8. kapitola

 

Přeju příjemné čtení...
Hatachi

„Ten kocour není jen můj. Patří i našim společnostem. Vraťte ho nebo zaplaťte padesát tisíc plus nějaké ty tisíce za způsobenou škodu. Tak co princezno, pojedeme do vaší chaty? Máte totiž mého kocoura.“

Tao se ani nepohnul. Cítil, jak mu krev buší ve spáncích. Baziho fotky se mu míhaly před očima, až dostal strach, že omdlí. Ale pomyslel na Kayeeho a na to, jak kocoura moc potřebuje. Jak se směje, když ho má u sebe. A hlavně mluví. Ihned se vzchopil, nemůže dopustit, aby Kayee o Baziho zase přišel. Nedovolí to. Už nikdy.

„Ne.“ Řekl potichu, ale rozhodně. Pro větší důraz odstrčil Krisovu ruku z desek a zavřel je.

Kris byl viditelně překvapený. „Musel byste do toho svého kočičího miláčka investovat padesát táců, princezno. A to by vás mohlo přivést na ulici.“

Tao nabral dech do plic. „Ne!“ Zopakoval pevným hlasem. „Ten kocour patří Kayeemu. Měli jsme ho první. Můžete klidně používat jeho fotky, ale…“

„Princezno…“

„Tak zaprvé…nejsem žádná princezna. Jmenuji se Huang Zi Tao.“ Čím víc myslel na Kayeeho, tím víc se mu vracel jeho bojovný duch a tentokrát už nemyslel na to, že by se měl chovat slušně. Na to ho už Kris moc vyprovokoval. „Je možné, že když zavoláte princezno, přijde pes nebo kůň, ale já nikdy. Já mám své jméno, tak ho laskavě používejte.“

„Princezno…“ Opakoval znovu Kris a v jeho hlase zněla skrytá hrozba.

„Za druhé…ten kocour je můj. Mám fotky z doby, kdy se narodil. A mám na to i svědky.“

Kris sáhl do šuplíku a hodil před Taa pěkný štůsek potvrzení. „A máte taky doklady od veterináře o provedeném očkování proti vzteklině, psince a jiným chorobám? A účet za ošetření jeho zlomené nohy?“

Tao se na ty papíry ani nepodíval a odsunul je stranou. “Když byl u nás, tak s nožičkou nic neměl. A na očkování byl příliš malý. Veterinář říkal, že…“

„Mě zajímá jenom to, na co máte potvrzení.“ Přerušil Taa neurvale. „Je možné, že jste měl toho kocoura, ale nestaral jste se o něj. Ukradli vám ho nebo se ztratil. Když jsem ho našel, byl plný blech. Měl zlomenou nožičku a v uších měl roztoče a další parazity.“

Taa to rozčílilo. „S blechami jsem nemohl nic dělat, když byl se svojí mámou. Ta jich měla plno. A na přípravku proti blechám říkají, že se nemá používat na kočky, které kojí a ani na koťata.“

„A co ti roztoči v uších?“ Dorážel na něj dál Kris. „Víte vy vůbec, co můžou kočce udělat?“

„Ne, to nevím.“ Téměř Tao vykřikl. „O roztočích jsem v životě neslyšel. A doma jsme ho nemohli mít, protože…“

„Já vím.“ Řekl Kris o trochu smířlivěji a pohodlně se opřel. „Ptal jsem se na to Funga dnes odpoledne.“

Taa opět obejmul ten mrazící chlad. „Pan Fung…vy jste s ním mluvil?“

„Nic jsem mu neřekl.“ Kris se usmál. „Zatím.“ Bylo vidět, že má radost z toho, jak je Tao vystrašený. „Jen, že jsem viděl kočku a že mě to udivilo. Řekl mi, že ji neberete dovnitř, protože kdybyste to udělali, tak už byste tam nebyli. Nebo aspoň ne dlouho. Mám mu zavolat, aby vás vystěhoval?“ Pokynul hlavou k telefonu na polici. „Nebo mám počkat, až mi to bude patřit a vyhodit vás sám?“

„To je vydírání.“ Odpověděl Tao.

„Ne, to je obchod.“

„Ale pěkně špinavý.“ Vyhrkl Tao. „Chcete sebrat dítěti jeho oblíbené zvířátko nebo vyhodíte sirotka se svým strýcem na ulici. Divím se, že mě nechcete přivázat na koleje. Tak to přece dělají všichni tvrdí gauneři, jako jste vy.“

Krisova tvář ztvrdla, zřejmě jej Tao urazil. „Žvásty.“

„Vy žvaníte.“ Nedal se Tao. „A já se tady snažím vysvětlit něco úplně zbytečně. Vy se vůbec nenamáháte…“

„To vy se nenamáháte…“

„…mě poslouchat. Chcete za toho kocoura padesát tisíc? Dobře, máte je mít. Nějak je seženu…“

„Nějak…to je správné slovo, protože Fung mi říkal, že vy nemáte…“

„Nemám moc peněz.“ Nenechal ho Tao domluvit. „Ale moje sestra s manželem měli pojistku a já mám průměrné příjmy. Ale i kdybych měl uklízet nebo se hrabat v popelnicích, seženu je. Už kvůli vám.“

„Pověřil jsem svého advokáta, aby zjistil vaši finanční situaci. Nemůžete zaplatit ani tisíc euro, stejně jako nemůžete vyskočit na měsíc.“

„Udělám, co budu muset.“ Zapřísáhl se Tao a zvedl se. Obličej měl bledý vztekem, ale tváře mu přesto hořely. „Ale až poté, co se setkáme u soudu.“

Kris se také postavil. Tao, se sklopenou hlavou, zjistil, že zírá na Krisovu opálenou hruď obklopenou zářivými papoušky. „Buďte si jistý, že k soudu nebudete chtít jít.“ Vyštěkl Kris.

„Nevidím jiné východisko. A proč si myslíte, že prohraju? Protože máte pár advokátů?“

„Šestnáct…“ Odsekl Kris. „…nebo sedmnáct. Už jsem to zapomněl.“

Tao zíral do Krisových rozzuřených očí. Zářila v nich čokoládová hněď víc než předtím. Cítil, jak mu tluče srdce, ale strach kupodivu zvyšoval jeho odhodlání.

„Myslíte si, že co jste udělal, bylo správné? Mám malého chlapce, kterému to málem zlomilo srdce, když se ztratil jeho kocourek. A co já vím, vy jste ho sebral a odnesl, protože se vám líbil, jak vypadá.“

„Já jsem ho nesebral. To vy jste mi ho ukradl.“

„Nemůžu ukrást něco, co je moje.“

Bylo vidět, že Krisovy docházela trpělivost. Zamračil se a rysy mu ztvrdly. „Byl jsem na náměstí TianTie. Čtyři měsíce se snažila moje reklamní agentura najít nějaké logo a nic nefungovalo. Pak se ze stínu vynořil ten kocourek napůl mrtvý a já přesně věděl, že je to, co chci.“

„Všechno, co slyším, je to, co chcete vy. Můj synovec byl v depresi, dokud ta kočka nepřišla. Pochopíte to vůbec? Jeho rodiče se zabili a on byl s nimi. Auto dostalo smyk a moje sestra s manželem na místě zemřeli. Kayee byl zraněný a vyděšený! Volal svoji mámu a tátu, ale oni mu nemohli odpovědět, protože byli mrtvý. Bylo to příšerné. Od té doby se nikdy neusmál, dokonce ani nepromluvil. Rozumíte tomu? Vůbec nemluvil, dokud se tam ten kocour neobjevil. A vy mu ho chcete znovu vzít a to nedovolím!“

Kris ustoupil o krok dozadu a výraz vzteku z jeho tváře zmizel. Díval se na Taa, jako kdyby ho viděl poprvé. „Nikdy jste mi neřekl…“

„Nikdy jste mě neposlouchal.“ Vyhrkl Tao. „Myslíte, že mě můžete zastrašit a odnést klukovi jeho kocoura? Nikdy! Budu se o něj prát do samého konce. Kdekoliv…na pláži, v lese, na ulici, u soudu…je to jedno. A použiju k tomu všech možných i nemožných prostředků, třeba jako rozbitou flašku od piva, ale nikdy se nevzdám.“

Impulzivně sebral ze stolu za hrdlo lahev piva a rozbil ji o roh stolu. Pivo vytrysklo ven a oba je postříkalo, rozlilo se po stole a stékalo na podlahu. Rozbité sklo se rozprsklo a s cinkotem dopadlo na zem. Jeden kousek rozřízl Taovu kůži. Ani si nevšiml, že začal krvácet.

„Můj malý Kayee už toho musel v životě vydržet hodně a vy mu nebudete ubližovat.“ V očích se mu objevily slzy. „Ani přes mojí mrtvolu. Vrátil bych se, abych vám v tom zabránil. Vy mu neublížíte!“

Kris na něj s úžasem zíral. „Ale vy jste si ublížil.“ Řekl uklidňujícím hlasem.

Tao potřásl hlavou, nabitý novou energií a příliš rozrušený, než aby vnímal, co mu Kris říká. „Nikdo nebude ubližovat mému dítěti.“ Opakoval třesoucím se hlasem. „Ani vy, ani vaši právníci, prostě nikdo. Rozumíte?“

„Ano rozumím.“ Jeho oči ztmavly, měly barvu bouře.

„Odvezu Kayeeho a Baziho třeba na konec světa! A vy a vašich padesát tisíc euro můžete jít třeba do…“

„Řekl jsem, že rozumím!“ Natáhl se a vzal Taovu zraněnou ruku. „A taky jsem řekl, že jste si ublížil. Pojďte, podíváme se na to.“