9. kapitola

 

Zdravím. I dnes přeju příjemné čtení...
Hatachi

„Jongie …“

Ten se na něj podíval, zjevně překvapený tím, jak je blízko. Pootevřel rty, v očích se mu objevil poplašený výraz, ale Himchana dorazilo to, když zaslechl, jak mladík zalapal po dechu. Žaludek se mu stáhl, vzal mladíkův obličej do dlaní, nadzvedl mu bradu. Hrozilo mu, že se mu roztrhnou plíce, když se lehce dotkl svými rty Jongupových.

Na okamžik se zdálo, jako by pod jeho dotekem mladík zkameněl, jako by ho šokovalo, co se právě stalo, ale pak ucítil, jak se celé mladíkovo tělo uvolnilo, jak hluboce vzdychl. Jongupova ústa byla na jeho rtech náhle měkká a poddajná. Ta reakce na něj působila jako rána elektrickým proudem. Pevněji sevřel mladíkovu tvář a srdce mu mohlo vyskočit z hrudi.

Na tenhle okamžik myslel tak dlouho, že jeden malý polibek nestačil. Ani zdaleka nestačil. A protože věděl, že se Jonghun může každou chvíli vrátit, odtáhl se od mladíka a podíval se na jeho obličej. Mladík před ním stál nehybně, oči zavřené, rty pootevřené a jeho odhodlání ničil ten prudce bušící tep, který viděl na jeho krku a to, jak se mu prudce zvedala a klesala hruď.

Nebyl schopen se ovládnout. Zase ho sevřel, zamotal prsty do jeho blonďatých vlasů, znovu jej políbil. Jeho ústa se proti mladíkovým pohybovala s vláčnou, zdlouhavou pomalostí, z níž mu bušilo srdce. Jongup byl tak zatraceně sladký a tak zatraceně jemný, měkkost jeho rtů mu prudce zvyšovala tlak. Bojoval s touhou přitisknout ho k sobě, poddával se jeho chuti, teplu jeho těla, které měl tak blízko. Zdálo se mu, že se mu rozskočí srdce, když mu pomalu olízl spodní ret a pak ho znovu políbil. Dlouze a hluboce.

Uvědomil si, že by měl přestat, než se mu všechno vymkne z rukou. Váhavě odtrhl rty od mladíkových a přitáhl si ho konečně do náruče docela, jeho hlavu si položil na rameno. Těžce polkl, dlaní mu přejel po zádech, pak mu vtiskl jemný polibek na spánek. Uvědomil si, že Jongupovi buší srdce stejně divoce jako jemu. Rukou mu zajel do vlasů a přitáhl si ho ještě blíž. Usmál se, když si uvědomil, že se mladík chvěje.

Toužil vzít Jongupa do náruče a někam ho odnést. Místo toho jej jen znovu políbil na spánek a začal ho hladit po rameni. Měkce, zastřeným hlasem zašeptal: „Tenhle ten Den matek se mi začíná líbit.“

Jongup se nejistě zasmál a pokusil se odtáhnout, ale Himchan věděl, že by se lekl a zase se uzavřel, kdyby ho pustil. Objal jej oběma rukama a políbil jej na krk.

„Himchane, já-á …“

Způsob jakým Jongup spíš vydechl, než vyslovil jeho jméno, mu znovu rozbušilo srdce. Zavřel oči a pevně jej k sobě přitiskl. Potom zaslechl spláchnutí na záchodě a věděl, že Jonghun za chvíli vletí do kuchyně. Dlaněmi sjel Jongupovi po pažích a trochu se zaklonil, aby mu viděl do obličeje. Překvapil ho, protože mu pohled opětoval. Sice trochu váhavě, ale oči neodvrátil. Uvědomil si, že Jongup neví, co má říct, tak mu pomohl. Znovu jej lehce políbil na nos a odhrnul mu vlasy z očí.

„Šťastný Den matek, Jongie,“ řekl šeptem.

Díval se na něj, pak se nejistě usmál. „Děkuju, Himchane.“

Podíval se na něj tak, že se mu zase sevřelo srdce a musel sebrat všechnu sílu, aby si ho znovu nepřitáhl do náruče. Místo toho se jen dotkl jeho tváře a pohladil ho po ruce. „Vůbec není zač.“

„Bráško, bráško! Kam jsi mi dal bundu?“ Jongup se na Himchana trochu lítostivě usmál a pak od něj neochotně ustoupil.

A Himchan jej neochotně pustil. Věděl, že to, co se mezi nimi stalo, Jongupem otřáslo a skoro celou cestu do Millardu mu trvalo, než se trochu uvolnil. Ale docela uvolněný začal být teprve, když Jonghun se směsí pobavení a zlomyslnosti v hlase poznamenal, že jejich číšník chodí, jako by měl v prádle těžký náklad.

Jongup se snažil vypadat přísně a začal bratra peskovat, ale Himchan se rozesmál. Částečně proto, že Jongup vypadal k pomilování, když se snažil být přísný a částečně i proto, že ten číšník opravdu chodil jako ‚připosraný‘. Než dojedli, peskoval Jongup i jeho a začervenal se jen jednou, když mu z tváře shrnul pramínek vlasů.

Chtěl oba bratry po večeři vzít do kina, ale Jonghun se začal ošívat a tvářit se rozpačitě. Zašeptal Himchanovi, že to radši ne, že večer v televizi běží nějaký program, který chtěl jeho bráška vidět. Himchan tušil, že má chlapec výčitky svědomí. Zahlédl, jak se podíval na účet a zahlédl také vyděšený výraz, který chlapci přelétl přes obličej, když uviděl celkovou částku. Ale nedal najevo, že si toho všiml. Jakmile k tomu bude příležitost, musí mu vysvětlit, že měl stejně v úmyslu pozvat jeho bratra na večeři a on mu k tomu jen poskytl dobrou záminku.

Když se vraceli zpět domů, nezbyla už po napětí ani stopa. Během cesty se toho Himchan o bratrech spoustu dozvěděl. O Jongupově bývalém příteli nepadla ani zmínka, ale měl podezření, že právě on je příčnou jeho ostražitosti. Měl chuť toho chlapa uškrtit.

Himchanovi černé myšlenky o Jongupově bývalém příteli přerušil sám Jongup tím, že jej pozval na kávu a Jonghun, který spustil takový vodopád nadšených průpovídek, že se musel usmát. Když už nic, aspoň bude mít v chlapci spojence.

Na chlapcovo naléhání dojel Himchan do tábora pro Horangiho. Než se vrátil, Jongup udělal kávu a praženou kukuřici. Převlékl se do chlupatého bílého svetru, který měl přesně stejnou barvu jako čerstvě napadlý sníh. Jonghun si oblékl hokejový dres s Waynem Gretzkym, vytahané tepláky a přivítal psa nadšeným objetím a starým tenisákem. Horangimu bylo jasné, o co jde. Přikrčil se, nastražil uši. Chlapec se zasmál a míček hodil do předsíně. Jongup udělal jediné opatření, které mohl udělat. Zavřel dveře do koupelny, aby se oba nezabili.

Ale pro Himchana večer doopravdy začal, když Jongup přišel do obýváku s druhou mísou popcornu. Když mladík vešel, seděl na pohovce a listoval televizním programem. Odhodil ho, vzal mu mísu z rukou, postavil ji na stůl, pak Jongupa chytil za zápěstí a přitáhl si ho k sobě. „Pojď sem, Jongie,“ řekl něžně.

Díval se na Himchana stejným pohledem, jako se díval na svého bratra, se stejným náznakem smíchu v očích. „Budeš se chovat slušně?“

Himchan propletl prsty s jeho a poťouchle se usmál. „To záleží na tom, jak moc másla je na tom popcornu.“

„Na tom popcornu není vůbec máslo, Himchane,“ řekl stejně káravým hlasem.

Pobaven Jongupovým tónem si jej přitáhl vedle sebe a pak si přehodil jeho nohy přes klín. „Kruci,“ řekl a pohladil ho po kotníku. „Ale na druhou stranu,“ podíval se mu přímo do očí, „nezůstal jsem tady kvůli popcornu.“

Jongup zalapal po dechu. „Chany …“

Himchan mu zval bradu do dlaně a palcem mu přejel přes pootevřené rty. „Pst.“ Sklonil se nad ním a dotkl se jeho rtů polibkem lehkým jako pírko. Odtrhl se od něj, pomalu zvedl hlavu a čekal, až Jongup otevře oči. Usmál se na něj a znovu mu palcem pohladil spodní ret. „Budeme tady sedět, jíst suchou kukuřici a koukat se na televizi. Pak se zvednu a pojedu domů. Ano?“

Jongup těžce polkl a jeho úsměv byl více než nejistý. „Dobře.“

Himchan mu dal ruku kolem ramen a přitáhl si jej blíž. Sáhl po dálkovém ovladači, přepnul program, pak si natáhl nohy na konferenční stolek a pohodlněji se uvelebil na pohovce. Napůl čekal, že se mladík odtáhne, když do pokoje vešel Jonghun se psem, ale jen bratra požádal, aby zhasl světlo v předsíni. Jonghun se na ně významně zadíval a trochu zmateně se usmál.

Himchan mu úsměv vrátil. Poklepal na prázdné místo vedle sebe. „Pojď si sednout k nám, kamaráde.“

„Ne, ne,“ zavrtěl hlavou a stáhl z druhé pohovky velký polštář. „My budeme s Horangim ležet na zemi.“ Podíval se na Himchana. „Můžu mu dát popcorn?“

Himchan lehce šťouchl Jongupa do žeber. „No, když na něm není vůbec máslo, tak asi jo.“

„Bráška říká, že moc másla není zdravé.“ Přitáhl si svou mísu blíž a dal plnou hrst popcornu Horangimu. „A víte to, že je popcorn zdravý na zuby?“ Zašklebil se a v téže chvíli Horangi zvedl hlavu a vycenil zuby v přesně stejném úšklebku.

Jongup zvrátil hlavu a zasmál se. V té chvíli, v tom okamžiku Himchan věděl, že se do něj až po uši zamiloval. Týden, znal jej přece jenom jediný týden a už si ho omotal kolem prstu. Něco takového se přece nemůže stát tak rychle. A rozhodně by se to nemělo stát teď, když odjíždí na tři roky do ciziny.

Zahnal tu nepříjemnou myšlenku, přitáhl si Jongupa blíž a opřel si bradu do jeho vlasů. Nebude myslet na to, že odjíždí. Ne teď, když ho má v náručí. Horkého a sladkého.

Jongup si položil hlavu pohodlněji na Himchanovo rameno. Rukou mu sjel kolem pasu a propletl svoje prsty s jeho. Himchan těžce polkl, zavřel oči a stiskl mu ruku. Mají málo času. Políbil jej do vlasů, pohladil ho po ruce a zahnal všechny myšlenky na to, co je čeká.

Bude brát věci ze dne na den.