Smrt

 

Když vaše básnické střevo má mírný průjem!

P.S.: Také vám to pripomíná něco jako vázu?

Procházím městem,
ulice brouzdám.
Nohy se míjí,
levá pravou střídá.
Město je prázdné,
jen mé kroky duní.
Před smrtí utíkám,
však stále mě honí.
Bolest spolu s únavou se mi vysmívají.
Nohy mi těžknou, oči zavírají.
Však náhle smrtka mé kroky dohnala.
Svou ostrou kosou se po mě ohnala.
Za městem vysílen ulehám,
zem je měkká jak mech.
Pomalu umírám,
sám s kudlou v zádech...