Čtyři bratři - Epilog

 

Zdravím. I dnes přicházím s dalším dílem povídky. A jak už nadpis napovídá, dnes je to tedy poslední díl.
Tak doufám, že se povídka líbila.
Hatachi

Dnešní den měl být obyčejný. Všední, jako každý jiný den. A přesto byl něčím výjimečný.

Tak jako vždy se sešla se celá rodina. A přesto někteří členové k tomu měli i jiný důvod, než jen setkání s milující rodinou. Někteří chtěli své partnery představit rodině.
Ale na jednom důvodu se shodli.
Důvod byl prostý, všichni chtěli svojí mamince udělat radost.

 ***

Heechul otevřel dveře od jídelny, když v tom kolem něj proletělo malé tornádo. Zmateně se rozhlížel kolem sebe a přemýšlel, co to mohlo být. Zda se mu jen něco nezdálo.
Otočil hlavu a podíval se za sebe. Za ním stál Siwon s rukama položenýma na jeho zadečku v těsných džínách, popostrkujíc ho do jídelny.

Otočil se zpět a vešel do místnosti. Pohled mu padl na dvojice, již sedící u stolu. Seunghyun se nakláněl nad Jiyongem a jemně mu okusoval rty. Nikdo z přítomných jim nevěnoval pozornost.
Druhá dvojce, Minho s Taeminem, se držela za ruce a potichu si povídali.

Siwon se pustil Heechulova zadečku, chytil ho za ruku, propletl s ním prsty a odvedl jej na jejich místo u stolu. Hned naproti Minhovi s Taeminem.
Odsunul mu židli, aby se Chul mohl pohodlně posadit a hned si sedl vedle něj. Znovu s ním propletl prsty, ale jejich spojené ruce nechal ležet na svém stehně.

Hned za nimi vešel s úsměvem na rtech a ruku v ruce Minki s Baekhem. Posadili se na místo a pozdravili se se všemi.
Veselý hovor na sebe nenechal dlouho čekat. Do debaty se zapojili všichni. Netrvalo dlouho a jídelnou se začal ozývat smích.

Dveře do jídelny se znovu otevřeli. Seunghyun, sedící naproti dveřím, si všiml, že se ve dveřích objevila jejich matka. Chystal se vstát, že ji půjde naproti a doprovodí ji ke stolu.
Ve stejném okamžiku se po její pravici objevil Junhong a nabídl jí své rámě.
Paní Choi se do něj zavěsila a nechala se jím odvést ke stolu. Slušně jí odsunul židli, stejně elegantně, jako to udělal Siwon Heechulovi.

Paní Choi se usadila a počkala, až se usadí i Junhong. Ten obešel stůl a sedl si do čela naproti svojí tetě.

„Dobrý den, Heechule.“ Pozdravila mladíka sedícího po své levici.

„Dobrý den.“ Heechul jí věnoval úsměv. Siwonovu maminku si oblíbil hned při jejich prvním setkání.

„Ahoj, Jiyongu. Dlouho jsme se neviděli.“ I jemu věnovala úsměv.

„Dobrý den.“ Jiyongovi zčervenaly tváře. „Ano, dlouho.“

Stočila pohled k Minhovi. S úsměvem stále na tváři.

„Mami, dovol, abych tě představil Taemina.“

„Těší mě, Taemine, že tě poznávám. A vítám tě do rodiny.“

„Děkuji. I mě těší, že vás poznávám.“

„Taemine, řekni mi, kde ses seznámil s Minhem?“ Vyzvídal na něm Heechul. „On nám to nechce říct.“

„No…“ Odkašlal si Taemin. „Na maškarním plese.“

„Minho, co je na seznámení na maškarním plese špatného, že jsi to nechtěl prozradit?“ Zeptal se ho Jiyong.

„No…to…“ Minho sklonil hlavu a zavřel oči.

Taemin pohladil Minha po ruce. „Ono je to tak, že moje praštěné sestřenice si vzali do hlavy, že mě seznámí s úspěšným Choi Minhem. Někde si zjistily, že Minho tam půjde za prince, tak mě sehnaly kostým Popelky. A vše zařídily tak, aby tam jiná Popelka nebyla. Měl jsem blonďatou paruku, modré kontaktní čočky, škrabošku a krásné šaty. A taky jako správná Popelka jsem ztratil střevíc a Minho jej našel.“

„To jako fakt?“ Ozval se Heechul.

„Jo. Ale až v Mokpu jsem se dozvěděl, že to byl Taemin.“ Odpověděl Minho.

Taemin vzal Minha za ruku a věnoval mu zamilovaný pohled. Minho pozvedl jejich spojené ruce a věnoval Taeminově dlani polibek.

Paní Choi sledovala jejich zamilovaný pohled a byla ráda, že jsou šťastný. Své oči upřela na svého nejmladšího syna. Byla moc ráda, že i on našel svoje štěstí.
Minki vycítil maminky pohled. Podíval se na ní a na rtech se mu usadil úsměv.

„Mami, dovol, abych ti představil svého přítele Baekha.“

„Velice mě těší, Baekho. I ty vítej do rodiny.“

„Děkuji. Také mě moc těší, že vás poznávám.“

„Ty jsi moje babička?“ Zpoza Taemina vykoukla malá, černovlasá hlavička s culíky.

„Rino.“ Zasáhl Baekho.

„A ty bys mě chtěla za babičku?“ Zeptala se jí paní Choi.

 Rina si klekla na židli, aby byla vyšší a dlaněmi se opřela o stůl. „To je důležitá věc. Musim nad tím chvíli přemýšlet.“

„Dobře. Tak o tom přemýšlej.“ Dala jí čas na rozmyšlenou.

Všichni okolo stolu přenesli svůj pohled na malou. Ta překvapila všechny, když slezla ze židle. Obešla stůl a zamířila si to rovnou k místu, kde seděla paní Choi.
Malá nezaváhala ani vteřinu a hned se vyšplhala na její klín. Aby nespadla, objala jí paní Choi kolem pasu.

„Chtěla bych tě za babičku.“ Prohlásila vážně Rina a objala jí drobnýma ručičkama kolem krku.

„Rino.“

 „Taky bych tě chtěla za vnučku.“

„Jmenuju se Jae Rin, babi.“ Odtáhla se od ní, aby jí mohla dát mlaskavou pusu na tvář.

„Těší mě.“ Něžně jí pohladila po tvářičce.

„Babi a kde máš dědu?“

„Jae Rin!“ Křikl na ní Baekho.

„Nechte jí, Baekho. To je v pořádku.“ Opět se pohledem vrátila k malé. „Zlatíčko, dědeček tady s námi není, protože je v nebíčku. Ale kdyby tady byl, tak by z tebe měl velkou radost. Vždycky chtěl takovou princeznu, jako jsi ty.“ Do očí se jí nahrnuly slzy.

„Babi, neplakej.“ Rina jí setřela slzy, co jí stekly po tvářích. „Babička v Ansanu taky nemá dědu. Taky je v nebíčku a dává tam na nás pozor, aby se nám nic nestalo.“

„Ty jsi ale rozumbrada, viď.“ I když jí stále tekly slzy, přesto se na ní usmála.

„Baekho, máte úžasnou dcerku.“

„Babi, takže máš ráda i tátu?“

„To víš, že jo.“

„No vidíš tati a ty ses bál.“

Slezla z babičky klínu a rozběhla se ke svému tátovi. Ten se sehnul, vyzvedl jí a posadil si jí na klín. Políbil jí do vlasů. Rina okamžitě chytla Minkiho za ruku. Úsměvy rozdávala na všechny strany.
Heechul jí upřeně pozoroval. Líbila se mu. Taky by chtěl takovou princeznu, ale jako doktor byl časově vytížený. A ani Siwon na tom časově nebyl nejlíp, ale ještě to s ním probere.
Svou pozornost z malé přesunul na Baekha. Chvíli ho pozoroval, jak se jí věnuje s láskou, než se odvážil zeptat.

„Baekho…“ Oslovil ho, než zformuloval zbytek otázky. „Vy jste gay?“

 „Ano.“ Baekho k němu zvedl oči. „A přesto je Rina moje dcera.“

„Co se stalo?“

„To je…“ Minki jej povzbudivě pohladil po rameni. „Na střední škole jsem se seznámil s bezvadnou holkou, se kterou jsem si hned rozuměl. Bral jsem jí jako sestru. Ona věděla, že jsem gay a neměla s tím žádný problém. Po střední jsme se rozhodli, že půjdeme na vysokou. Po skončení vysoké se naše cesty rozešly, ale stále jsme zůstali v kontaktu. Rok po škole za mnou přijela s prosbou.“ Zhluboka se nadechl, aby mohl pokračovat. „Potřebovala otěhotnět, ale nechtěla s tím, koho jí vybrali rodiče. Prý to byl sice majitel nějaké věhlasné firmy, ale byl starý. Poprosila mě tedy, jestli bych mohl být otcem já. Potřebovala syna a starý pán dědice, na kterého se asi sám nezmohl. Chtěl jsem jí pomoci, tak jsem s tím souhlasil. A tak se ze mě stal dárce. Ona souhlasila a bylo na ní vidět, že se jí ulevilo.“

„Tatí, neplakej. Maminka je v nebíčku a je jí dobře.“ Přerušila jeho vyprávění Rina a utírala mu slzy, které se nesnažil ani zadržet.

„Já vim, zlato.“ Pohladil jí po vláskách a pokračoval ve vyprávění. „Otěhotnět se jí povedlo hned napoprvé. Jen mi to zavolala, že pokus byl úspěšný. Měl jsem radost, že jsem jí pomohl. Myslel jsem, že bude všechno v pořádku. Po devíti měsících u mě zazvonila naštvaná a vzteklá. Nechápal jsem, co se stalo. Za ní se objevil nějaký mladík, od kterého si vzala velkou tašku a vrazila mi jí do ruky s tím, že tohle je moje. Víc neřekla a oba odešli. Vzal jsem tu tašku do bytu a jaké bylo moje překvapení, když jsem v ní objevil malinkaté miminko.“

„To…to by snad žádná máma neudělala, ne?“ Ozval se Taemin.

„Miyong bohužel ano. Syn to nebyl a dcera byla nežádoucí a zbytečná.“

„A co jsi dělal potom?“ Zajímal se Siwon.

„Ani jsem nad tím dlouho nepřemýšlel. Zavolal jsem šéfovi, že u nich končím. Vysvětlil jsem mu celou situaci, on pochopil a snažil se mi pomoct. Odstěhoval jsem se domů do Ansanu. S malou mi pomáhá máma a brácha s rodinou. A vlastně i celé městečko. Dostal jsem tam starý mlýn, který pro mě, jako architekta, nebyl problém opravit.“

„Ansan?“ Zeptala se paní Choi. „Minki, tam máš ten domek po své tetě?“

„Ano. Tam jsem Baekha a Rinu poznal.“ Přitakal jí Minki.

„A co Miyong? A co na to její rodiče?“ Zeptal se Baekha Minho.

„Od toho dne jsem už Miyong neviděl. Ale než jsem se s malou vrátil do Ansanu, zastavil jsem se u jejích rodičů. Tam jsem se dozvěděl, že od starého pána utekla s tím mladíkem. Že jí její táta vydědil a úplně se jí zřekli. A malá je vůbec nezajímala. Nezajímalo je nic, co se týkalo jejich dcery, která pro ně byla velkým zklamáním.“

„Bože…“ Vydechl Junhong. Občas na svoje rodiče nadával, ale byl rád, že je má.

„Ale nám je dobře, že jo Rino?“ Zeptal se malé.

„Jasně, tati. A teď máme i Minkiho.“ Usmála se Rina.

„Takže tys ten domeček neprodal?“ Zajímal se Siwon.

„Ne, neprodal. A nikdy neprodám. Tam jsem potkal jednu malou vílu a sexy skřítka, které moc miluju.“

„Taky tě miluju.“ Baekho se k němu naklonil a políbil ho na rty.

„Je to smutný příběh se šťastným koncem.“ Shrnula to paní Choi. Všichni jí to odkývali.

„A co ty tady Zelo?“ Zeptal se ho Minki a použil jeho přezdívku z dětství.

„Ale, Jongup je na dovolený s Himchanem a naší odjeli na služebku, tak mi teta poskytla azyl.“ Vysvětlil svojí přítomnost.

„A co lásky?“ Dělal si z něj srandu Siwon. Věděl moc dobře, jak se stydí. „Už máš nějakou slečnu?“

„Ne.“ Zčervenaly mu tváře studem. „Ale zamilovaný jsem.“

„Ty jsi zamilovaný? Jak to, že to nevím?“ Podivil se Minki.

„Ano jsem.“ Přiznal a zrudl ještě víc. „Nechtěl jsem tě otravovat, když jsi měl ty starosti s dědictvím po svojí tetě.“

„To jsi klidně mohl. Vždyť víš, že tě vždycky vyslechnu.“

„A kdo to je? Známe ho?“ Zajímal se Seunghyun.

„Jmenuje se Yongguk.“ Prozradil jméno své lásky.

„A ukážeš nám ho?“ Zapojila se do hovoru i paní Choi.

„Já… On…“.

„Co on?“ Seunghyun byl netrpělivý.

„Tabi, nech ho! Až bude Junhong chtít, tak nám ho přivede ukázat.“ Napomenula svého syna. „A teď…kdo má hlad?“

„Babi, jááá…“ Rina se hlásila oběma rukama.

„Dobře, zlato.“ Vzala zvoneček do ruky a zazvonila.

Do jídelny začali služebné nosit jídlo. Paní Choi počkala, až všichni budou mít jídlo a Baekho posadí malou na židli vedle Minkiho.

„Dobrou chuť, děti.“ Popřála všem spokojeně.