War of idiot 1

 

Toto bylo snad poprvé (??), co se mi povedlo cosi vtipného? Ne, že by to bylo vtipné, ale snaha se cení, že? Ehm...

"Kde?"
"Co kde?"
"Kde je?"
"Kdo?"
"Kdo co?"
"Co co... no on?"
"Kdo on?"
"No já nevím, tys o něm mluvil!"
"Já?"
"No a já snad?"
"Vím já?"
"No a kdo to má vědět?"
"Co já vím?"
"Víš ty vůbec něco?"
"Já?"
"Ne, ten u dveří!"
"Tam ale nikdo není!"
"Chytrej kluk!"
"Tse, pitomče!"
"Nechcete toho už konečně nechat? Ještě jednu přiblblou otázku uslyším a oba vás dloubnu do oka, jasný?" zavrčí černovlásek od své rozečtené knihy a zamračí se. Ozve se zachichotání.
"Tady není vůbec nic směšnýho!" zahuhlá rozhněvaný Himchan a oči dvou nejmladších se upřou s viditelným pobavením k němu.
"To tys položil poslední otázku," řekne Junhong a škodolibě se na něj zubí. Himchanovi oči potemní. Prudce vstane a chytne hocha pod krkem.
"Ty malej smrade. Ještě slovo a vymáčknu z tebe-..." cedí skrz zuby.
"... prd?" dokončí za něj Jongup a padne k zemi, dusíce se smíchy. Himchan pustí maknaeho a otočí se k němu. Jongup polkne na prázdno. V ten moment prochází okolo Yongguk, který nebohé chlapce zachrání před jistou metlou Himchanova hněvu.
"Hime, nech je bejt. Nezapomeň, co jsme slíbili jejich rodičům," opře se lídr o futra a zaujatě trojici pozoruje.
"Asi jsem zapomněl!" štěkne Him rozhněvaně směrem k němu. Guk si povzdychne.
"Slíbili jsme, že jako nejstarší se o ně postaráme, aby se jim nic nestalo a ne, že je při první příležitosti sami zamordujeme," připomene mu, ale Himchan zavrtí hlavou a natáhne ruku směrem k Upovi.
"Aspoň jeden vlásek mu zlomím!"
"Ne!"
"Pár nehtíčků mu olámu!"
"Ne!"
"Tak ho aspoň opíchám vidličkou!" Yongguk se plácne do čela.
"Stoupni si před zrcadlo a dej si facku!" řekne mu a usedne na gauč vedle Junhonga. Ten se hned bojácně přitiskne k němu.
"Huéé!" vyplázne na černovláska jazyk.
"Ty zatrac-..."
"HIME!" houkne Guk a zamračí se. Himchan cosi zavrčí a prstem ukazuje střídavě na Junhonga a Jongupa.
"Jednoho dne vás dostanu!" slíbí jim s vražedným pohledem v očích a pomalu couvá ke dveřím. "Jednoho dne-..." *BUCH* Ozve se tupá rána a tiché klení. Guk i oba maknaes nechápavě sledují Himchana, který se otočil k odchodu právě ve chvíli, kdy měl za sebou hranu dveří. Ty se mu ihned zabořily mezi oči, jen to zakřupalo. Ihned si bolavé místo začne mnout. Otočí se naposledy ke klukům a těm neujde, že mu jedno oko ujíždí stranou.
"Dost-do-dostan... eh... dos-do. No do háje! Grrr!" zabručí a raději zmizí. Guk zavrtí hlavou.
"A s tímhle materiálem já žiju!" šeptne, zatímco Junhong a Jongup si vymění škodolibé pohledy, jasně naznačující, že se jim v hlavě rodí nová lumpárna.

Odpoledne je jako každé jiné. Bláznivé, bouřlivé a plné hluku. Všichni se nahrnou ke kuchyňskému stolu, kam Himchan vzápětí položí několik částí dnešního oběda.
"Co to je?" zeptá se s neidentifikovatelným výrazem ve tváři Youngjae. Himchanovi zacuká obočí.
"Jídlo!" procedí skrz zuby. Jae ale odmítavě zavrtí hlavou.
"Bylo... možná," řekne Dae a nedůvěřivě žďuchne do něčeho, co jen zdánlivě připomíná maso. "Nezajdeme raději do restaurace?" V odpověď se ozve radostné halekání tří chlapců, kteří mu dají za pravdu. Jejich radost je ale ihned zmařena hlubokým hlasem lídra.
"Nikam se nejde. Snězte to, co Himchan uvařil a pak půjdeme!" řekne nekompromisně.
"Kam?" zeptá se Jongup.
"Volal šéf," zazní odpověď, ale Junhongovi, jako kdyby to nedocházelo.
"Kdo?" Guk si povzdychne.
"No šéf. To je takový ten malý, široký pán co má ramena přes celý záda a nohy od prdele až na zem. Má kolečko plešky uprostřed hlavy a chlupatý záda. Doufám, že už víš? Nerad bych v tom popisu pokračoval!" řekne mu a strčí do úst první sousto jídla. Jen co polkne, jeho tvář zbrunátní a Guk se začne dusit.
S jazykem venku a podivnými pazvuky, jenž se mu řinou z úst, začne máchat rukama stylem: "uhněte!" a utíká do koupelny. Všem ihned dojde, co bylo důvodem. Čtvero očí se otočí k Himchanovi. Ten provinile sklopí tvář k podlaze a do očí se mu nahrnou slzy.

"Jestli Guk vyleze z koupelny živý-..." promluví Dae. "... asi se nedožiješ rána!"