Tak příjemné čtení...
Hatachi.
Když dětský lékař vstoupil do čekárny před porodním sálem,
Jae s Jinem a Idou vstali. Všichni s napětím očekávali, jaké zprávy jim doktor
přinese. Vyhlíželi také doktora Moona, který měl každou chvíli také vyjít ze
sálu. Tokki si během porodu hodně poranila hráz, která si vyžádala několik
stehů.
„Pan Yoo Youngjae?“ Ozvalo se po chvíli a Jae jen přikývl.
„Jsem doktor Han.“ Dětský lékař si s Jaem potřásl rukou.
„Takže vy jste ten hrdina, který přijel právě včas a dítěti pomohl přežít.“
Začal lichotivě doktor. „Musím vám složit poklonu. Za těch podmínek, které jste
měl v autě, jste udělal neuvěřitelný kus práce.“
Jaeho lékařova slova velice potěšila. „A jak to s miminkem
vypadá teď?“
„Je to zdravá holčička.“ Usmál se pediatr. „Ačkoliv se
narodila o měsíc dříve, reaguje jako plně donošené dítě, takže nebude třeba jí
dávat do inkubátoru. Srdce a plíce jsou v pořádku, barvu má také dobrou. A má
hlad, když to půjde takhle dobře dál, tak nevidím žádný důvod, proč bysme tady
měli maminku i dítě držet déle než několik dní.“
„Jae…“ Zvolala šťastně Ida a objala ho. Její objetí uvítal,
jako by to bylo objetí od maminky.
Jin si rozpačitě odkašlal, pak se chraplavým a roztřeseným
hlasem zeptal. „Kolik ta malá váží?“
„Váží tři kila deset a měří čtyřicet pět centimetrů.“
Ochotně mu odpověděl pediatr.
„A kdy jí budeme moct vidět?“ Jin pevně stiskl Jaeho za
ramena a oči mu jen zářily.
„Třeba hned. Sice jen přes sklo, ale myslím, že na ní dobře
uvidíte. Sejdete dolů po schodech a hned vedle sesterny je kojenecké oddělení.
Já už se s vámi rozloučím, protože mě čekají ještě další povinnosti. Když
budete mít nějaké dotazy, klidně se za mnou zastavte.“
Jae své poděkování pokorně, ale unaveně jen zamumlal,
zatímco Jin s Idou si s lékařem srdečně potřásli rukou.
„Tak pojď, Jae, půjdeme se na ten náš nový přírůstek
podívat.“ Pobídl ho Jin.
„Běžte s Idou napřed. Přijdu za váma za chvíli. Ještě počkám
na doktora Moona.“
Ida s Jaem soucítila a položila mu něžně ruku na rameno.
„Vím, že máš o Tokki strach. Věř mi, že je jistě v pořádku. Myslím si ale, že i
když bude už mít všechno za sebou, tak ji nebudeš moct vidět hned.“
Jin chytil Idu za ruku. „Ido, ty tomu nerozumíš. Tenhle
Jaeho pohled v očích moc dobře znám. Když se k něčemu odhodlá, tak mu to nikdo
nerozmluví.“ Domlouval jí a spiklenecky na Jaeho mrkl.
Jae přivřel oči, jakoby chtěl Jinovi naznačit, že je mu za
jeho podporu vděčný. Usedl na židli a semknuté ruce si položil na kolena. Stále
se ještě ze zážitků, které ho ten den potkaly, nemohl vzpamatovat. Pořád se
musel utvrzovat v tom, že to nebyl sen, že to byla skutečnost. Stále se mu
vracel Tokkiin vyděšený pohled, když neslyšela své dítě plakat. A pak ta
obrovská radost, když dítě začalo samo dýchat. Proto jí musel vidět, musel jí
pohladit, musel se jí dotknout.
„Youngjae?
Hlas doktora Moona ho zvedl ze židle. „Jak je jí?“
„Tokki je v pořádku.“ Uklidnil ho doktor. Tato slova mu
stačila a to, co doktor říkal později, to prakticky nevnímal. „Teď jí budou
převážet na její pokoj. Ale já si spíš dělám starosti o vás, Jae. Dozvěděl jsem
se, že vy sám jste dnes potřeboval ambulantní ošetření, je to tak? “
„Prosím?“ Jae neposlouchal, až tázavý pohled doktora Moona
ho vytrhl ze snění.
„Jen jsem chtěl vědět, co se vám stalo, když jste potřeboval
lékařské ošetření.“ S pochopením zopakoval doktor otázku.
„Ale… to bylo jen škrábnutí.“
„Youngjae, mohl byste pro mě něco udělat?“
„A co by to mělo být?“
„Pojďte se mnou na lékařský pokoj, kde se můžete na chvíli
natáhnout na pohovku a odpočinout si. Tyhle situace moc dobře znám. Vy máte
pocit, že vám nic není, necítíte únavu, ale pak byste se mohl zhroutit
vyčerpáním. Přiznejme si, že toho za dnešek máte za sebou až hrůza.“ Doktor se
odmlčel a čekal na Jaeho odpověď. Když si jen prohrábl prsty vlasy a k žádné
odpovědi se neměl, doktor ještě dodal. „Nechám pro vás hned poslat, jakmile se
Tokki probudí. Má za sebou velký, ale náročný den a počítám s tím, že si ještě
nějakou tu hodinku pospí. Potřebuje to, stejně jako vy. Tak co říkáte na můj
návrh?“
Kdyby se Jae necítil opravdu k smrti unavený, asi by si
nedal říct, ale v tomhle případě rád souhlasil.
Tokki věděla, že za okny je denní světlo, i když v pokoji
byly všechny rolety stažené. Vzpomněla si, že jí během noci navštívilo několik
zdravotních sester, které jí měřily teplotu a tlak a přinutily jí vypít
posilující iontový nápoj. Doktor Moon se na ní také přišel podívat. Byla pod
vlivem utišujících léků na bolest, proto návštěvy zdravotního personálu vnímala
jen okrajově. Když se zcela probudila, do pokoje vstoupila sestra, kterou ještě
neznala.
„Dobrý den, Tokki. Jmenuju se Hyorin a budu vás dnes mít na
starosti. Máte ještě bolesti?“
„Ne, naštěstí už to přešlo.“
„To jsem ráda. Kdyby vás náhodou začaly bolet stehy, což by
neměly, tak mě hned zavolejte. Možná, že vás bude bolet v podbřišku po tom léku
na stahování dělohy, co vám dáváme. Ale u prvorodičky to nebývá tak prudké.
Nicméně kdyby se cokoliv dělo, hned na mě zvoňte.“
„Dobře, děkuju. Ale ze všeho nejdřív bych se potřebovala jít
osprchovat.“
„To chápu, ale napoprvé půjdu s vámi. Kdyby vás tam přepadla
náhlá slabost, mohla byste tam omdlít.“
„Můj švagr už tady za mnou byl?“ Optala se zvědavě.
„Ještě ne, ale je tady. Vím jen tolik, že ho doktor Moon
přemluvil, aby si také odpočinul. Když mě řeknete, že ho chcete vidět, hned za
ním dojdu na lékařský pokoj a přivedu vám ho. Kdyby vám to udělalo radost, tak
už dnes spolu můžete poobědvat. Zanedlouho vám také přinesou holčičku na
krmení.“
„Už se nemůžu dočkat.“
„Doktor Moon mi řekl, že chcete své dítě kojit. Tak až se osprchujete,
tak vám řeknu, jak na to.“
Ve sprše se cítila jako znovuzrozená. Nejraději by tam
strávila celý den. Když se vrátila do pokoje, vysušila si umyté vlasy, lehce se
nalíčila a oblékla si novou nemocniční košili.
„Kdyby se na vás teď někdo podíval, tak by ho ani nenapadlo,
že máte za sebou těžký porod.“ Podotkla lichotivě sestra.
„Mě už to také připadá, jako by to snad ani nebyla pravda.“
Zamumlala vyčerpaně, ale šťastně Tokki.
„Přinesla jsem vám džus. Vypijte ho co nejvíce, je to
multivitamin a pomůže vám postavit se na nohy. A nezapomeňte si vzít tady tu
tabletku. Zatím se půjdu přeptat, jak to bude s tím obědem, jak jsem vám
říkala. Pak se také podívám za vaším švagrem a řeknu mu, aby za vámi přišel.
Zvládl to včera opravdu obdivuhodně. Byl to doslova hrdinský čin.“
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat