Podivný úplatek

 

Sehun a Baekhyun
Omlouvám se za moc urychlený konec...
Hatachi

Vysoký muž zahalený v objemném brokátovém kabátě modré barvy důkladně pohledem pročesával pódium. Tmavé oči pomalu a zkoumavě přejížděly po každém z nahých mužů. Zavrhovaly je a přelétaly k dalšímu. Konečně zvedl ruku ověšenou zlatými náramky a kostnatým bílým prstem s prsteny na jednoho ukázal.

„Toho!“ Pronesl rozhodně.

„Ach bože…“ Zasténal polohlasně obchodník, ale pak se jeho tvář poněkud rozjasnila. Tomuhle muži by mohl ten nejméně zvládnutelný a nejnebezpečnější otrok, jaký kdy prošel jeho podnikem, vyhovovat. Přísně na to stvoření pohlédl. „Vystup.“ Rozkázal mu. „Budeš prozkoumán.“

Dotyčný mladík shlédl ze své výšky na malého baculatého červa, co se mu snažil rozkazovat a přemýšlel o své obvyklé formě vzpoury, jež spočívala v tom, že cosi vykřikoval a klel v cizím jazyce. Ty, kteří se ho pokoušeli zlomit, zastrašoval ceněním zubů a divokými pohledy.

Pak se z nějakého neznámého důvodu podíval přímo na vysokého muže v modrém. Zaujaly ho jeho pichlavé oči. Sledovaly ho s pobavením, jako by dokázaly číst jeho myšlenky. Mlčky tedy postoupil dopředu.

„Jakou má minulost?“ Zeptal se muž. Měl hluboký zastřený hlas. „Odkud jsi ho získal?“

„Před několika týdny ho našli v jednom klubu.“ Odvětil obchodník.. „I když neustále mluví, nedozvěděl jsem se od něj o jeho minulosti zcela nic. Ale je hodně silný, jak vidíte, vážený pane.“

Muž se ostře zasmál. „Jistě.“ Pronesl suše s pohledem upřeným na mladíkovy intimní partie. „Uhni, abych si ho mohl podrobněji prohlédnout a pak ho možná koupím.“

Obchodník pokynul svým pomocníkům a ti pomohli muži v modrém zdolat příkré schůdky.

„Dejte ho výš, ať ho lépe vidím.“ Nakázal muž a pomocníci okamžitě přinesli stupínek, na který si mladík vylezl.

Potencionální kupující kolem něj začal kroužit. Jen tu a tam se ho dotkl. Měl zdravou a hezkou pokožku. Teplými dlaněmi mu přejížděl po svalnatých lýtkách a cítil, jak sebou mírně cuká. Dlaně přesunul na mladíkův zadek a jemně jej stiskl.

Opět se mu postavil tváří v tvář. „Sestup.“ Mladík poslechl. „Otevři ústa.“ Nařídil mu klidně a k jeho údivu tak mladík udělal. Nahlédl dovnitř a spatřil řady bílých zubů. „Máš všechny zuby…“ Poznamenal uznale. „… a jsou silné a zdravé. To je moc dobře.“ Mladík zavřel ústa a muž mu pohlédl přímo do očí. Byly temně hnědé, lemované hustými řasami. „Vylez si zpátky nahoru.“ Nařídil mu a kousek poodstoupil, aby ho viděl celého.

Mladík byl velmi vysoký s rozložitými rameny a širokým hrudníkem. Měl urostlou postavu, která však nepůsobila hrubě. Vlasy měl na krátko střižené, černé jako havraní křídla. Jinak jeho tělo bylo světlé a hladké, až na husté, temně černé kudrliny mezi stehny. Měl hezky tvarované a elegantní ruce i nohy. Protáhlý obličej, ušlechtilý podlouhlý nos, silné lícní kosti, vysoké čelo a velká plná ústa. Nad mandlovýma očima mu rostlo tmavé obočí. Tvar jeho čelistí svědčil o odhodlanosti a uprostřed hranaté brady měl ďolíček.

Znovu přistoupil před něj. „Chci tě vidět v plné zbroji.“ Pronesl muž tlumeně a odstoupil od mladíka.

„Jihye…“ Zavolal obchodník na dívku, co postávala nedaleko jejich skupinky.

Dívka ihned přiběhla. S pomocí se dostala až k mladíkovi. Klekla si před něj a prsty mu oddělila stehna od sebe. Sáhla vzhůru a do dlaně uchopila jeho varlata. Cítila, jak se slabě zachvěl, ale když vzhlédla, měl jeho hezký obličej nezúčastněný výraz.

Pohrávala sis s ním a potěžkávala v ruce jeho přirození. Bylo těžké a dobře vyvinuté. Pustila varlata, vzala penis do ruky a začala ho zpracovávat. Již na začátku aukce si všimla jeho neobvyklé velikosti. Nyní chtěla přesně vidět, nakolik se ještě zvětší a jak rychle se ztopoří.  A nebyla jediná, kdo dychtivě sledoval mladíkovu chloubu.

Při pomyšlení, že si s ním žena hraje takhle na veřejnosti, mladíkovi zahořely tváře, ale nedokázal vzdorovat těm zručným prstíkům, které ho laskaly. Zavřel oči a užíval si pocitů rozkoše, jež se ho nyní začínaly zmocňovat. Ani si nepamatoval, jak je to dlouho, co měl naposledy ženu v posteli. Už si téměř myslel, že tahle část jeho já odumřela, ale tato jemná, spoře oděná dívka dokázala opak. Zároveň se však styděl za to, co se s ním děje a snažil se to potlačit, ale dívka mu to nedovolila.

Nedokázal se ovládnout, ani kdyby se snažil. Zasténal a uvolnil se. Mohutnou dávkou smetanové tekutiny pokropil dívku pod sebou. Když z něj vytekly poslední kapky, otevřel své čokoládové oči.

„Prošel jsem vaší zkouškou?“ Zamumlal tiše a vzdorně na muže v modrém.

Muž pohlédl přímo na něj. Nepatrně kývl a pak se obrátil k malému obchodníkovi. „Bude zcela vyhovovat. Kolik za něj chcete? Ale pamatujte, že jsem nejspíš jediný kupec, kterého tady najdete.“

Kupec ztěžka polkl, ale zdravý rozum v něm zvítězil nad lakotou. „Kdyby s ním bylo snazší pořízení, řekl bych si za něj tři miliony euro, vážený pane. Ale za těchto okolností si myslím, že postačí jeden a půl milionu.“

„Jeden a půl milionu euro? Opravdu euro?“

„Ano, pane, obchodujeme i s Evropou a tam jsou po Asiatech celý říčný. A ta cena … zdá se vám to moc? I já, prostý obchodník, se musím nějak jistit.“

„Jeden milion…“ Odvětil muž klidně a podal mu černý kožený kufřík.

Obchodníkovy prsty se pomalu kolem něj sevřely. Pak si ho od muže vzal. „Poprvé!“ Zakřičel hlasitě. „Podruhé!“ Zvolal znovu. „Prodáno Yeo Jinguoovi z Busanu.“

Mladík sledoval, jak muž v modrém dává obchodníkovi své pokyny. Pak odešel, aniž by se na mladíka ještě ohlédl.

Prodej toho dne skončil a malý obchodník se otočil na mladíka.

„Ani nevíš, jaký máš štěstí, že neskončíš jako děvka někde v Evropě. Tohle byl Yeo Jingoo. Jeden z nejvlivnějších lidí v Busanu a majitel nemalého kartelu.“ Zašklebil se na mladíka, protože neskončí jako děvka v Evropě, ale jako děvka svého pána. „Dám ti věci na oblečení a pošlu tě za ním do hotelu. Zítra odjíždíte do Soulu.“

 

Brzo ráno oba nasedli do černé limuzíny, co stála připravena k odjezdu před hotelem. Pohodlně se usadili a Jingoo dal pokyn řidiči, že mohou vyjet. Těžké auto se dalo do pohybu. Měli před sebou dvouhodinovou cestu. Seděli vedle sebe mlčky.

Mladík sledoval ubíhající cestu kolem a přemýšlel, co s ním bude dál. Chtěl kontaktovat svou rodinu, aby o něj neměli starost. Chtěl jim dát vědět, že je živý. Jen ještě nevěděl, jak se k tomu dostat. Tiše si povzdychl.

Jingoo sledoval profil chlapce, co seděl tiše vedle něj. Tak nějak mu připomínal vlastního syna. Věkově byli jistě stejně staří. I povahově si byli podobní. Oba byli vzpurní a tvrdohlavý. Mladíka vedle sebe ale neznal, tak netušil, co od něj může čekat. Zarazil ho mladíkův tichý povzdech.

Cítil na sobě intenzivní pohled staršího muže. „Co se mnou bude?“ Zeptal se, aniž by se na něj otočil.

„Proč se ptáš?“

„Jen … chtěl bych dát rodičům vědět, že žiju. Neviděl jsem je už měsíc a nemohl jsem jim dát vědět, že jsem v pořádku, aby neměli strach.“

„Jak se jmenuješ?“

„Sehun.“ Otočil se k muži čelem. „Oh Sehun.“

„Víš, Sehune …“ Na chvíli zaváhal, jestli je dobrý nápad říct mu, co s ním má v plánu. Ale nakonec tím nic neztratí, stejně za chvíli bude patřit někomu jinému. „ … koupil jsem tě proto, že mi posloužíš jako úplatek. Udělal jsem jednu hloupou chybu a potřebuju ji smést ze stolu. To se mi podaří jen s přímluvou jedné vlivné osoby, která má u bosse velké zastání. Jelikož se jedná o jeho syna, na kterého hodně dá, tak jeho přímluva je pro mě dost důležitá, to jistě chápeš.“

„Chápu. Jen nechápu, co s tím vším mam společnýho já?“

„Mí lidé zjistili, že si rád užívá. A je mu jedno, jestli s holkou nebo s klukem. A ty seš prvotřídní zboží.“

„Ale já nejsem na kluky. Navíc mam doma přítelkyni.“

„To už není můj problém. Mně postačí, když se za mě přimluví. Co udělá s tebou, bude jen jeho věc.“

Sehun zalapal po dechu. Do očí se mu nahrnuly slzy. Otočil tvář zpět k okýnku. Zbytek cesty už nepromluvil.

Ani Jingoo neměl potřebu mluvit. Co chtěl, to Sehunovi sdělil. Na zbytek cesty zavřel oči.

 

Městem projížděli pomalu. Sice měli čas, no ani ranní špička jim to nijak neusnadňovala. Postupně opouštěli rušné ulice centra. Projížděli klidnými částmi města, až dojeli na okraj, do poklidné vilové čtvrti.

Limuzína zaparkovala před největší vilou. Jingoo nakázal řidiči, aby na něj počkal, že se dlouho nezdrží. Pobídl Sehuna a vystoupili. Společně, bok po boku, vstoupili na cestičku vysypanou bílými kamínky vedoucí přímo k bíle natřenému domu.

Mosazným klepadlem Jingoo zaťukal na dveře. Vyčkával, než mu otevřou. Sehun stál tři kroky za ním s hlavou skloněnou. Dveře se náhle otevřely. V nich se objevil postarší muž v livreji.

„Přeje si, pane?“

„Dobrý den.“ Uklonil se Jingoo. „Ohlásil byste mě u mladého pána Byuna? Děkuju.“

„Koho mám ohlásit?“ Zeptal se ještě muž.

„Och, promiňte.“ Jingoo sáhl do náprsní kapsy a vytáhl svoji vizitku. Podal ji muži. „Yeo Jingoo.“

Starší muž si převzal nabízenou vizitku. Pokynul jim, aby ho následovali. Mlčky je vedl domem, až zastavili před mohutnými dvoukřídlými dubovými dveřmi. Lehce zaklepal a čekal na vyzvání.

Po vyzvání oba nechal za sebou a vešel. Během chvilky byl zpět. Nechal otevřené dveře a hlavou naznačil, že mají vstoupit. Hned za nimi dveře zavřel. Sám zmizel za svými dalšími povinnostmi. Jen ochranka se přesunula před dubové dveře.

Když byli uvnitř, Jingoo se hluboce uklonil před Baekhyunem sedícím za pracovním stolem. Sehun stál krok za ním s pohledem upřeným do podlahy.

„Buďte zdráv, Baekhyune.“ Pozdravil uctivě Jingoo.

Na kratičký okamžik si Sehun dovolil pohlédnout přímo na Baekhyuna a v tom okamžiku byl navždy ztracen. Jingoo se vůbec nezmínil o jeho kráse. Za celý svůj život nikdy neviděl tak dokonalou bytost. I jeho krásná přítelkyně za Baekhyunovou dokonalostí hodně zaostávala.

Baekhyun měl na sobě bílou košili s krátkými rukávy. Košili měl rozhalenou na čtyři knoflíčky a ve výstřihu se mu, na kůži připnutý, houpal stříbrný křížek.
Světlé odbarvené vlasy měl vyčesané z čela. Na vrcholu hlavy sepnuté do menšího culíčku, aby mu nepadaly do očí.
Pravou ruku mu zdobily hodinky a jemný prstýnek a levou zase náramek, co jistě pamatoval i lepší časy.

Baekhyun zvedl oči od papírů, svůj pohled věnoval nově příchozímu. Překvapeně zamrkal, když zjistil, že jsou muži dva.

„Dobrý den, pane…“ Optal se Baek.

„Yeo Jingoo, prosím.“

„Dobře. Co byste tedy ode mě potřeboval, Yeo Jingoo?“

„No…jak bych to řekl. Potřeboval bych od vás jednu službu. Jedná se o vašeho otce, a jak vím, tak na vás on hodně dá. Samozřejmě, že to nechci zadarmo. Za všechno se dneska platí…“

„Službu ode mě? To opravdu myslíte vážně?“ Baekhyun věděl od otce, co se stalo v Busanu. Nečekal ale, že Yeo bude až tak drzý a vypraví se až k nim do Soulu. Podle otcova vysvětlení si myslel, že je vše vyřešené a uzavřené. „A on?“ Podíval se na Sehuna, který na něj se zájmem koukal.

„To je můj dárek pro vás. Jak jsem říkal, nechci to zadarmo.“

„Jak se jmenuješ?“

„Sehun.“ Odpověděl pohotově za Sehuna Jingoo.

„Já se ptal jeho a ne vás!“ Ozval se příkře Baekhyun.

„Promiňte.“ Omluvil se kajícně Jingoo.

„S-sehun.“ Musel si odkašlat, aby mu bylo rozumět. „Oh Sehun.“

„Dobře. Teď zavolám někoho, kdo tě odvede ke mně. Tam na mě počkej, ano?“

„A-ano…“

Baekhyun tedy zvedl sluchátko a naťukal číslo. Chvíli čekal, až se někdo ozve. Po krátkém šramotu se z aparátu ozval známý hlas. „Yongu, zavolej ke mně Saita. Děkuju.“

Položil sluchátko a opět zaměřil svůj pohled na Sehuna. V očích mu tajemně zajiskřilo. Zanedlouho se ozvalo ťukání na dveře. Baekhyun vyzval dotyčného, aby vstoupil.

„Přál sis, Baeku?“ Ozval se hned Saito.

„Odveď tady Sehuna ke mně. Zajisti mu vše, co bude chtít. Jídlo, šaty, koupel…prostě to, o co tě požádá. Děkuju.“ Více se těm dvěma nevěnoval. Věděl, že Saito splní vše, o co ho požádal. Bylo na něj spolehnutí. Hned jak osaměli, věnoval pozornost hostu, co se sám pozval. „A my si můžeme v klidu popovídat.“

 

Sehun se pokorně a bez jakýchkoliv námitek vydal za Saitem. Prošli opět halou a vydali se na opačnou stranu rozlehlého domu. Sehuna překvapilo, jak ten dům byl veliký, i když to z venku tak vůbec nevypadalo. Se zájmem sledoval chodby, kterými procházeli. Stěny byly pokryté různě starými malbami. Byly to krásné a jistě vzácné obrazy.

Najednou zastavili před těžkými dveřmi. Saito vytáhl kartu, přejel s ní po černé ploše a na číselníku zadal čtyřmístný kód. S tichým cvaknutím se dveře otevřely. Otevřel a nechal Sehuna vejít. Ten se náhle ocitl ve vkusně zařízeném apartmánu. Jeho vlastní byt, který si pronajali s přítelkyní, se rozlohou rovnal tak čtvrtině toho, co bylo tady.

Saito za nimi tiše zavřel dveře. Stáli ve větší předsíni, odkud vedly dveře do různých místností. „Sehune?“

Sehun sebou trhl leknutím, jak ho Saito vytrhl ze zamyšlení. „A-ano?“

„Ukážu ti to tady.“ Usmál se na něj. Byl mu celkem sympatický. „Tyhle dveře, tady vlevo, vedou na  záchod a hned vedle jsou dveře do koupelny. Další dveře jsou od pokoje pro hosty, ale Baek ho spíš používá jako svou pracovnu, když pracuje doma. Naproti tobě jsou dveře od jeho ložnice a vedle je pokoj pro hosty, který teď bude tvůj. Napravo jsou dveře do obýváku a poslední dveře vedou do kuchyně, co je spojená s menší jídelnou.“

Sehun přikývl. „Já …můžu se na něco zeptat?“

„Jistě, ptej se.“

„Ja-jaký je Baekhyun?“

„Jaký je? No … je to dobrý a čestný člověk. Může ti být nejlepším přítelem, jakého jsi kdy měl. Ale jestli ho jednou zklameš, mohl by ti být tím nejhorším nepřítelem, jakého jsi kdy potkal.“

„A-aha.“ Hlasitě polkl.

„Neboj se. Opravdu je to strašně hodný člověk.“ Snažil se ho uklidnit Saito. „Fakt se nemáš čeho bát. A třeba se do tebe Baek zamiluje.“

„Já … já nejsem na kluky a mám doma přítelkyni.“

„Jsi hezký a jistě i chytrý, tak si zaručeně poradíš, aby ses měl dobře. S Baekem ti nebude nic chybět, pokud si z něj neuděláš nepřítele na celý život. Přemýšlej o tom.“ Snažil se mu poradit Saito. „No … máš nějaký přání, který bych ti mohl splnit?“

„Mám celkem hlad a rád bych se taky pořádně umyl, ale nemám žádné svoje věci na převlečení.“

„S tím ti pomůžu. Máme skoro stejnou postavu, tak ti půjčím něco svého. Pak ti jistě něco pořídí Baek sám. Takže, než se vykoupeš, tak ti to sem zanesu. A s tím jídlem … umíš vařit? Jestli ano, tak bys měl vyhráno. Baeka dostaneš na dobré jídlo. Kuchyň víš kde je a lednice by měla být plná, protože Baek neumí vařit a nákup jsem zařizoval včera.“

„Vařit umím. Maminka bezpodmínečně trvala na tom, abych uměl vařit, abych se o sebe mohl postarat, až bych opustil rodinné hnízdo. Navíc mě vaření hodně baví.“

„Tak jo. Já jdu pro ty věci a ty se jdi zatím naložit do vany.“ Saito se otočil k odchodu.

„Saito … děkuju. Za ty věci a hlavně za rady.“

 

Ležel na posteli v Baekově ložnici a přemýšlel, co by pro něj bylo nejlepší. Ze samého přemýšlení se mu málem zavařil mozek, ale řešení své situace nakonec našel. Unaveně zavrtěl hlavou. Ale nemohl popřít, že už pouhý pohled na něj mu hned učaroval.

„Přemýšlíš?“ Ozval se náhle Baekhyun. Stál u postele zcela nahý. „O čem přemýšlíš? O dřívějším životě? O někom jiném?“

Sehun ho ani neslyšel vejít. Snažil se ovládnout a nezírat na tu krásu. Takové nádherné tělo ještě neviděl a nebylo divu, nikdy se o muže nezajímal, ale tohle útlé tělo bylo dokonalé. Ramena nijak rozložitá, spíše dívčí. Hrudník hladký se vzrušenými bradavkami. Bříško ploché a jen jemně vypracované. Penis schovaný v záplavě tmavých chloupků a vše zakončeno štíhlýma nohama.

„Myslel jsem na to, co se mnou bude dál.“ Odpověděl upřímně.

„A na co jsi přišel?“ Zajímal se Baekhyun. Sklouzl na postel a natáhl ruku, aby polaskal jeho penis. „Je skvělý.“ Řekl tiše. „Stěží zvládám krotit svou touhu po tom, abych si s tebou užil.“

„Že jsem smířený se svým osudem a proto se budu snažit získat tebe a tvoje srdce.“ Sehun chytil jeho ruku, obrátil ji a vtiskl mu do dlaně polibek. „Varovali mě, že jsi hodně netrpělivý a rád si jen užíváš. Nech mě tedy, abych tě naučil, jak vytvářet ještě větší touhu.“ Vsunul si do úst jeden z jeho prstů, začal ho sát a přitom svýma tmavýma očima hleděl do jeho stejně tmavě hnědých očí.

„Jsi troufalý.“ Zamumlal Baek, proti své vůli okouzlený. „ Mluvíš se mnou, jako bysme si byli rovni. Já jsem pán a ty nejsi nic víc než moje děvka.“

„Říkáš to, jako kdybys neměl srdce, ale tomu já nevěřím. Řekli mi totiž, že jsi ten nejhodnější člověk na světě a já se do tebe zamiloval na první pohled.“ Než mu mohl Baekhyun vynadat, přitiskl ho pod sebe a vášnivě ho políbil.

Baekhyunovi se zamotala hlava. Sehunovy rty byly tak pevné a horké. Tělem mu projel slabý záchvěv rozkoše.

Sehun zvedl hlavu, ale jen na krátko, pak ho začal znovu líbat. Jeho rty si pohrávaly s Baekovými. Dotýkal se jimi jeho koutků a přejížděl po očních víčkách.

„Jsi tak úžasně sladký!“ Zašeptal Sehun.

Baekhyun se pokusil znovu získat nadvládu nad tímto neukázněným dárkem, kterého mu Jingoo věnoval. „Co si myslíš, že děláš?“

„Přesně to, co jsem řekl. Protože já se nepodvolím jako ostatní, kteří se ocitli ve tvé posteli. Rozkoše si mají užívat oba dva rovným dílem. Ne pouze jeden z nich.“

Baekhyun cítil, jak se mu svírá hrdlo. Tenhle mladík ho mátl. Nikdo s ním takhle nikdy nemluvil. Byl zvyklý na poslušnost, naprostou oddanost, rychlé a příjemné milování.

Sehun si ovinul kousek jeho dlouhé ofiny kolem prstu a stáhl si ho dolů tak, že jejich obličeje od sebe nebyly vzdálené dále než několik centimetrů. „Vždy jsi měl navrch, Baekhyune.“ Zašeptal, že ho mohl slyšet pouze on. „Nikdy jsi nepřemýšlel, jaké by to bylo, kdyby ses plně odevzdal do péče svého milence? Ale něco takového udělá jen statečný člověk a já věřím, že ty statečný jsi. Jsi, Baekhyune?“ Přitáhl si ho blíže a přejel svými rty po těch jeho.

„Přestaň! Mateš mě!“ Vykřikl Baekhyun. „Příliš mluvíš, Sehune. Lehni si, ať si s tebou můžu užít.“

„To ne…“ Zaklel tiše Sehun. „Ty se bojíš!“

„Nebojím!“ Baekovi při tom odmítnutí zčervenaly tváře.

„Tak mi důvěřuj, Baekie.“ Přemlouval ho.

„Nedovolil jsem ti, abys mě takhle oslovoval.“ Vynadal mu nervózně.

„Poddej se mi.“ Naléhal na něj Sehun jemně. Rty mu přejel po čele.

„Ne …“

„Když mě teď odmítneš, nikdy nepoznáš rozkoš, kterou ti můžu dát.“ Objal ho rukama a přitáhl si ho k hrudi. „Chci tě.“ Potom však v jeho očích spatřil skutečný strach. „Půjdeme na to tedy pomalu. Hodně pomalu, ano?“

„A-ano…“ Odpověděl Baek a jeho hlas se třásl.

Sehun pohyboval rukama po Baekových nahých zádech rytmicky a konejšivě. Cítil, jak se pod jeho dotyky uvolňuje. Baekhyun mu nevědomky poskytl klíč, jak jej získat. Vsadil by svůj život na skutečnost, že ještě nikdy nepocítil skutečnou vášeň a možná se jí dokonce bál. Ale přemluvit ho, aby se mu zcela odevzdal, nebude jednoduché.

Sklonil hlavu a políbil ho na krk. Rty přejel po krční tepně. Něžně, ale silně mu přejel prsty po páteři. Sjel s nimi až dolů na bedra. Nejdříve pohladil jednu půlku zadečku a potom hned druhou. Silně obě svůdné oblé půlky hnětl a škádlivě přejížděl prsty podél rýhy, co je od sebe oddělovala.

Baekhyun pod jeho dotyky vrněl. Takové si to nepředstavoval. Obvykle si někoho vyhlídl a bylo mu jedno, jestli je to muž nebo žena, nebyl vybíravý. Většinou se přemístili do levného hotelu, kde si s nimi užil, když pak usnuli únavou, tak on se sbalil a pokoj tiše opustil. Takhle to dělal stále, jen už mu to připadalo nudné. Nikdo z jeho milenců a milenek, které si vzal do postele, se nedotkl jeho citů. Dnešní večer byl zcela odlišný. Začal se cítit zvláštně. I když se bál, bylo to velice vzrušující.

Pevnost Baekova pozadí ho dráždila a naopak jeho penis dráždil Baekovo pozadí. Usmál se, když si všiml jeho zčervenalých tváří.

„Achhh.“ Zavzdychal Baek, když mu Sehun prsty přejel po hrudníku. Cítil jako pírko jemné dotyky, když mu prsty přejížděl po kůži, škádlil ji a něžně tiskl jeho malé bradavky. Z čirého pocitu rozkoše zavřel oči.

„Jsi tak krásný, Baekie.“ Pronesl tiše Sehun. Sklonil hlavu a vzal do úst jeho bradavku.

To horké vlhko Baekhyuna polekalo, jeho oči se rychle otevřely. Pak Sehun za bradavku náhle zatahal a on slabě vykřikl. Nepřestával mu bradavku sát a on cítil horko a vzrušení na místě skrytém dole mezi jeho stehny. Chvěl se, protože ho nikdy dříve tak slastné pocity nezaplavovaly. Líbilo se mu to. Tiše sténal.

Sehun krátce zvedl hlavu, aby se ujistil, že se to Baekovi líbí, a poté dál věnoval pozornost jeho hrudníku. Tentokrát našel druhou bradavku, lízal ji a kroužil kolem ní jazykem, až se pod ním Baek začal kroutit.

Zvedl hlavu a vášnivě ho políbil. Přesvědčil jeho rty, aby se od sebe oddělily. Kmital svým jazykem kolem jeho, až se Baek konečně přidal a utkali se tak v boji o nadvládu. Nyní tedy přišel čas, aby ho skutečně svedl.

Opatrně ho položil na záda. Pohrával si s jeho rty, pak je nechal být, pomalu a svůdně se posunoval po jeho hrudníku, po bříšku a na chvějící se kůži mu zanechával vlhkou cestičku z malých vášnivých polibků.

„C-co to děláš?“ Zeptal se Baek třesoucím se hlasem.

Sehun zvedl hlavu a pohlédl mu přímo do očí. „Baekie, budeš mi věřit, že ti neublížím?“

„T-teď už ano.“ Zašeptal a přitom přemítal, jestli se náhodou nezbláznil, když mu dovolil, aby pokračoval. Nemohl si ale pomoci, cítil v těle takovou malátnost jako ještě nikdy. Přál si poznat víc.

Sehun mu nechal chvilku, aby své rozhodnutí ještě zvážil, a pak pokračoval dál. Po vzoru své přítelkyně, když ona dělala dobře jemu, přitiskl se k měkké pokožce a vnitřní straně jeho stehen, jemně je roztáhl od sebe a vtiskl horký polibek na špičku vykukující rudé hlavičky. Jazykem přejel penis od zdola nahoru. Potom jen špičkou jazyka zajel do štěrbinky na vrcholu naběhlé hlavičky, kde s ní zakmital. Cítil, jak se Baekhyun zachvěl a slyšel, jak se mu krátí dech vzrůstající touhou.

Baekhyuna zaplavovaly velice příjemné vlny horka. Nikdy nic takového nezažil. Tohle bylo pro něj zcela nové.

Sehun se natáhl k nočnímu stolku, kam si připravil lahvičku s lubrikantem, co odpoledne našel v nočním stolku. Odšrouboval víčko a trochu si nalil na prsty. Pak si jeho prst našel cestu mezi půlky zadečku a začal třít těsný svraštělý otvůrek. Prst přitiskl na dírku silněji, cítil, jak otvůrek pod tlakem povoluje a první článek prstu vklouzl dovnitř.

„Hnn…“ Vydechl Baekhyun.

Sehunův prst zajížděl hlouběji, nejdříve jen po kloub a potom i celý. Chvíli ho nechal uvnitř, aby si Baekovo tělo mohlo na ten vpád zvyknout. Po chvíli jím začal v úzkém tunýlku rytmicky pohybovat. Když viděl, že slastí přivírá oči, přidal druhý prst a posléze i třetí. Jeho již vztyčenou chloubu vzal do úst. Jazykem obkroužil rubínovou hlavičku, škádlil ji a dráždil. Druhou rukou mu mnul varlata.

Když cítil, že nemá daleko k vyvrcholení, vypustil z úst pulzující penis a vytáhl z něj prsty. Do dlaně si nalil více lubrikantu. Dlaní si přejížděl po své chloubě, roztíral si gel a přitom se ještě více vzrušoval. Hlavičku již tvrdé údu přiložil k dychtivě čekajícímu otvůrku. Zatlačil a bez problémů zajel celou hlavičkou dovnitř.

Chvíli počkal, aby si Baekhyun přivykl, než bude pokračovat dál. Nebyl si jistý, jestli ho dokáže do něj dostat celého, ale cítil, jak se stěny jeho útrob roztahují, aby ho přijaly, a pak se kolem jeho tvrdého penisu svírají.

Znovu počkal, jak Baekhyun zalapal po dechu a křečovitě mu sevřel paže. Nehýbal se, místo toho mu začal slíbávat slzy, co mu začaly stékat po tvářích. Pak se přesunul ke rtům. Líbal je něžně a láskyplně, nic dravého.

Baekhyun se snažil rozdýchat tu bolest. I přes křečovitě zavřená víčka mu začaly po tváři stékat slzy. Cítil, jak mu je Sehun slíbává. Povolil sevření jeho paží. Poté, co jej začal líbat, mu obtočil paže kolem krku. Vychutnával si to něžné laskání svých rtů a pomalu uvolňoval svoje křečovitě stažené tělo.

„Baekie, obtoč si nohy kolem mého pasu.“ Zašeptal Sehun, jen co se odtrhl od jeho rtů kvůli nedostatku vzduchu.

Kupodivu poslechl. Sehun opět začal pomalu vnikat do jeho horkého nitra. S každým přírazem se dovnitř dostával hlouběji a hlouběji. Tonul v slasti, ale přál si, aby stejné pocity zažíval i on.

Baekhyun se cítil zvláštně plný. Zřetelně si uvědomoval mocné tahy jeho velkého a tvrdého mužství, které mu pronikalo až na samé dno. Cítil, jak se nekontrolovatelně chvěje.

„Hunie…“ Zavzdychal, když jím projel ostrý záchvěv. Ještě více se přitiskl k tělu nad sebou.

To byl pro Sehuna impuls, že je vše v pořádku. Stále se snažil přirážet tím samým směrem, aby si to užíval, stejně jako on, i chlapec pod ním. Začal přirážet rychleji. Nebyl daleko od vyvrcholení.

Baekhyun mu vzdychal do rtů, v penisu mu začalo škubat, jak se blížil k orgasmu. Ten jej zasáhl nečekaně a s takovou silou, že jen ležel zcela omráčený. Ztěžka dýchal, ale stále objímal rukama i nohama Sehunovo tělo.

Sehun dál přirážel, do staženého těla orgasmem, ke kterému mu ani nestihl dopomoct. Jen chvíli a taky vyvrcholil. Vyčerpaně se položil na tělo pod sebou.

Povolil sevření rukou a nohou, otevřel unaveně oči a viděl, jak se na něj Sehun usmívá z potěšení, které spolu právě prožili. „ Bylo … bylo to úžasné.“

Opatrně z něj vyklouzl a lehl si vedle něj. „Je mi tedy odpuštěno, že jsem tě svedl?“ Zašeptal mu do ucha. Pak ho objal a přitáhl si ho do své náruče.

„Ano, Sehunie, je ti odpuštěno.“ Tiše se zasmál. Ještě hlouběji se schoulil do jeho náruče, hlavu si položil na jeho hrudník a prsty přejížděl po jeho vlhkém hrudníku. „Svedeš mě znovu?“

„Ano, pokud si to přeješ.“ Pak jeho hlas nabyl na vážnosti. „Baekhyune, mohl bych mít na tebe prosbu?“

„Jistě, o co jde?“ Zvedl k němu hlavu, aby na něj viděl.

„Chtěl…chtěl bych zavolat rodičům, že jsem v pořádku. A taky bych chtěl…spíš bych potřeboval ukončit jednu záležitost.“

„To nebude třeba. Zajedeme k vám zítra spolu a všechno vyřídíme, ano?“

„Dobře. Děkuju.“ Jemně ho za to políbil na rty.

„Nevadilo by ti, kdyby si mě znovu svedl taky až zítra? Jsem celkem unavený.“

„To víš, že by to nevadilo. Jen si odpočiň.“ Přehodil přes ně deku, aby jim nebyla zima.

„Díky. Dobrou.“ Přitiskl se k jeho tělu a zavřel oči.

„Dobrou.“ Pevně ho objal a následoval svého milence.