechtějí…“ Podotkl Guk.

„No a mě něco takového nemusí říkat dvakrát.“ Ozval se Him, chytil Guka za ruku a propletl si s ním prsty. „Tak jdeme, ať jsme tam dřív, než si to ti dva rozmyslí.“

Yongguk se nechal ochotně vyvést na terasu do teplé noci.

„Konečně tě mam jen pro sebe.“ Zašeptal toužebně Him. „Už jsem byl připravený dojít pro kovovou tyč, abych od tebe odtrhl toho vlezlýho a dotěrnýho Jungma.“

Han Jung Mo byl jedním z producentů a Yongguk nepřetržitě odrážel jeho milostné návrhy. „Říkal jsem ti přece, že má pro mě slabost.“

„Jo a měls pravdu. Je to vlezlej a otravnej dacan!“

„Nevidí si do pusy, ale jinak je neškodný. A ano, je vlezlý.“ Yongguk se usmál. Obtočil ruce kolem Himchanova pasu a hlavu si položil na jeho rameno. „Moc vlezlý.“

Himchan si ho přitáhl více k sobě. Yongguk k němu natočil svou tvář, okamžitě využil nabízenou příležitost a spojil své rty s těmi Himchanovými v něžném polibku.

Jejich polibek se prohluboval a stával se stále vášnivějším. Pevně přitisknutý k tělu mladšího, cítil, jak se chvěje stejně jako on sám. Vnímal jeho zrychlený dech i vlastní touhu. Skoro hmatatelně cítil, že i Himchan plane stejnou touhou.

Srdce mu bušilo až někde v krku, chtěl se Himchanem milovat. Chtěl s ním poznat tu zrádnou touhu a nezkrotnou vášeň, co spalovala jejich těla.