1. kapitola

 

Dnes přicházím se starší povídkou. Je to opožděně, tak se moc omlouvám, ale úplně jsem na to zapomněla. Pardon...
Tak doufám, že se povídka bude líbit. Přeju příjemné čtení...
Hatachi

Když si Huang Zitao pronajímal chatu v Qingdau, netušil, že tam budou mít opravdového pelikána. Blízko jejich chaty bylo malé společné koupaliště, obklopené pruhem trávy a stromy. A právě tam se často procházel pelikán, který měl zmrzačené křídlo. Byl osamělý a zůstával stranou od ostatních pelikánů, kteří žili na břehu nedalekého moře. Lidé z okolních chat ho často krmili, takže se jich nebál a byl krotký.

Dostal jméno Moon.

Taovi se před rokem a půl zcela změnil život a do Qingdaa se přestěhoval v zoufalé naději, že to pomůže jeho pětiletému synovci Kayeemu.

Kayee byl hezký klučina a v mnohém se podobal svému strýci. Byl štíhlý, s křehkým tělem a uhlově černými vlasy. Oba měli tmavohnědé až černé oči, z kterých dříve, ve šťastnějších dobách, vyzařovala rozpustilost.

Ale už dlouhé měsíce byly Kayeeho oči zalité smutkem. Od smrti rodičů byl netečný a v noci ho trápily noční můry. Když se přestěhovali z Jinanu do Qingdaa, neudělalo na něj dojem ani moře. A záplav nádherných a různobarevných květin si sotva všiml.

Uzavřel se do sebe a přestal mluvit.

Jenom pelikán Moon dokázal vzbudit jeho zájem. Každé ráno a večer jej spolu krmili sardinkami.
Pak se jednoho dne stal zázrak. Jednou odpoledne, když nebili Kayee a Tao doma, objevila se na jejich terase šedá kočka. Neměla obojek, byla jí vidět všechna žebra a pořád se škrábala. Nikdo nevěděl, odkud se tam vzala a někteří lidé se jí snažili odehnat. Vždycky ale jen poodběhla a za pár minut se zase vrátila zpátky na Taovu terasu. Seděla tam celý den a zírala na chatu, jako by na něco nebo na někoho čekala.

A tím někým byl Kayee. Když se vrátil s Taem domů a vešel na terasu, uviděl tam sedět kočku. Ta začala příst, otírat se mu kolem nohou a přitom se snažila dosáhnout na pytlík se sardinkami, které měl přichystané pro Moona.

Kayee se podíval na Taa sklíčeným pohledem. V tu chvíli vypadal tak malý, tak zranitelný, že by mu Tao nedokázal cokoliv odepřít. Upíral na něj své tmavé oči, ve kterých se odrážela tichá prosba. Ale nepromluvil ani slovo. Tao věděl moc dobře, co ten malý chce.

„Tak dobře.“ Odpověděl jen.

 Kayee sáhl do sáčku a dal kočce jednu sardinku. V tu chvíli se kočka rozhodla, že našla domov. Přinejmenším aspoň na nějaký čas. Tu noc ji nechali spát pod plachtou u bazénu, kde bylo uložené nářadí a čisticí prostředky. Ráno kočka přišla znovu na terasu a byla snad ještě hubenější než den předtím. Z toho jak vypadala a jak se chovala, bylo jasné, že už není sama. Pod plachtou měla schované čerstvě narozená koťátka.

Poprvé po mnoha měsících se Kayee něčím nadchnul. Krmil kočičí mámu a nedočkavě čekal, až uvidí malá koťátka. Tao mu hned řekl, že si nemohou nechat ani kočku ani koťata, protože tam kde žijí, bylo chování zvířat zakázané. Ale dovolil mu starat se o koťata tak dlouho, dokud nebudou dost velká na to, aby mohla od mámy, ale pak jim musí najít nový domov.

Kayee neodporoval, ale vypadal hodně smutně. Tao se cítil provinile, ale bylo jasné, že se nemůžou z chaty odstěhovat jenom proto, aby se mohli starat o kočku. Ale stejně jako Kayee i on byl zvědavý na narozená koťata.

 ***

Konečně, skoro po čtyřech týdnech, je vyvedla kočičí máma na oficiální přehlídku. Když Kayee s Tae vyšli ven, aby ji nakrmili, vynořila se zpod plachty s rozčepýřeným chlupatým uzlíčkem, který jemně držela v zubech. Bylo to maličké mourovaté kotě. Položila ho Kayeemu k nohám, vrátila se pod plachtu a přinesla další mourovaté kotě. Pak ještě jedno. A pak ještě jedno.

Čtyři mourovatá koťátka. Pro takové hezké kočičky bude jistě snadné najít nový domov. Kayee si plný radosti sedl a hrál si s tím roztomilým nadělením. Ale kočka ještě neskončila. Popáté se ponořila pod plachtu.

Kayee strnul úžasem, když uviděl páté kotě. Tao si protřel oči, protože nevěřil tomu, co vidí. Nikdy v životě neviděl tak podivnou kočku. Páté kotě kočka položila přímo Kayeemu do klína. Užasle se rozesmál, ale pak se zachmuřil a vzhlédl k Taemu s toužebným výrazem v očích.

„Strejdo…“ Zašeptal jen.

Kayeeho radost a pak to jediné slůvko Taem otřásly. Od smrti jeho rodičů nezatoužil Kayee po ničem natolik, aby o to poprosil. Tao věděl hned, že je ztracený. Ale nic na světě jej nepřinutí, aby tomu malému řekl, že to kotě musí dát pryč.

Na rozdíl od svých perfektně zbarvených sourozenců byl tenhle kocourek jenom černobílý. Přes pravé ucho a oko měl černou skvrnu a stejnou skvrnu měl i na levé straně. Zbytek byl bílý, kromě čumáčku. I ten měl zbarvený černě. Vypadal skoro jako medvídek panda. Jeho modrá očka zírala nevěřícně, jako kdyby on sám byl překvapený tím, jak legračně vypadá. Přední tlapky měl bílé, na kloubech s černými skvrnami. Jeho záda byla přikrytá černou pláštěnkou, a když ho Kayee obrátil, vypadalo to, jakoby měl na sobě černé plavky. Všude, kromě jednoho místa.

Tao se neudržel a hlasitě se rozesmál. Ten malý srandovní kocourek měl bílé místo zrovna mezi nožičkama, jako by tam měl přišpendlený bílý fíkový list.

„Strejdo…“ Opakoval znovu tiše Kayee a díval se na něj.

Tao jej pohladil po tmavých, lesklých vláskách a přikývl. Nějak to udělají, aby si kotě mohli nechat.

 ***

V příštích čtyřech týdnech se Kayee téměř změnil v toho veselého kluka, kterým dříve býval. Jen pořád málo mluvil. Každý den si hrál s koťaty nebo se na ně jen díval, zatímco se jejich máma vyhřívala na sluníčku a spokojeně předla. Pelikán Moon pozoroval koťata s nedůvěrou a radši se jim vyhýbal. Naopak koťata z něj byla naprosto u vytržení a pronásledovali ho kolem bazénu.

Tao zavolal majiteli chatek panu Fungovi, který bydlel v Pekingu. Byl to dlouhý hovor a stál ho hodně peněz. Vysvětlil mu, jak je to s Kayeem a dlouho ho prosil, aby si kocourka mohli nechat. Pan Fung nakonec souhlasil, ale s podmínkou, že kocour zůstane venku. Pokud by se dozvěděl, že kocour s nimi bydlí v chatce, bez milosti je všechny tři vyhodí.

Kayee byl nadšený. Kocourka pojmenoval Bazi. Tao se radoval pokaždé, když malý vyslovil jeho jméno. Malý chlapec začínal znovu mluvit. Sice jenom ke kocourkovi a málo, ale i tak to byl úspěch. Hlavní bylo, že mluvil.

A jak si Tao myslel, nebylo těžké najít pro ostatní koťata nový domov. Napsal jen stručné oznámení, že daruje nádherná mourovatá koťata do dobrých rukou. Do týdne byla všechna pryč. Se starou kočkou to bylo obtížnější, ale nakonec přes místního veterináře se jim podařilo i jí najít nový domov. Ta rodina toužila po hezké dospělé kočce. Když s Kayeem k nim kočku donesli a když viděl, jakou z ní mají všichni radost, poznal, že jí našli dobrý domov.

Když se vraceli zpátky do své chaty, cítil Tao smutek nad tím, že už s nimi kočka není. Taky Kayee z toho byl hodně smutný. Nechtěl, aby plakal, a tak jel rychle, aby byli co nejdříve doma. Věděl, že Bazi Kayee rozveselí.
Ale, když přijeli domů, nemohli kocourka nikde najít. Ani sousedi ho nikde neviděli. Bazi prostě zmizel. Kayee ho vyhlížel celé odpoledne a i večer, když už byla tma, ale kocourek se nevrátil.

Kayee z toho byl tak nešťastný, až z toho Tao dostal strach. Držel ho v noci pevně v náručí a snažil se ho utěšit.

„On se vrátí.“ Sliboval mu a hladil ho po vláskách.

Ale při pohledu na něj Tao viděl, že se jeho oči utápějí v slzách a že se bojí promluvit, aby se nerozplakal. Tao jej k sobě ještě více přitiskl. V duchu se modlil, ať se Bazi vrátí a ať je v pořádku, protože ho Kayee tolik potřebuje.

Ale kotě se už neobjevilo.