Láska umí víc 12

 

Zdravím. I dnes přicházím s dalším dílem povídky. Tak doufám, že aspoň někoho potěší. Přeju tedy příjemné čtení a krásnou neděli.
Hatachi

Následujících několik dnů uteklo jako voda. Když byli všichni hosté pozvaní, zavřel se Dongwook s Wonseokem do knihovny. Důkladně prohlíželi složky s údaji o všech Dongwookových zaměstnancích. Ověřovali dokumenty, záznamy z předcházejících zaměstnání a případné policejní záznamy. Mnoho vedoucích a mladých zaměstnanců přišlo ze zahraničí, než začali pracovat pro Jungovu důlní společnost.

Měli hodně práce a často pracovali dlouho do noci. Jaera byla zaměstnána přípravami na večírek.

V úterý, den před oslavou, přivezli zaměstnanci dodavatelské služby stoly, židle a všechny potřebné věci. Jaera připravila výzdobu, kterou dala na stoly umístěné na trávě před domem a se šéfkuchařem prošla jídelní lístek. Objednala spoustu vína a čtyřpatrový svatební dort, aby dodala večírku věrohodnosti.

Ve čtyři hodiny druhého dne bylo všechno připraveno.

* * * 

 

 Jaera se oblékala s velkou péčí, i když hosté měli přijít každou chvíli. Chtěla, aby na ní byl manžel pyšný. Vždycky se mu líbila v rozpuštěných vlasech. Nechala si je tedy rozpuštěné a jen je vykartáčovala.

Vybrala si šaty, které si původně koupila na plánovanou rodinnou oslavu. Byly opravdu elegantní, z hedvábí bledě levandulové barvy, s nařaseným živůtkem a průsvitnými rukávy na zápěstí na knoflíčky.

Vzala si ametystové náušnice, které se hodily k jejímu zásnubnímu prstenu. Dostala je od Dongwooka jako svatební dar. Ještě se navoněla parfémem s vůní šeříku. Parfém jí daroval Wonseok. Poslal s ním i lístek, na kterém bylo napsáno: „Hodně štěstí. Ať vyhraje ta nejlepší manželka.“

Jaera chtěla Wonseokovi poděkovat, tak se ho vydala hledat. Ale v půli cesty se zastavila, protože si všimla Dongwooka, který vyšel z druhé ložnice. Byla to tatáž místnost, kterou si Jaera představovala jako dětský pokoj, když si poprvé prohlížela dům. Dongwook se do ní přestěhoval hned, jak byla dokončená.

Měl na sobě nový oblek ze světle hnědého hedvábí. Hnědá mu slušela nejvíc, protože zvýrazňovala jeho sametové oči. Bílá košile a kašmírová vázanka dávaly vyniknout jeho snědé pleti. Tmavé vlasy, ještě vlhké ze sprchy, se mu kroutily nad čelem a za ušima v drobných vlnkách.

Jaera po něm prudce zatoužila. Vždycky ji přitahoval, ale dnešní odpoledne přerostla její touha být u něj v náručí a líbat ho doslova ve fyzickou bolest. Ze rtů se jí vydral sten.

Zvedl hlavu. „Jaero?“

„Jak jsi mě poznala?“

„Cítím vůni šeříku. Protože na farmě neroste, předpokládám, že ti to někdo poslal.“

Jeho nesmlouvavý tón ji napověděl, že ho to moc netěší.  „Wonseok mi dal parfém pro štěstí.“

Svraštil obočí. „To je výsada ženicha, pokud vím. No, ale vzhledem k tomu, že já jsem jako ženich ve svých povinnostech nedbalý, Seokova pomoc přišla vhod.“

„Vzala jsem si tvůj svatební dárek, Dongie. Náušnice. Ohromně se hodí k mým šatům. A jestli se tě ta vůně dotkla, dojdu si ji smýt.“

Bleskl po ní sklíčeným pohledem. „Neřekl jsem, že se mě to dotklo. Právě naopak. Skvěle zapadá do téhle přepečlivě naaranžované frašky. Pojď blíž, Jaero.“

Znenadání se ho začala bát. Stál tam vzpřímený a vypadal nebezpečně. Takhle ho ještě neviděla. Celá se třásla, když se k němu přiblížila. „Co se děje?“

Zvedl ruce k jejímu krku a lehce jej obemknul. Jaera stála bez hnutí, jakoby v transu. Prstem jel po jemné klíční kosti až k ramenu. „Voníš božsky. Jako pravá nevěsta. Cítíš se jako nevěsta, Jaero?“ Zdálo se, že nechce zranit jen ji, ale i sebe. „Máme odkrýt tu pravdu, jak šíleně jsi zamilovaná do svého slepého muže… nevidomého manžela… manžela, který zabloudí na jednom metru čtverečním? Který je naprosto k ničemu?“

„Nech toho, Dongwooku, prosím tě,“ snažila se popadnout dech.

Tlak na krku zesílil. „Je to odporná realita, že ano, Jaero? Ale přesto musíme všechny tam vedle přesvědčit, že nemůžeme bez sebe být  ani minutu. No tak, přesvědčte mě, paní Jung.“

Jeho tmavá hlava zastínila světlo, když našel její rty ve zraňujícím polibku. Jakýkoliv pokus o vzdor by byl marný, ale Jaera se ani nechtěla bránit. Nevadilo jí, že je jeho objetí plné hořkosti. Pevně ji k sobě tiskl a prudce ji líbal. Když mu konečně došlo, že se vůbec nebrání, spíš naopak, odstrčil ji sám téměř bez dechu.

„Ty jsi naše malá, dokonalá herečka. Půjdeme najít Wonseoka a řekneme mu, že jsme připraveni?“ Oči se mu třpytily, když ji chytil za ruku a bolestně stiskl. „Kráska a zvíře,“ zavtipkoval ironicky. Táhl ji za sebou jako neposlušné dítě, ale jako zázrakem věděl, kam jít. Téměř utíkala, aby mu stačila, u konce svých psychických sil. „Celý večer budeš blízko mě!“ varoval ji, když vcházeli do haly. „Kdyby kdokoli vzbudil tvé sebemenší podezření, hned mi to řekni. Už aby to bylo za námi.“

* * *

 

Kolem osmé večer už Jaera přivítala všechny pozvané hosty. Bylo jich více než tři sta. Jungova důlní společnost zaměstnávala malé město. Ohromeně si uvědomila, že Dongwook stojí v čele celé této společnosti, kterou sám vybudoval a dovedl k úspěchu. Vypadalo to, že si ho všichni velmi váží. Radost z jeho úspěchů jí vyvolala na tváři úsměv. Nechtělo se jí proto věřit, že by někdo z této společnosti chtěl Dongwooka poškodit.

Když se všichni hosté shromáždili, pronesl jeden z nich slavnostní přípitek. Všichni je zdravili a provolávali jim slávu tak spontánně a srdečně, až měla Jaera pocit, že je chvilkami dojatý i její manžel. Když počáteční vřava odpadla, položil Dongwook Jaere majetnicky ruku kolem ramen.

„Tak aby vás nesužovala zvědavost,“ zažertoval, „prohlašuju zde na tomto místě a to oficiálně, že jsme bouřku přežili a život půjde dál.“ Chtěl pokračovat, ale protože všichni začali tleskat, musel několik minut počkat. „Jak už teď asi všichni víte, nepromarnil jsem při své poslední cestě ani vteřinu. Uzavřel jsem zbrusu nové společenství.“ Obejmul ji kolem štíhlého pasu. „Představuju vám svou krásnou ženu Jaeru, která ze mě udělala toho nejšťastnějšího muže pod sluncem.“ Zabořil prsty do jejích vlasů a vtiskl jí na krk polibek.

Všichni začali nadšeně tleskat a pískat. Jaera cítila, jak v ní stoupá horká vlna rozrušení a jak jí rudnou tváře.

„Proslov! Proslov!“

„Když jsem přijel před několika lety do Ansanu na dovolenou, zjistil jsem, že vedle domu mého otce bydlí nějaká nová rodina. Můj otec je pozval na skleničku. Nechtěl jsem se tam dlouho zdržet, ale pak se objevila Jaera. Byla tak okouzlující, až mi to vzalo dech. Dodnes jsem se ještě nevzpamatoval.“

Jaera se na něj překvapeně podívala, protože z jejich prvního setkání měla úplně stejný pocit. Od okamžiku, kdy ho spatřila, už pro ni nikdo jiný neexistoval.

Hosté přicházeli a gratulovali jim k sňatku. Dongwook ji znovu a znovu objímal a něžně ji líbal. Po tom, co se stalo v hale před slavností, na ni jeho zamilované chování působilo jako šok, i když dobře znala důvody jeho přetvářky.

Ačkoliv Dongwook všechny upozorňoval, že se nebude hovořit o pracovních problémech, byl za chvíli zahrnut mnoha otázkami, na které mohl odpovědět pouze on. Nezdálo se, že by jeho zranění ovlivnilo jeho přirozenou autoritu nebo znalosti. Jaera to vždycky věděla, ale bylo nutné, aby to pochopil i on.

Když ho pozorovala, jak zaujatě diskutuje o nových projektech a plánech, došla k přesvědčení, že všechno je na nejlepší cestě. Rozhodně nevypadal na člověka, jehož osud visí na vlásku. I kdyby s ní Dongwook opravdu nechtěl žít, bude na tento den ráda vzpomínat.

Kolem jedenácté společnost prořídla. Jaera pořád nikde neviděla Wonseoka. Asi stál na verandě blízko baru a poslouchal, co si hosté povídají.

„Dongie, číšník mi ukazuje, že došlo šampaňské. Musím dojít pro další,“ zašeptala. „Počkej tady na mě, hned se vrátím.“

„Máš na to přesně dvě minuty,“ řekl jí potichu do vlasů.

Jaera se vymanila z objetí. Zanechala ho v živé diskusi s jedním z jeho inženýrů a zamířila k zadní verandě. Zásoba šampaňského se značně tenčila. Vzala z bedny tři zbylé lahve a vracela se zpátky.

„Paní Jung,“ zaslechla za sebou neznámý hlas. „Asi si už na mě nepamatujete.“

Otočila se a stála tváří v tvář opálenému muži se světle hnědými vlasy. „Vy jste přece Woo Jiho.“

Záhadně se usmál. „Tak si přeci pamatujete. Když jsme se viděli naposledy, měla jste oči jen pro svého manžela.“

„To to bylo tak vidět?“ zeptala se s úsměvem.

„Bohužel ano. Pokud si vzpomínám, seznámili jsme se u bazénu, ale vy jste pozorovalo Dongwooka, jak hraje vodní pólo. Myšlenkami jste byla úplně jinde.“

„Asi ano, ale vzpomínám si na vaši ženu. Mluvili jsme tam spolu. Je tady?“

Na chvíli zesmutněl. „Je v Soulu se svou rodinou. Žijeme odloučeně.“

„Promiňte, to jsem nevěděla.“

Díval se na ni, jako by vážil její slova. „Proč byste taky měla? Kromě toho je dneska váš šťastný den. Zatančila byste si se mnou? Nevadilo by to vašemu muži?“

Starému Dongwookovi asi ne, ale ten nový byl nevypočitatelný. Ale z Jiha měla podivný pocit. Choval se, jako by se pohyboval po tenkém ledě. Nechápala proč, když jednu doby byli s jejím manželem nejlepší kamarádi.

„Radši zapomeňme, že jsem se na něco ptal,“ řekl.  

„Prosím vás, neberte to osobně, ale slíbila jsem Dongiemu, že se nezdržím dlouho. Můžeme dotančit k němu.“

Pokud byl překvapený, nedal to na sobě znát. Zastavili se uprostřed pokoje, mezi dalšími tančícími páry. „Jste krásnější než kdy jindy,“ řekl prostě. „Wook má vaši fotku v kanceláři na psacím stole. Je to tragédie, že už vás nikdy neuvidí.“

Říci to někdo jiný, považovala by to za nepřístojné. Nedovedla vysvětlit proč, ale cítila v Jihových slovech upřímnost a opravdový projev citu.

„Ale tím pro nás život nekončí,“ řekla jemně. „Mezi mnou a Dongiem je něco mnohem hlubšího.“

„A pokud vám to nevadí, Woo, já a moje žena se tomu teď hodláme věnovat. Viď, miláčku?“

Jaera byla ohromená špatně potlačovaným vztekem v manželově tónu a nečekanou hrubostí jeho stisku. Pořád nemohla přijít na to, proč je mezi oběma muži takové napětí. A co to má společného s ní?