Andělé neumí létat BONUS

 

Bonus je tu!

Uplynul rok od chvíle, kdy Yunhyeonga kousl smrtelně jedovatý pavouk. A mladík dostál svému slibu. Už nikdy nepodnikl žádný výlet. Alespoň ne takový, který by ho jakýmkoliv způsobem ohrožoval na životě.
Dostal takovou lekci, která mu vtloukla do hlavy informaci o tom, jak malicherný byl, když tolik riskoval jen pro svoje vlastní potěšení, ale nemyslel přitom na to, jak moc svou ignorací ubližuje svým nejbližším a to hlavně Donghyukovi. Nebylo to správné a on podvědomě nic z toho nevnímal.
Uplynul rok, co si přiznal, že jeho city k mladšímu chlapci, jsou silnější, než jen city přátelské. Měl ho rád, miloval ho... a v žádném případě o něho nechtěl přijít!
Zamžourá ospalýma očima a s myšlenkami na mladšího se pomalu přetočí na druhý bok, kde se mu naskytne pohled na spícího chlapce. Yunhyeong se neubrání úsměvu. Donghyuk leží na břiše, ruce vsunuté pod polštář. Rty má mírně rozevřené, uzounký pramínek slin se mu táhne z pravého koutku až na polštář. Yunhyeongovi ten pohled přijde velmi vtipný a i přesto, jak moc se snaží, u pouhého cukání koutků nezůstane. Vybuchne v hlasitý smích, čímž mladšího nechtěně probudí.
Donghyuk ospale zamrká, oči přimhouřené, jak se mu do nich nepříjemně opírá světlo ranního slunce.
"Co... co je?" nechápe. Hlas mladšího je ochraptělý únavou, což přijde staršímu nesmírně sexy a tak neodolá a sehne se, aby vtiskl rozespalému chlapci polibek, ignorujíce sliny, které se mu ihned přilepí k tváři.
"Nic, lásko," odpoví s úsměvem, když se zase odtáhne. Pak ukáže na Donghyukův polštář, kde už je značně veliký mokrý flek. "Já jen... že strašně slintáš!" Donghyuk se zastyděl, že nedokázal zabránit úniku těchto tělesných tekutin, proto sklopí zrak a rychle otočí polštář mokrou stranou dolů. Yunhyeong se usměje, načež vstane. Dojde ke skříni, vytáhne čistý ručník a vydá se ke dveřím. Než jimi ale projde, stihne na mladšího mrknout.
"Aish!" hlesne Donghyuk, zatímco si v mysli přehrává Yunhyeongův sexy výraz při odchodu. A když skrz pootevřené dveře do pokoje proniknou tlumené zvuky tekoucí vody, zrychlí se Donghyukovi dech. Může za to představa chlapce, jehož nahé tělo skrápí drobounké kapičky teplé vody. Jeho bujná fantazie si ihned začne prohrávat s jeho smysly. Zavře oči a jeho vnitřní strana víček se v tu chvíli stane jakýmsi provizorním plátnem, na němž se odehrávají scény, které by svým obsahem patřily do kategorie nepřístupné mladistvým.
Skousne si spodní ret, když si představí, že stejně jako Yunhyeong, je v té sprše i on, nahý a s hrdě vztyčenou chloubou. Jeho ruce se dotýkaly rozpáleného těla, bloudily po vlhké pokožce, tiskly tělo staršího v pevném objetí. Jeho štíhlé prsty si našly cestu pod lem jeho džínů, kde vyhledaly probouzející se penis. Donghyukovy představy jsou více, než reálné, a když si jeho mysl představí, jak se jejich klíny o sebe nedočkavě otřou, aby vzápětí pulzující erekce staršího zmizela v jeho těle, unikne mu skrz rty hlasitý sten. Ihned si svůj počin uvědomí.
Vytřeští oči, pohledem střelí ke dveřím, chtíce se ujistit, že ho starší neslyšel. O vteřinu později má však obrovskou chuť se propadnout do země. Dvě tmavě hnědé oči na něho hledí s nezkrývaným pobavením.
"Y-Yunnie-..." špitne Donghyuk a hbitě sáhne po dece, zahanben skutečností, že byl přistižen při tak choulostivé chvíli. Jeho úmysl skrýt svůj vzdouvající se klín vyjde vniveč. "Ja-jak dlouho t-tu sto-jíš?" zakoktá. Yunhyeong se zasměje a odtrhne se od futer, o něž se dosud opíral. Projde pokojem a sehne se k nízké skříňce se šuplíky, odkud vytáhne čisté boxerky.
V zádech cítí upřený pohled Dongyhukových očí. Jako by se snažil mu do zad vypálit díru. Ohne se tedy více, aby mu poskytl lepší výhled na svůj oblý zadeček, v tuto chvíli ukrytý pouze pod slabou vrstvou ručníku. Donghyukův dech se opět zrychlí. Sledování napínajících se svalů na štíhlých nohách, i ohlá záda, kde mu lehce vystupují hrbolky lopatek, mu způsobuje doslova muka. A co teprve pevné půlky jeho zadečku?
Donghyuk bolestně skousne vnitřní strany svých tváří. Yunhyeong se narovná a pohlédne na něho. Ruměnec, který se odráží mladšímu ve tváři, se nedá přehlédnout.
"C-co to... co to děláš?" vyhrkne přerývavě mladší, zatímco Yunhyeong k němu pomalým, houpavým krokem přistoupí, v obličeji nezkrývanou chuť ho něčím poškádlit. Donghyuk nasucho polkne. Pohled na tělo, stále ještě vlhké ze sprchy, dává mu nekonečné možnosti bezedné fantazie. Naprázdno polkne, chtíce uvolnit stažené hrdlo. V dlaních sevře svoji deku a více si ji přitáhne k bradě. Yunhyeong zvedne ruku a dlouhými, štíhlými prst prohráváme své husté vlasy. Pár kapiček vody, které mu na pramíncích ulpěly, stekly na ramena a v drobných pramíncích si razily cestu až k okraji ručníku.
Došel až k okraji postele, kde zůstal stát, aniž by spustil z mladšího pohled. Naopak... jiskričky pobavení i stín narůstajícího vzrušení, dodávaly jeho obličeji jakýsi lesk. A pak se to stalo...

Donghyuk skoro přestal dýchat, pohled upřený do jednoho místa, na celé vyvstávající drobounké krůpěje potu. Látka vlhkého ručníku bez hlesu padla k zemi a Yunhyeong se ani nepokoušel jakkoliv zakrýt. Pouze nestydatě dál stál na místě, na rtech potutelný úsměv.
"Dongie," šeptne až nečekaně hlubokým, vláčným hlasem a než si Donghyuk stihne uvědomit, k čemu se schyluje, sevře starší v ruce jeho deku a bez varování ji z něho strhne a odhodí na zem. Pak se sehne a po čtyřech se vydá pomalu k němu. "Dongie," zvlní rty úsměvem a nakloní se nad ním. "Nikdy jsem si ani nepomyslel, že jsi schopný vyloudit tak krásné zvuky jen při myšlence na mě." Donghyuk začne rudnout. Cítí se tak trapně. Nechal se nachytat a co víc... Yunhyeong se tu nad ním naklání nahý a očividně vzrušený, a on?
Jsou spolu rok, ale tohle je poprvé, kdy ho vidí nahého a teď neví, jak se má zachovat. Dokázal by cokoliv... bojovat za něho, byl by schopný za něho i položit život, ale vidět ho nahého? Nikdy by nevěřil, že ten pohled bude to nejkrásnější, co kdy viděl.
"Yu-Yunnie," osloví ho něžně, načež se odváží a dlaněmi chytne staršího v pase.

Yunhyeong se usměje a skloní se, aby si ukradl letmý polibek. Jen lehce se dotýká Donghyukových rtů, něžně se s nimi mazlí, uždibuje i přejíždí po nich jazykem, až ho nakonec začne dravě líbat.
Donghukův dech se zrychluje. Očima sleduje, jak si s ním starší hraje a nemůže se toho pohledu nabažit. A když se na chvíli starší odtáhne kvůli nedostatku kyslíku, sklouzne mu pohled k jeho růžovým rtům, jenž se najednou zdají plnější, než kdy dřív.
Yunhyeong se zahledí do očí a po tváři se mu rozline něžný úsměv. Zapře se v loktech a pravou rukou pohladí chlapce po kontuře čelisti, načež vpluje prsty do jeho hustých vlasů.
Chlapec na něho pohlíží s naprostou oddaností a láskou. Yunhyeongovy city k němu jsou den ode dne silnější, a když se na něho dívá takto roztouženě, pak se jen s vypětím všech sil drží, aby se na něho nevrhnul a nevzal si ho jako nadržený býk. Touha po tom, aby do něho mohl konečně proniknout, se mu odráží v očích. A i v Donghyukovi narůstá vzrušení.
V mysli si vybaví scénu, kdy v koupelně přistihl Jiwona s Hanbinem právě v okamžiku, když byli v tom nejlepším. V tu chvíli má pocit, že se mu snad všechna krev v těle nahrnula do klína. A když se Yunhyeong pohne tak, aby více přitiskl svůj klín na rozkrok mladšího, nedokáže už Donghyuk zabránit hlubokému, hrdelnímu vzdechu. Yunhyeong je více, než potěšen.
Jazykem znovu zatlačí na mezírku mezi rty mladšího, a zatímco ho něžně líbá, zašeptá mezi polibky pár tichých slůvek.
"Je čas náš vztah posunout o kousek dál! "

Chlapec, který se nad Donghyukem sklání, se nadzvedne a přes hlavu mu přetáhne triko. Dál přitom sleduje mladšího svým hlubokým pohledem, rty zkousává mezi zuby, vzrušení se mu odráží v obličeji v podobě narůžovělých tváří. Dlouho ukrývaný chtíč se začíná projevovat. Yunhyeong se skloní a vášnivě si přivlastní bělostnou pokožku na chlapcově krku.
Donghyuk zavře oči, hlavu natočí ke straně a tím uvolní staršímu přístup, toužíce po jeho vášnivých dotecích.
Opět si vzpomene na vášnivou chvilku mezi Jiwonem a Hanbinem a z hrdla se mu vydere rozechvělý sten. Touha po tom, aby si ho Yunhyeong bral tak, jako Jiwon Hanbina stále vzrůstá, ač má chlapec dojem, že víc uz to ani nejde.

"Yunhyeongie-..." hlesne chvějícím se hlasem a dlaněmi mírně zatlačí na vypracovanou hruď. Zahledí se mu do očí, jenž jsou zastřeny chtíčem a zhluboka se nadechne. Rozevře rty, chtíce něco říct, ale slova mu najednou nejdou vůbec na jazyk. A proto se pouze pokusí o úsměv a znovu zatlačí na jeho hruď tak, až ho povalí vedle sebe.
Než stihne Yunhyeong cokoliv namítnout, vyhoupne se nad něho a obkročmo si sedne na jeho stehna. Zvědavě nakloní hlavu na stranu, víčka přemýšlivě přivřená, snaží se pochopit, co se teď asi honí staršímu v hlavě. A jako kdyby mu četl jeho myšlenky, Yunhyeong se usměje a jeho rty zformulují tichá slůvka až nepřirozeně hlubokým hlasem.
"Moc tě chci!" Donghyuk lehce zčervená, nicméně chuť staršího poškádlit, je silnější.
"Jak moc?"
"Tak moc, jak je to možné," odpoví Yunhyeong. "Tak moc a už tak dlouho! Vlastně už od chvíle, co mě tenkrát pustili z nemocnice. Pamatuješ ten okamžik, kdy jsme přišli domů a ty's mi pomohl do vany?" Donghyuk plaše přikývne. "Nebyl hsem slepý, Dongie. Všiml jsem si, co s tebou dělá pohled na moje nahé tělo-..." odmlčí se na chvilku a jeho oči ještě víc potemní. "... a taky jsem slyšel, jak se ve vedlejší místnosti snažíš zbavit svého problému." Mladší zrudne jako prezrálé rajče a má chuť se propadnout do země. To jsem tak moc slyšet?
"Bože, jak já v tu chvíli po tobě toužil!" Natáhne ruce a proplete s Donghyukem prsty. Pak si ho přitáhne blíž, aby si ukradl jeho rty. Když se odtáhne, úsměv zdobí jeho tvář. "A teď mám konečně příležitost!"
Zvedne se a pevně sevře Donghyuka v pase, čímž si ho k sobě pořádně natiskne. Líbá ho na rty, na krk i na hruď. Užíval si každičký milimetr jeho hebké kůže i osobní vůni. A když ho vezme za boky a přitiskne si ho více do klína, aby mu dal pocítit, ozve se dvojí zasténání.
To už ale Yunhyeong nevydrží. Shodí ze sebe Donghyuka a vyhoupne se nad něho. Vezme za lem jeho kalhot a pomalu mu je začne rozepínat. Rozepne knoflík, a chytne zip. Na okamžik se zarazí. Na spáncích mu vyvstane pár kapiček studeného potu. Nervozita ho konečně dohnala a Yunhyeong na chviličku zapřemýšlí, jestli není příliš brzo. Nespěchá na něho až moc?
Jeho pochyby jsou ihned rozptýleny pouhým pohledem do očí mladšího. Ta touha a chtíč, to zvlastni zastření, ta bezedná láska k němu. Yunhyeong se usměje.
"Miluju tě, Dongie!" zašeptá a jedním jediným pohybem z něho strhne kalhoty i se spodním prádlem. Téměř až mlsně si chlapce prohlédne, zatímco Donghyuk se červená studem.
A pak, nečekaje na nic, zalehne to drobné tělo a dravě si přivlastní jeho rty.

Líbá ty rudé rty, laská konturu jeho čelisti, mazlí se s jeho jemnou pokožkou. Svými rty se přesouvá na krk, aby zde zanechal pár výrazných značek. Jeho nenechavé prsty vyhledají růžové vrcholky bradavek, které lehce promnou, dokud nejsou ztvrdlé a vztyčené.
Místností se rozléhají hlasité vzdechy mladšího chlapce. Plachý a nezkušený leží pod ním, netušíce, co má dělat. Pouze dlaněmi objímá staršího okolo krku.
Pokrčí nohy, čímž uvolní staršímu přístup. Ten se vtlačí více mladšímu do klína a svým vztyčeným mužstvím se otře o Donghyukovu chloubu. Oba prudce vydechnou, chtíč a vzrušení nabývá na síle.
Beze slova vsune mezi jejich těla ruku a párkrát promne Donghyukovu tepající chloubu. Ten zakloní hlavu, na rtech tichá slůvka.
"YoYo... prosím, už... už to dlouho ne-nevydržím," hlesne rozechvěle a Yunhyeong milerád poslechne. Pustí jeho tvrdé mužství a své štíhlé prsty přesune k zadečku, kde chtivě začne dráždit zvrásněný vstup, aby se o okamžik později v něm dva prsty ztratily.
Donghyuk bolestně sykne, v očích se zalesknou slzy. Yunhyeong párkrát roztáhne prsty, aby chlapce připravil a pak se mu zahledí do očí, aby mu neunikl jeho výraz, až do něho bude pronikat. Chytne svůj penis a za okamžik se v mladším ztratí celá hlavička jeho chlouby.
Zastaví se, vyčkává. A když mladší trhavě pokýve hlavou, pomalu přirazí až po kořen. Donghyuk vykřikne, načež pevně semkne rty i oční víčka. Nehty zaryje do kůže Yunhyeongových zad. Bolest, která Donghyukovi projede tělem, je silnější, než si kdy představoval a Yunhyeong začne litovat, že ho víc nepřipravil.
Skloní se, líbá ho, ze všech sil se snaží odvést jeho mysl od bolesti, nechává ho si přivyknout.
"Yu-Yunnie!" hlesne přiškrceně. "Jsem... připravený!"
"Jsi si jistý?" zeptá se starší a Donghyuk přikývne. Starší se tedy pohne. Téměř z něho vystoupí, aby vzápětí pomalu přirazil. Až když mu Donghyuk vyjde svými boky vstříc, přirazí prudčeji. Úzký prostor, který mu Donghyuk nabízí, donutí ho hlasitě zasténat.
Prsty pravé ruky vsune do hustých vlasů mladšího a levou rukou přejede od hrudi, přes boky až po zadeček.

Místnost naplňují hlasité vzdechy. Mlaskavý zvuk kůže narážející o sebe, přehlušuje hrdelní sténání.
Prudkými přírazy vyplňuje Yunhyeong Donghyukovy útroby a realita jeho mysli se naplno vytratila. Nezbylo nic, než touha vlastnit to drobné tělo se vším všudy.
Miloval ho. Miloval ho celého a teď mu patřilo i jeho tělo. Byl odhodlaný ukázat mladšímu, jak moc pro něho znamená a jak moc po něm doslova prahne. Za každou cenu chtěl, aby tahle chvíle byla pro Donghyuka nezapomenutelná.
Vrhnul se opět na jeho rty, opuchlé a zarudlé od předchozího líbání a znovu ho začal líbat. Jako kdyby se nemohl nabažit jeho sladké příchuti.
Donghyuk nedokázal normálně myslet, natož aby zvládal udržet svůj dech. Tělem mu zmítalo prudké vzrušení, jenž dokonale přehlušilo pulzující bolest. Nehty zaryl hluboko do jeho zad, vnímal hebkost jeho rozpálené kůže. A Yunhyeong náhle pocítil, jak zranitelní v tuto chvíli oba jsou. Instinktivně plul rukama pod Donghyukovo tělo a pevně ho k sobě tiskl. Srdce mu splašeně bilo. Náhlá křehkost a zranitelnost mladšího ho zcela odzbrojovala.
Vzal ho za ruce a přiložil si je k vlastním bokům, aby přiměl mladšího k činu. Chtěl ho zbavit nejistoty a nechat ho, aby i on prozkoumal jeho tělo. Donghyuk se nenechal pobízet dlouho. Dlaněmi kroužil přes boky na záda, hrudník i pevné ruce. Tam i zpět, až se nakonec odvážil a doplul svými štíhlými prsty až k oblému zadečku. Vychutnával si napjatý tvar i hebkost, až jeho doteky Yunhyeong nedokázal vydržet.
Cítil až mučivé silný zář, přesto se rozhodl vydržet a naplno si doteky vychutnat. Už nyní měl co dělat, aby nevyvrcholil, když mu Donghyuk instinktivně vycházel vstříc svými dokonale tvarovanými boky.
Cítil pnutí v podbřišku i horko, které se mu rozlévalo od klína po celém těle. S pocitem blížícího se vrcholu, změnil směr přírazů a vyhledal sladký bod uvnitř jeho těla. A když místnost zalil roztoužený výkřik, věděl, že ho našel. Jeho pohyby nabývaly na prudkosti. V dlaních pevně svíral Donghyukovy boky a prudce ho přirážel do svého klína.
Donghyuk hlasitě zasténal a pak znovu a znovu, čímž burcoval Yunhyeonga k většímu výkonu i rychlosti. Drtil jeho prostatu, až je oba vyvedl na samotný vrchol. Donghyuk měl pocit, jako by v něm cosi vybuchlo. Spatřil miliony hvězd.
Srdce mu prudce tlouklo, dechu se mu nedostávalo, tlak v klíně byl tak silný, až se prohnul jako luk. Následný orgasmus ho naplno pohltil a jeho sperma potřísnilo oba chlapce jako erupce sopky.
Svaly​ uvnitř něho se stáhly jak jen to bylo možné, čímž uvěznily tvrdou erekci staršího a doslova z něho vymáčkly jeho sněhobílou nadílku. Yunhyeong přiškrceně vykřikl a zhroutil se na Donghyuka. Pulzující mužství, které začalo ochabovat, nechal v útrobách mladšího těla.
Oba si užívali prožitý moment, ani jeden nemluvil. Až po dlouhých minutách prolomil ticho Donghyuk. Obejmul staršího, o něhož se pokoušel spánek a pevně ho k sobě tiskl.
"Tak-..." blesk již klidným hlasem. "... to byla jízda!" řekl a natočil hlavu tak, aby viděl staršímu do očí. Yunhyeongovi se oči zaleskly špatně ukrývaným temperamentem.
"To teprve bude jízda," řekne a přesune se k jeho bříšku, kde špičku jazyka zaboří do vrstvy spermatu. "Ještě jsme neskončili!" usměje se a pohltí Donghyukovu chloubu svými rty...