neděle 22. listopadu 2020

Láska umí víc 5

 



Zdravím. Opět s nedělí přicházím i já a to s dalším dílem povídky.
Ani nevím, jestli se vůbec někomu líbí. No ale nevadí, tak nějak jsem si už zvykla, že zde nejsou žádné ohlasy. Což mě přivádí na myšlenku, že v nejlepším se má přestat, že?
Nicméně... těm, co sem ještě zabloudí, přeju příjemné čtení...
Hatachi

Farma byla postavena na samotě ve výšce asi dva tisíce metrů a nad ní se vypínalo pohoří Asahi. Když se blížili k farmě, Jaera si všimla, že vesnic ubývá.

Zvedla hlavu z Dongwookova ramene a pozorně si ho prohlížela. Usnul s hlavou opřenou o sedadlo. S temnými kruhy pod očima vypadal bezmocně a zranitelně. Pořád se ještě drželi za ruce. Ve spánku patřil jen jí a nemohl od ní odejít. Přes všechnu hořkost minulé noci byla Jaera šťastná, i když si uvědomovala, že to je pouze dočasná přestávka v jejich dlouhém rozhovoru.

Dongwook se probudil, když Hansuk prudce zahnul a sjel na polní cestu. Jaera mu ruku stiskla ještě pevněji a dívala se z okna. Míjeli obdělávaná pole s kvetoucími ovocnými stromy, kousek dál zahlédla malý lesík. Když se k němu auto přiblížilo, zjistila, že ukrývá bělostně zářící farmu holandského stylu.

Vzpomněla si, že jí kdysi Dongwook vyprávěl, že farma patřila nějakému Holanďanovi, který se do Japonska přistěhoval koncem osmnáctého století. K původní jednopatrové budově nechal přistavět štíty typické pro holandské stavby, možná proto, aby mu připomínaly domov. A výsledek byl ohromující. Všechno bylo obklopeno květinami různých druhů a barev, dokonce i hospodářská stavení, která stála opodál.

„Tady je to nádherné,“ vyhrkla nadšeně Jaera, když Hansuk konečně zastavil. Dongwook se k ní otočil, ale ona mezitím už vystoupila z auta, aby si prohlédla svoje království. „Dongie, tak jsem si to nepředstavovala ani ve snu.“ Připadala si jako v ráji.

Obloha byla neuvěřitelně azurově modrá a všude plno barev a vůní. Její pohled upoutalo okno směřující na západ, složené z kulatých tabulek zalitých do olova. Za nimi probleskovala krajková záclona. Dongwook farmu zařídil lépe, než čekala. S láskou se na něj zadívala, ale on měl plné ruce práce, protože vyndával s Hansukem zavazadla.

„Už se nemůžu dočkat, až to uvidím vevnitř,“ zavolala na něj. Šla jim pomoct a všichni společně zamířili ke dveřím. Odolala pokušení chytit manžela za ruku. Měla radost, že se snaží bez cizí pomoci udělat co nejvíc. Pohyboval se s jistotou, kterou včera tolik postrádal. Přála si, aby pochopil, že může normálně žít, jen když se nebude podceňovat.

„Jaero?“ zastavil se na verandě, mezitímco Hansuk vešel do domu. „Nebude ti vadit, když si teď promluvím s Hansukem, než pojede zpátky do Sappora? Nebude to trvat moc dlouho.“

Došla k němu a políbila ho na bradu. „Nedělej si vůbec starosti. Umírám touhou prohlédnout si celý dům.“

Stál proti ní s rukama v bok a s výrazem špatně ovládaného klidu. Naštěstí byl obrácený zády ke dveřím, protože z nich právě vyšel Hansuk.

Usmála se na právě příchozího. „Děkujeme vám, pane Kim, že jste nás odvezl. Neumíte si představit, jak jsem šťastná, že jsem doma. A teď vás nechám o samotě, abyste si mohli v klidu promluvit.“ Stoupla si na špičky a letmo políbila svého manžela na tvář. Přitom si znovu uvědomila Hansukův zkoumavý pohled.

„Říkejte mi Hansuk, paní Jung. Jsme tady na to totiž zvyklý. Na formality si moc nepotrpíme. Doufám, že k nám brzo přijdete na oběd. Žena by měla velkou radost. Teda, jestli vás Wook přivede,“ dodal s úsměvem.

Jaera se podívala na svého manžela. „Budeme se těšit, viď, Dongie?“

„Lisa je vynikající kuchařka,“ bylo jediné, co Dongwook řekl. Stiskla Hansukovi ruku a odešla do domu.

 

První dojem byl pocit vzdušnosti. Světlé zdi s barevnými domorodými gobelíny a tmavě hnědými soškami… přesně to, co si spolu plánovali. Ale skutečnost dalece překonala její očekávání.

Na jedné straně haly byl obývací pokoj a knihovna, vpravo jídelna a za ní kuchyň. Ložnice byly v zadní části domu. Nechápala, jak mohl stihnout udělat tak rychle všechny úpravy. Obyvatelné byly už čtyři místnosti – ložnice, kuchyň, koupelna a knihovna. Ostatní bude potřeba ještě vymalovat, položit v nich koberce a opravit nějaké drobnosti. Těšila se, že to budou dělat s Dongwookem společně. Nadšeně si představovala hotový vnitřek domu s barevnými ručně tkanými koberci s nábytkem. Jak dlouho se na tuhle chvíli těšila…

Vzala si svůj cestovní kufřík a odnesla si ho do ložnice, do té místnosti s krajkovou záclonou, která ji tak upoutala, když přijeli. Pokoj byl překrásně zařízený. To znamenalo, že si ji chtěl vzít ještě dřív, než byli oficiálně zasnoubení. Úplně jí to zaskočilo. Sedla si na velkou manželskou postel a rozhlížela se okolo sebe. Oči jí klouzaly po elegantním nábytku, až se jí zastavily na pohádkově krásném koberci s domorodými motivy.

Jak se tak rozhlížela, její pozornost upoutala fotka na nočním stolečku. Dongwook si ji musel dát zvětšit ze snímku, který pořídil, když spolu navštívili Francii. Stála na schodišti zámku ve Versailles se zámkem v pozadí. Dojalo ji, že si právě vybral tuhle fotografii, protože na tomto výletě ji požádal o ruku. Sama měla několik oblíbených fotografií Dongwooka a rozhodla se, že je přidá k téhle na noční stolek. Naprosto se odmítla zabývat myšlenkou, že by měla z Hokkaida odjet.

Cestou do kuchyně nakoukla do dalších dvou ložnic. Jedna z nich se jí moc líbila a hned si v ní představila dětský pokoj. Snila o tom, že bude mít s Dongwookem dítě. Druhá ložnice ji překvapila. Zdi byly zničené požárem a bylo nutné vše opravit.

Jakmile vešla do kuchyně, bylo jí jasné, že to bude její nejoblíbenější místnost. V místnosti kraloval obrovský krb obložený keramickými dlaždičkami. Po předchozím majiteli tady zůstal starožitný dubový stůl a čtyři ručně vyřezávané židle. Stará dubová podlaha byla namořená a naleštěná. Ostatní zařízení kuchyně bylo moderní a funkční. Dongwookovi se podařilo vytvořit krásnou i praktickou místnost a přitom zachovat její kouzlo.

Když seděla u stolu, oknem viděla kvetoucí stromy táhnoucí se až k obzoru. Dlouho se toho pohledu nemohla nabažit.

Jen co si kuchyň důkladně prohlédla, rozhodla se uklidit potraviny, které přivezli a připravit oběd, protože se přistihla, že už má hrozný hlad. Doufala, že i manželovi se vrátila chuť k jídlu.

Šla pro oba muže do knihovny v domnění, že tam budou. Hansuk by se taky měl najíst, než pojede zpátky do Sappora. Ale když došla do haly, uslyšela zvuk odjíždějícího auta a viděla Dongwooka, jak zavírá vchodové dveře. „Dongie, právě vám jdu říct, abyste se šli najíst. Mám hotový oběd.“

Když zaslechl její hlas, ztuhl. „Hansuk se musel rychle vrátit. Už jsme sami, Jaero.“

Z jeho tónu ji zamrazilo. Pozorný manžel z dnešního rána byl pryč. „Oběd asi nebude z těch nejlepších. Udělala jsem jen obložené housky, ale večer ti to vynahradím.“

Když neodpověděl, otočila se a šla zpátky do kuchyně. Šel za ní. Přidržoval se stěn a tápal po židli. Když ji našel, posadil se a začal se všeho pozorně dotýkat. Postavila před něj talíř. „Šunka je ze včerejška, ale snad bude dobrá.“

„Mě je úplně jedno, co jím. Kromě toho oba víme, že jsi skvělá kuchařka, tak se pořád neomlouvej.“

Jaera raději neodpověděla, protože si opravdu jednu housku vzal a začal jíst. Dokonce na něm bylo vidět, že mu i chutná. Snědl obě obložené housky, co měl na talíři a k tomu vypil sklenici mléka.

„Vyřídili jste něco s Hansukem?“ zeptala se, protože Dongwook vůbec nemluvil a ona měla strach, aby ve své uzavřenosti nepropadl depresím. A taky nechtěla, aby kouzlo jejich prvního společného oběda narušila nepohoda. Alespoň na chvíli se chtěla chovat, jako by všechno bylo v pořádku.

„Bohužel ne. Tvoje přítomnost pro něj bylo zajímavější téma.“

Jaera se nadechla. „Proč jsi mu neřekl o naší svatbě? Dostal jsi ho do nezáviděníhodné situace.“

Odložil ubrousek. „Jestli si vzpomínáš, tak svatba byla naplánovaná tak rychle, že bylo těžké dát někomu vědět. Kromě toho jsem tě chtěl představit svým zaměstnancům na oficiálním večírku tady na farmě. Ale o tom teď mluvit nechci.“

Jaera se na něj dívala, neschopná odhadnout jeho náladu. „Dongie, tady je tak nádherně. Farma… ovocný sad… všechno je tak nádherné.“

Zvážněl. „Nech toho, Jaero. Teď už máme začátek za sebou a konečně s tebou můžu mluvit v klidu. Nejdřív mi ale slib, že mě nebudeš přerušovat.“

„Slibuju.“

„Doufám, že to myslíš vážně, protože to, co ti chci říct, není nic pěkného. Když ses včera objevila v nemocnici… neohlášená a nezvaná… měl jsem sto chutí tě zaškrtit holýma rukama.“ Řekl to tak vztekle, až se Jaera roztřásla. „Věřím, že jsi můj dopis nedostala. Znám tě natolik dobře, že vím, že bys mi hned volala, kdyby to bylo jinak. Bohužel. Takhle si svým spěchem být u mě co nejdřív způsobila, že každý už teď ví, že jsi moje žena,“ pokračoval chladným, nenávistným tónem. „Hrála jsi svou roli milující manželky před doktorem tak dokonale, že to mé společnosti, mě a i tobě přineslo a ještě přinese řadu problémů.“

„Cože?“ zhluboka se nadechla a zvedla k němu hlavu.

„Něco jsi slíbila,“ zkřivil rty do krutého šklebu.

Jaera se roztřásla a nebyla schopná tomu nijak zabránit.

Dongwook si natáhl nohy, ruce složil na prsou. „Jaero… existuje někdo, kdo se mě snaží zničit. Je to někdo z mé firmy a jeho snaha mě zruinovat mu může vyjít. Neštěstí v dole byla očividná sabotáž s hroznými následky… dva mrtví a moje zranění.“

Jaera se ani nepohnula, ale před očima se jí začaly dělat tmavé kruhy.

„Tvůj příjezd všechno jen zkomplikoval. S klidem tě můžou použít jako cíl. Shodou okolností dneska volal Hansuk doktorovi Tanakovi, aby se ho zeptal, jak se mi daří. Zjistil, že přijela moje manželka. Teď už to ví celé Sapporo a já tomu nemůžu nijak zabránit. Určitě jsi už viděla zadní ložnici. Noc před naší svatbou farmu někdo zapálil. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem musel tak rychle po obřadu odjet. Nejdřív jsem požár přičítal opilosti nebo nedbalosti některého z dělníků, kteří pracují v sadu. Chtěl jsem dát ten pokoj opravit, ale pak se objevily problémy v dole, které se tenkrát ještě zhoršily. A zbytek už znáš.“

 

3 komentáře:

  1. Úplně mě mrazí, co musí Dongie zažívat a jak se musí jeho žena cítit se vší tou jeho nenávistí. Ale zase už jen z toho, co jí řekl o sabotáži je jasné, že má Dongie jen o ní strach.
    Být tam opravdu, objala bych ho a už nepustila. Reknu to znovu a budu to klidně opakovat donekonečna - je to úžasná a krásná povídka a já ti za ní moc děkuju 😘

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani nevíš, jak jsem ráda, že se ti příběh líbí. Moc děkuju za komentář.

      Vymazat
    2. To já děkuju tobě. Píšeš tak krásně, že si děj dokážu živě představit... Nádhera

      Vymazat

13. kapitola

  Přeju příjemné čtení... Hatachi