War of idiot 2 END

 

Pokud jste si přečetli první díl, rozhodně doporučuji i díl druhý! Zde ho máte. Příjemné čtení...

Himchan se zvedne a všechno jídlo, které předtím postavil na stůl se smutným povzdychem hodí do odpadkového koše.
"Kašlu na to, ode dneška nevařím," řekne a usedne znovu za stůl. "A to bylo vaření světlem mého života." Dae se při vzpomínce na to, co ještě před chviličkou stálo na stole, oklepe.
"Pro mě je jediné světlo mého života to světlo, které svítí támhle v ledničce!" řekne a Himchan si znovu povzdychne. Chystá se mu odpovědět, ale místo toho si všimne postavy, která opileckým krokem vyjde z koupelny. Zvedne se a vydá se rychle za ním. V obýváku najde staršího chlapce, jak bledý jako samotná smrt sedí na zemi.
"Guku? Jsi ok? Promiň, vážně jsem tě nechtěl přiotrávit. Doufal jsem, že aspoň jednou se mi to jídlo povede a že to bude dobré," hlesne plačtivě a Gukovi je ho najednou líto.
"Neboj, Channie. Co mě nezabije, to mě posílí, no ne?" pokusí se ho povzbudit, ale Him zavrtí hlavou.
"Jo, já vím. Co tě nezabije, to se tě pokusí zabít příště," špitne a skloní hlavu k zemi. Gukovi se srdíčko ustrne. Nechce ho takhle vidět. Ne zrovna jeho. Natáhne k němu ruku v touze ho pohladit po tváři, ale až moc se stydí, než aby ho skutečně pohladil.
"Tak já zavolám Natashe. Ta vaří skvěle. Když budeš chtít, poprosím jí, aby tě to nenápadně naučila, aby na to nepřišli kluci, co ty na to?" Himchan před sebou odmítavě zamává rukama a hlavou kroutí, div mu neupadne.
"No to ne. Nevěřím ničemu, co týden krvácí a nevykrvácí!" vyhrkne, div starší chlapec nenadskočí leknutím. Ví, že Himchan miluje vaření a moc rád by mu pomohl, ale než stačí něco udělat, padne na něj únava a samovolně se mu začnou zavírat oči. Himchan se ihned zhrozí.

"Gukkie? Gukkie, jsi v pořádku? Slyšíš mě? Otevři oči!" vyhrkne černovlásek a rychle k němu padne na kolena. Chystá se do něho dloubnout ukazováčkem - jen pro jistotu - co kdyby byl při vědomí, že? Ale na poslední chvíli si to rozmyslí. Nakonec mu položí dlaň na hruď, koukne sem a pak tam a pak se posune k jeho hlavě. Vezme chlapce za bradu a druhou rukou mu zajede do vlasů.
Znovu se rozhlédne a pak se skloní a nezkušeně vdechne Gukovi do plic trochu toho vzduchu. V tu chvíli ho od sebe Yongguk prudce odstrčí a rychle se posadí, nevěřícně hledíc na mladšího.
"C-co blbneš?" vyhrkne a tvář mu hraje všemi barvami. Himchan na něho nevěřícně hledí.
"Vždyť... vždyť jsi omdlel!" křikne Himchan a Guk zbledne.
"Ty pako, já neomdlel, já jsem usnul!" zamračí se a vydá se k odchodu. Po pár metrech se ale zastaví a otočí se. "Příště bys-..." zatváří se, jako kdyby žvejknul šťovík. "aspoň mohl nejdřív použít kartáček a pastu, co ty na to?" Himchan nechápavě zamrká, pak si přiloží dlaň před tvář a dýchne.
"Ah, fuj. To je puch, jako od ropuch," otřese se a raději se rovnou vydá do koupelny, aby poslechl radu Gukkieho. Když ale vyleze zase ven, na tváři mu hraje divný výraz. Jongup si ho změří nedůvěřivým pohledem.
"Všechno v pohodě?" přistoupí k němu a Himchan se zamračí.
"Jsem si vyčistil zuby," odpoví a Jongup pozvedne jedno obočí.
"A?" nechápe stále, o co jde a proč se Himchan takhle tváří.
"No... od té chvíle mám divný pocit v puse."

O několik hodin později už šestice chlapců vchází do dveří zkušebny. Jenže, co čert nechtěl, Junhong svými dlouhými nohami přišlápne paty Jaemu, který ztratí rovnováhu a za šíleného řevu alá Tarzan, se skácí k zemi, kde se zakousne do podlahy. Nikoho to ale nezajímá. Všichni ho přešlápnou, dokud svými prsty nečapne Daeho za nohavici jeho tepláků.
V tu ránu Youngjae zrudne jako zralé rajčátko a zakryje si oči.
"Oh, bože. Moje nevinné oči. Bože, netrestej mě tímhle krutým pohledem!" křikne, zatímco Dae se s tichým držkováním nepříliš slušných slov pokouší natáhnout tepláky, které mu Jae i se spodním prádlem nechtěně stáhnul. "Dae, já vím, že už jsem tě viděl ve sprše, ale už ti někdo řekl, že zespodu vypadáš jak vyhynulý mamut?" Dae nejprve vytřeští oči, pak se zamračí a bací Jaeho tak nešikovně, že ho trefí ukazováčkem do nosu. Se znechuceným výrazem nebohý prstík vytáhne, jen to mlaskne.
"Brrrr!!" oklepe se a raději si jde po svém. Nechá tak Jaeho, který si mne bolavý nos, samotného.

O hodinu a půl zničeho nic přistoupí Guk k radiu a vypne ho. Zamračeně se otočí na kluky.
"Tak dost. Už se na vás nemůžu koukat, fakt ne! Vždyť vy netancujete, vy máme křeče mixované elektrickými šoky. Nemůžete se soustředit?" vychrlí ze sebe. Daehyun sebou rozmrzele plácne na zem.
"Když ta choreografie je těžká. To se nejde naučit!" zavrčí, ale Guk si zaťuká na čelo.
"Nikdy neříkej, že to nejde. Vždycky se najde nějaký debil, který to udělá!" zakření se, ale Dae i nadále oponuje.
"Jo, jenže být debil je těžké... konkurence je příliš velká!" Guk se plácne do čela.
"Bože, do jaké společnosti jsem se to dostal?" Upře svá tmavá očka k pomyslnému nebi nad sebou. Junhong a Jongup propuknou v hlasitý řehot. "Víte co?" prohrábne si Guk své tmavé vlasy. "Jdeme do sprchy a pojedeme domů. Mám toho dost!" Zvedne se a následován ostatními se vydá do společných sprch.
Když o půl hodiny později vyjde Guk ze sprchy do šatny, aby se oblékl, doběhne ho Jongup.
"Hyung. Můžu Junhongieho zabít ručníkem?" zeptá se naivně.
"Pokud do něj předtím zabalíš žehličku, tak jo!" odpoví unaveně a nevšimne si podezřelého stínu, který chlapci přelétne přes tvář. Jongup mu poděkuje a se zákeřným úsměvem si jde po svém.

Doma:

"Jongie?" zvolá Yongguk, když kolem dveří ložnice projde drobná postava jednoho z nejmladších. Chlapec dá ruce za záda a nakoukne do dveří.
"Potřebuješ ode mě něco?" zeptá se s nevinným úsměvem, ale Guk se nedá oblbnout.
"Co to máš v ruce?" přimhouří oči. Jongie se zazubí ještě víc, ale přeci jen natáhne ruku před sebe. Guk ihned protočí panenky. Aby ne, když v té ruce dřímá žehličku. Zavrtí hlavou a dloubne chlapce do čela.
"Ukliď to, nebo jí narvu tam, kam ti ani slunce nesvítí!" Jongie se zatváří zklamaně, ale poslechne. Odloží žehličku do rohu místnosti a s výrazem neviňátka odkráčí k sobě do pokoje.
"Copak? Stalo se něco?" zeptá se Himchan, když vejde do ložnice. Guk se na něho usměje a zavrtí hlavou. "No nic, půjdu vynést smetí. I když... moc se mi teda nechce!" řekne Himchan a natáhne si mikinu.
"Tak postav pytel za dveře a zavolej policii, že jsi objevil podezřelý balík!" pokrčí rameny a natáhne se na postel. Ani si nevšimne, že ho tmavovlásek sleduje. Aby ne, když tu před ním leží jen v boxerkách. Nevšimne si tak, že si Himchan olízne své rty, jak moc cítí touhu přitisknout se na ty plné rty. Že chlapec neopustil pokoj mu dojde, až když se jeho postel mírně zhoupne, když na ní Himchan dosedne.
"Uhn-..." koukne na něho zmateně. "Copak?" Himchan jako kdyby se probral z tranzu. Zmateně se postaví a cosi blekotá o tom, že se pouze zamyslel. Přistoupí ke skříni, aby se převléknul a dělá, že se nic nestalo. Gukovi to ale dojde, není to totiž poprvé, co si všiml toho zvláštního lesku v těch tmavých očích. A ví moc dobře, co ten pohled znamenal, protože sám se na Himchana takto dívá. Pomalu se tedy postaví a přistoupí k němu. Himchan je k němu zády, proto o něm nemá ani potuchy. Když se otočí, nadskočí leknutím, div nezapadne do skříně.
"Ah, bože, jsem se tě lekl!" zamračí se, ale vzápětí se usměje. Guk mu úsměv opětuje.
"Ty jsi gay?" zeptá se a Him málem vypustí duši. S vytřeštěným pohledem kouká Gukovi do očí. "Tak jsi?" opakuje svoji otázku. Himchanovi se ale nechce odpovídat. Proč se ho na to ptá? Co tím sleduje? Když se ale otázka ozve potřetí, pouze tiše zavrčí.
"Ne, já jsem princezna!" To Gukovi jako kladná odpověď stačí. Vezme chlapce za bradu a jemným tlakem zvedne jeho tvář k sobě.
"Musel jsem se zeptat," zašeptá. "Přál bych si, abys byl!" Himchan zalapá po dechu.
"Měl bys být opatrný na svá přání, mohli by se ti vyplnit," odpoví a hlas se mu chvěje. Guk se usměje ještě víc a tělem se mu rozlije vlna radosti.
"A co když chci, aby se má přání plnila?" zeptá se. Himchan si neodpustí rýpnutí.
"A copak by sis přál?"

"Co třeba polibek?"