Mistero 2 END

 

Pokud byste měli zájem, zde předkládám druhý díl...

Opatrně přejede konečky prstů po spící tváři. Sanha tiše obdivuje krásnou tvář Yeongjina, jeho výrazné lícní kosti i plné rty. Ty, které ještě před okamžikem líbal jako tu nejdražší věc. Ví, že by neměl, ale... nedokáže tomu zabránit, nedokáže odolat.
Rozhlédne se, jako kdyby se chtěl ujistit, že jsou s Yeongjinem na pokoji skutečně sami a pak se skloní. Špičkou jazyka se dotkne brady a pomaličku sjíždí dolů přes krk i klíční kost a rukou přitom rozepíná nemocniční pyžamo, jež má Yeongjin na sobě. Zastaví se u růžového vrcholku jeho bradavky, aby jí jemně obkroužil a následně vsál mezi zoubky. Volnou rukou chlapce pohladí po hladké pokožce. Nepřestává ho dráždit, dokud se vrcholek bradavky netyčí vzhůru, přičemž pozvedne pohled, aby se zadíval do Yeongjinovy tváře. Když zjistí, že ho silné léky stále drží ve stavu hlubokého spánku, spokojeně se usměje a začne dráždit i druhou z bradavek.
Pak s jazýčkem, nepatrně vyčnívajícím mezi rty, se začne posouvat níž a níž, nechajíce přitom na jemné kůži vlhkou stopu jako nepatrný důkaz toho, co se v místnosti odehrává.

S mírným strachem, že by mohl kdykoliv někdo vstoupit do dveří, se dál věnuje nehybnému tělu, bezvládně ležícímu na lůžku a v hlavě si přemítá různé scénáře toho, co by mu asi chlapec provedl, kdyby zjistil, jak si s ním právě teď pohrává... bez jeho vědomí... bez jeho svolení! Ten strach v něm ale potlačuje veškeré racionální uvažování. Naopak ho ten pocit ještě více nabuzuje k tomu, aby si Yeongjina vzal a on toho vzrušujícího pocitu nehodlá vzdát.
S adrenalinem, jenž mu právě teď proudí v žilách místo krve, se vyhoupne na postel a obkročmo usedne na chlapcova stehna. Pravou rukou, kterou rozepínal vršek od pyžama, stáhne látku z jeho ramenou jako nepotřebnou věc a levou ruku opatrně vsune za lem pyžamových kalhot, kde vzápětí nahmatá Yeongjinův penis. Sevře ho svými štíhlými prsty a pomaličku, vyžívajíce se tím pocitem i pohledem, stáhne předkožku párkrát nahoru a dolů.

Srdce buší chlapci v hrudi jako splašené. Najednou je mu už ale jedno, zda ho někdo přistihne. Tohle je jeho chvíle a on si ji nenechá vzít. Skloní se tedy a špičkou jazyka polaská špičku penisu. Nejprve letmo, pak ale pohltí celou chloubu svými ústy a naprosto si užívá ten dokonalý pocit, který mu to přináší. Jeho vlastní chlouba díky zvýšenému prokrvení tlačí na jeho kalhoty a tak zvýší tempo. Rukou rychle ale jemně dráždí Yeongjinův penis, který pod jeho vlivem tvrdne.
Sanha opět pohlédne do tváře spícímu chlapci. Stále spí, ale i jeho dech je rychlejší a zatímco o pár sekund později vyvrcholí do Sanhovy dlaně, na spáncích mu vyvstanou drobné krůpěje potu. Tmavovlásek si toho všimne a neubrání se potěšenému úšklebku.
Roztoužený mladík pustí ochaplý penis a potřísněnou ruku si přiloží k ústům, aby ji zbavil Yeongjinova spermatu. A zatímco si spokojeně olizuje hořkoslanou tekutinu, volnou rukou si začne rozepínat vlastní kalhoty, aby uvolnil svou chloubu. Jen, co ji sevře štíhlými prsty a párkrát zapumpuje, unikne mu z úst přiškrcený vzdech.
Zavře oči, zakloní hlavu a dál se ukájí dokonalou slastí, načež se roztouženě zahledí na mladíka pod sebou.

Kdybys jen tušil, pomyslí si a skloní se, ale si přivlastnil ty sladké, růžovoučké rtíky. Už velmi brzy začne cítit ve svém klíně pulzující bolest, jak se jeho chlouba dožaduje uvolnění. Poslechne tedy své tělo a mírně od sebe oddálí Yeongjinovy nohy. Vsune se mezi ně, dlaní pohladí bříško, na němž se nepatrně rýsují svaly, polaská dlouhými štíhlými prsty penis, který pod jeho dotyky znovu ožívá a nakonec obkrouží jeho zadeček.
Mírně se skloní a z úst vypustí malý pramínek slin, aby zvrásnělý vstup zvlhčil. I když je chlapec v bezvědomí, nechce mu za žádnou cenu ublížit. Když si je dostatečně jist, že to stačí, mírně zatlačí a nechá v něm zmizet celý ukazováček. Okamžik vyčká a pak se pohne... tam a zpět, tam a zpět!
O chvíli později už má Yeongjin v sobě prsty tři, které se ho snaží připravit na příchod něčeho většího. Sanhův dech se stane povrchovým, vzdechy častějšími a na čele mu vyvstane pot. Ví, že už to dlouho nevydrží, cítí blížící se vyvrcholení, nemluvě o tom, jak ho tlačí čas!

Vytáhne z mladíka prsty a po očku sleduje, zda jeho počínání má nějakou odezvu.
Yeongjinův hrudník se zvedá hlubokými a rychlými nádechy, tváře rudé, zpocenou tvář... Sanha bolestně zakňučí. Déle už to nevydrží.
Natiskne se k němu a penis nasměruje tím správným směrem. Párkrát se zhluboka nadechne a začne do něho opatrně pronikat. Pomalu, ale nedočkavě. Hned, jakmile do něho pronikne až po kořen, začne rychle přirážet. Dravě a hrubě si krade jeho polibky, i přestože mu nejsou opětovány. Úzký a těsný prostor, jenž svírá jeho penis, dělá své - touha se zvyšuje a přicházející vyvrcholení na sebe nenechá dlouho čekat.
S přidušeným stenem vyhrkne Yeongjinovo jméno a vyplní to drobné tělo bílou nadílkou. Padne na něho a zavře oči. Je zadýchaný a cítí velikou únavu, přesto ho hřeje jakýsi krásný pocit a to nejen z toho, že si přivlastnil Yeongjinovo tělo. Ví, že chlapce pod sebou nemiluje, ale má ho rád víc, než si doposud myslel. Zapře se na loktech a pohlédne mu do tváře. Stále spí a tak ho něžně políbí na oteklé rty a opatrně z něho vystoupí.
Očistí ho, oblékne a urovná vše do původního stavu. Poté přistoupí k posteli a pohladí Yeongjina po vláskách, stiskne jeho tlaň a otočí se k odchodu. S myšlenkou, že pokud by se to mladík dozvěděl, nejspíše by ho na místě zabil, se u dveří ohlédne a zkoprní!

Do tváře mu hledí dvě tmavěhnědá očka. Jak dlouho je Yeongjin při vědomí? Sanha nasucho polkne a čeká, zda mu něco řekne. Možná, že mu jeho čin Yeongjin vyčte, možná na něho bude křičet, že ho nenávidí, možná...
"Co... co se stalo? Kde to jsem?" překvapí ho místo toho Yeongjin, který očividně právě procitl a tudíž nemá tušení, co mu provedl. Usměje se a odpoví.
"Měli jsme nehodu, pamatuješ? Jsi v nemocnici na pozorování," řekne a vezme za kliku. "Musím už jít, ale zase přijdu, ok?" Yeongjin přikývne a pokusí se posadit. V tom hlasitě a bolestně zasténá.
"Proč-..." nechápavě pohlédne na Sanhu. "... proč mě bolí zadek?" zeptá se a při pohledu na vysokého mladíka, jak se mu zaleskne v očích zadoufá, že to není to, co si myslí. "Sanho?!"
"Neboj," mrkne na něho vysoký mladík a otevře dveře, jimiž hodlá odejít. "Příště už to tolik bolet nebude!" dodá a zavře za sebou.
"P-příště?!" vytřeští mladík oči. A zatím, co Sanha prochází nemocniční chodbou k výtahům, dolehne mu k uším Yeongjinův křik.

"Sanho! Ty úchyle!"