Příjemné čtení...
„Pořád se jen lituješ,“ zareagovala nelítostně, i když měla
sto chutí chytit ho kolem krku. Rozzuřeně zvedl hlavu, ale Jaera pokračovala
dál. „Dobře, přišel jsi o zrak a máš pravdu, že já si to neumím představit. Ale
taky jsi ztratil nervy a spolu s nima i svoje osobní kouzlo.“
Teď už opravdu zuřil. „Kdo tě naučil mířit pod pás? Tohle
bych od tebe nečekal.“
Již nemohla couvnout. „Ty toho o mě nevíš ještě hodně. Za to
já zjišťuju pěkný věci. Jestli se ke svým zaměstnancům budeš chovat stejně,
jako se chováš ke mně, tak to potěš. Doktor Tanaka tvrdí, že máš záviděníhodnou
reputaci. Vyprávěl mi, jak jsi skvělý a úspěšný… prostě muž na svém místě. Snad
si to budou všichni myslet dál. A nemusíš se bát, já nikomu neřeknu, že se
vzdáváš bez boje.“
„Nebudeš ani mít příležitost, protože tady nebudeš,“ pěstí
bouchl do stolu, až nadskočil talíř.
„Dneska nemá smysl se s tebou o něčem bavit. Myslela
jsem si, že si všechno vysvětlíme, ale to jsem se pořádně spletla.“
„Jaero!!!“ zakřičel na ni, když kolem něj proběhla a práskla
za sebou dveřmi od ložnice. Než stačila popadnout dech, dveře se otevřely.
„Tohle na mě už nikdy nezkoušej,“ v hlase mu zazněla skrytá hrozba. „Ještě
jsem s tebou neskončil.“
„Myslela jsem, že ano,“ otočila se k němu. „Stále
nerozumím jedné věci. Proč sis mě vůbec bral? Přísahali jsme si před Bohem. To
pro tebe nic neznamená?“
„Ale ne před oltářem, Jaero.“
Rozhostilo se dusivé ticho. Z tváří jí rázem vymizela
všechna barva. „Tak ty se necítíš vázaný? Protože jsme neměli svatbu
v kostele? Jak ses mohl odvážit mi něco takovýho říct?“ Slabostí se jí
zatmělo před očima. Z prstu si stáhla prstýnky a stržila mu je do kapsičky
u županu. Dongwook zbledl, ale neřekl ani slovo. „Tak si tady zůstaň sám, můj
milovaný manželku. Vyžívej se ve svém neštěstí. A hlavně neriskuj! Taky bys
neměl nikomu dovolit, aby se ti přiblížil. Hlavně ne své ženě.“ Dveře mu
zavřela těsně před nosem a okamžitě své ukvapenosti litovala.
Na tu noc, kdy Dongwook přiletěl do Koreje, aby jí dal
zásnubní prstýnek, nikdy nezapomene. Tenkrát si uvědomila, jak moc ji má rád. A
teď mu vrátila oba prstýnky, i snubní. Z nemocnice nebyli doma ani dvanáct
hodin a už ji Dongwook dostal skoro tam, kde ji chtěl mít. Cožpak se nikdy
nepoučí?
Znovu a znovu si v hlavě promítala jejich nepříjemný
rozhovor. Oba dva toho řekli tolik a už se to nedalo vzít zpátky. Zranili se
navzájem. Jaeru přemohlo její trápení a zapomněla, že i Dongwook má to svoje.
Pomalu jí začalo docházet, co se jí snažil vysvětlit a
přepadl jí pocit viny. Reagovala úplně hloupě. Kdyby byla na jeho místě,
nesnažila by se od něj také odejít, aby pro něj nebyla zátěží? A kromě toho…
nechtěla by, aby znovu usiloval o jejich sblížení? A nebyla by nešťastná, kdyby
se příliš snadno vzdal?
Celou noc nezamhouřila oči a byla ráda, když se rozednilo.
V bytě bylo naprosté ticho. Vstala, ustlala postel a oblékla se. Vzala si
modré bavlněné kalhoty a bílé tričko. Vlasy si stáhla ledabyle do drdolu.
Trochu makeupu a byla hotová.
Když vešla do haly, z obývacího pokoje uslyšela hlasy.
Nerozeznala jednotlivá slova, ale Dongwook tam mluvil s nějakým mužem.
Dostala vztek, tohle už bylo moc. Dongwook to určitě udělal naschvál, aby
předešel scéně a znemožnil jim další rozhovor mezi čtyřma očima, než ji posadí
zpátky do letadla. Nebyla si jistá, co bude dělat. Pojede tedy na letiště, ale
to neznamená, že nastoupí do letadla. Žít bez něj pro ni bylo horší než být
slepý.
„Dobrý den, paní Jung,“ muž s postavou ragbisty se
zvedl, jakmile vstoupila do místnosti. Odhadovala ho asi na čtyřicet. Vůbec se
nedivila, že vypadá překvapeně, když Dongwook o její existenci nikomu neřekl.
„Jmenuju se Kim Han Suk a v současné době jsem zástupcem vašeho muže. Jsem
moc rád, že vás poznávám.“
„Těší mě,“ potřásla mu rukou a podívala se na svého muže.
Stál rozkročený uprostřed pokoje, v džínách a tmavě zeleném svetru.
Vypadal odpočinutě a bez problémů. Ničím nepřipomínal tu trosku ze včerejška.
„Omlouvám se, že vás takhle ruším, když jste sotva přijela.
Ale Wook je tajnůstkář. Neřekl mi, že se oženil, ani že přijedete. Dovolte mi,
abych vám pogratuloval k svatbě, alespoň opožděně.“ Rychle se podíval na
Dongwooka a Jaera měla na chvíli příležitost si ho prohlédnout. Manžel mu
zřejmě hodně věřil a stejně mu o svatbě nic neřekl. To ho asi zklamalo. „Máš
skvělý vkus, kamaráde,“ pořád se tak široce usmíval, když mluvil. „Už se vůbec
nedivím, že jsi tak často lítal do Koreje.“
„No jsem moc rád, že už je moje žena tady,“ řekl Dongwook
tak procítěně, až jí zamrazilo. „Miláčku?“ Natáhl po ní ruku. Nevěřila vlastním
uším, ale nepotřebovala znovu pobízet, aby k němu šla. Majetnicky ji objal
a rty jí začal přejíždět po tváři jako kdysi. „Vzbudili jsme tě?“
Jaera sotva dýchala. „Ne, nevzbudili, naopak. V bytě
bylo takové ticho, že jsem si myslela, že jsi odešel.“
Chytil ji kolem štíhlých ramen a přitáhl si ji k sobě.
„Ani náhodou, paní Jung.“ A pak ji dlouze a pevně políbil.
Hansuk zakašlal. Počkám na vás venku v autě. Anebo
pojedu do kanceláře a zastavím se pro vás až odpoledne. Nerad bych rušil.
Dongwook si dal na čas, než odpověděl. „Neomlouvej se, Hane,
to je v pořádku. Nemohl jsi to vědět. My budeme mít s Jaerou dost
času i soukromí na farmě, viď?“ její překvapený výraz umlčel dalším vášnivým
polibkem.
Z nějakého pro ni zatím neznámého důvodu Dongwook
chtěl, aby se Hansuk stal svědkem jejich manželské idylky. A od ní naprosto
samozřejmě očekával spolupráci. Zapomněla tedy na všechno – na bolest, ponížení
i odmítnutí. Bylo jasné, že ji na letiště nepoveze.
„Možná bys měla něco sníst, než začneme uvádět Hansuka do
rozpaků,“ pošeptal jí. „Nabídl se, že nás odveze na farmu. Jestli máš sbaleno,
vezme ti věci do auta.“
Kdyby jí nedržel, asi by opravdu upadla. Odvrátila oči od
Hansukova zkoumavého pohledu. „Pospíším si.“
Zamířila do kuchyně, malátná s plna nezodpovězených
otázek. Udělala si obloženou housku, nalila si mléko, ale její myšlenky stále
kroužily okolo manželovy náhlé proměny. Prsty se dotkla rtů, kde stále cítila
jeho polibek. Copak také lituje toho, co si včera řekli? Vzbudil se snad
s pocitem, že by měli začít znovu? Uvědomil si, že by bylo zbytečně kruté
pokračovat v něčem, co je oba trápí, když bez sebe nemohou být?
Když se najedla, byly již zavazadla v autě. Hansuk
pomáhal Dongwookovi k jeho terénnímu autu. Dongwook si tentokrát sedl
dozadu jako první. Pevně Jaeru chytil kolem zápěstí, přitáhl si ji k sobě
a políbil ji na krk.
„Zbytek zavazadel dej dopředu, Hane,“ zavolal na něj
otevřeným okénkem. „Chci být vzadu se svou ženou.“
„To naprosto chápu,“ zasmál se Hansuk spiklenecky a Jaera
náhoudou znovu zachytila jeho pátravý pohled. To ji utvrdilo v tom, že se
ho Dongwookovo mlčení ohledně jejich svatby skutečně dotklo. Koneckonců ti dva
k sobě měli hodně blízko.
Zatímco Hansuk nakládal zbylá zavadla, využil Dongwook
jejich samoty. Chytil Jaeru za ruku a pevně ji držel. Ale jeho tón byl
rezervovaný a chladný. „Včera se nám ten rozhovor vymkl z ruky. Musíme si
některý věci prodiskutovat bez emocí. Takže jedeme na moji farmu, kde budeme
mít klid. Byl bych rád, kdyby ses mě na nic neptala, dokud nebudeme sami. Chtěl
bych, aby náš soukromý život byl opravdu soukromý.“ Poslední slova už jen
zašeptal, protože Hansuk otevřel dveře a soukal své ohromné tělo na místo
řidiče.
Dongwookova slova znovu zničila všechny naděje. Opravdu to
bylo jen divadlo pro jeho zástupce. Když jí manžel zvedl ruku a políbil jí do
dlaně, projela jí vlna bolesti. Byla to od něj v téhle situaci opravdu
vypočítavá krutost. Nechtěla trpět sama a tak se k němu přivinula a
mazlivě mu přejížděla rty po tváři. „Jak je to daleko?“
Prudce oddychoval. „Asi hodinu cesty ze Sappora.“
„To je moc fajn,“ řekla se rty těsně u jeho a se
zadostiučiněním cítila, jak je napjatý.
„Hane, když už jsi nám nabídl svoje služby, mohl bys jet
okolo tržiště? Myslím, že by o to Jaera neměla přijít.“
Dongwook jí jednou psal o městském trhu, kde je možné koupit
všechno od opičí lebky po pečeného dikobraza.
Pohodlně se usadila a pořád se držela svého manžela za ruku.
Když už nic jiného, byla aspoň v jeho blízkosti. A může se cítit jako
mladá, rozechvělá nevěsta, kterou koneckonců pro Hansuka měla být.
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat