Příjemné čtení...
Hatachi
Kris jemně vyndal kousek skla z rány a ještě jednou
zkontroloval řez. Tao na něj němě zíral. Nemyslel si, že tak silný muž jako je
Kris, že může být tak něžný. Teď si teprve s úžasem uvědomil, jak mu ruka
hodně krvácí.
„Nechte mě.“ Bránil se Krisovi a snažil se od něho
odtáhnout. „Nechte mě a Kayeeho a nepleťte se nám do života.“
Kris ho držel pevně za zápěstí a druhou ruku mu ovinul kolem
ramen. „Jen klid.“ Přikazoval mu. „Nemusíte si dělat o kocoura starosti.
Třeba…třeba něco vymyslíme.“ Vedl ho do kuchyně a podařilo se mu to i přes Taův
odpor.
„Můj malý chlapec…, můj malý chlapec…“ Opakoval si stále
dokola a Krise vůbec neposlouchal.
„Jen klid.“ Opakoval Kris. Pustil studenou vodu a přidržel
pod ní Taovu ruku. „Váš chlapec bude v pořádku. Říkal jsem, že to nějak
s tím kocourem vymyslíme. Nedělejte si starosti.“
„Že něco vymyslíme?“ Tao se na něj překvapeně podíval, jako
by nevěřil svým uším.
„Ano. Ale teď si držte tu ruku pod vodou a já dojdu pro
lékárničku.“
Kris pustil jeho ruku a Tao se náhle cítil slabý a byla mu
zima, když Kris odtáhl svoji ruku. Kolena se mu podlamovala. Díval se na Krise
pohledem, ve kterém se mísil úžas a nedůvěra zároveň. Kris se na Taa podíval,
pak se otočil a zmizel ve dveřích.
Tao se zhluboka nadechl a bezmocně se díval na svoji ruku
pod tekoucí vodou. Kris se vrátil téměř okamžitě. Uchopil znovu Taovu ruku,
opatrně ji osušil čistým ručníkem a odvedl ho k pohovce. Tao si nechtěl
sednout, nechtěl, aby se o něj staral, ale zradila ho kolena. Klesl na gauč a
Kris stále držel jeho ruku. Sedl si vedle něj tak blízko, že se jeho rukáv
košile s papoušky dotýkal jeho košile.
„Pane bože…“ Vzdychl Kris. „Vy když něco děláte, tak to
děláte pořádně, že jo? Máte štěstí, že se to nemusí šít. Jak byste se postaral
o Kayeeho a o kocoura, kdybyste vykrvácel?“
Tao se zastyděl, protože nechtěně vydal zvuk, který zněl
jako něco mezi vzlykem a škytnutím. Kris odborně přiložil obvaz na jeho ruku.
Taa znovu udivila jemnost jeho doteků. Kris odmotal potřebný kus obvazu a
zbytek utrhl. Potom pečlivě připevnil obvaz na ránu.
Tao cítil, jak mu v ruce škube. Podíval se na stůl a
pocítil stud. Rozlité pivo a střepy se leskly v dopadajícím světle. Bylo
to od něj dětinské. Dětinské a hloupé.
„Tak, třeba se vám to podaří příště, zranit mě.“ Zamumlal si
pro sebe Kris.
Tao vymanil svoji ruku a položil si ji do klína. Nenápadně
se podíval na Krise. Na jeho ošklivé košili byly skvrny od krve, zrovna na
žluté hrudi papouška. „Vaše košile…“ Ukázal hlavou. „…zničil jsem vám košili.“
Kris se podíval, kam Tao ukazuje. „To nic není, ta košile
nikdy za nic nestála. Nevšímejte si toho.“ Bez zaváhání ji setřásl z ramen
a odhodil ji na stolek u pohovky.
Tao skousl rty a zaťal zdravou ruku v pěst. Zmocnilo se
ho zděšení, když uviděl, že lem a rukáv jeho bílé košile je také postříkaný
krví.
„Máte krev na košili. To už dolů taky nedostanete.“
Tao se mrzutě podíval na zničenou košili. Nechtěl se dívat
na Krise. Byl tak suverénní, i když byl do půli těla nahý. „Cítím se jako
blázen.“
Kris se zasmál hlubokým a lenivým hlasem.
„Aspoň, že vy nejste zraněný.“ Dodal tiše Tao.
Kris pokrčil rameny, světlo a stíny zdůraznili hru jeho
svalů. „No nejsem, ale krvácím uvnitř kvůli těm padesáti tisícům.“
Tao nevěděl, co na to má říct. Bál se i třeba poděkovat, aby
Kris nezměnil své úmysly. Opřel se pohodlněji a ruku si lépe položil na klín.
Pořád mu v ní pulsovala bolest.
„Chtěl jsem říct…“ Začal nejistě Kris. „…že jsem nevěděl nic
o tom, co se stalo vašemu synovci…je to jasné? O té nehodě s rodiči a už
vůbec ne, že přestal mluvit. Nejsem přece žádný kanibal, abych chtěl ubližovat
dětem.“
„Bazi pro něj znamená celý svět.“ Vážně se na něj Tao
podíval. „Kdyby to tak nebylo, nevyváděl bych tolik. Je to pravda, od doby, kdy
zemřeli jeho rodiče, a to už je rok a půl, ho nic netěšilo. Až se objevil Bazi.“
V setmělé kabině zavládlo dlouhé ticho.
„A co vy?“ Zeptal se Kris bez úsměvu.
„Co já?“
„Zažil jste ten rok a půl vy něco hezkého?“
Tao se zadíval na svoji obvázanou ruku. „Jedinou mou radostí
je Kayee. Jsem šťastný, že ho mám.“
„Měl bych si nechat vyšetřit hlavu. Jsem pitomý a
sentimentální blbec. “ Kris se na Taa nevlídně podíval. „Chci mít právo na
fotografování toho kocoura. Chci se o něj starat. Vlastně chci, aby byl pořád
oficiálně můj. Považujte to prostě za něco, co jsem vám půjčil. Na hodně dlouhou
dobu.“ Rukou si prohrábl vlasy a se svěšenými rameny zíral tupě do podlahy.
„Tak jste to myslel, když jste říkal, že něco vymyslíme?“
Zeptal se váhavě Tao. „Takže Kayee si může kocoura nechat? To, co jsem říkal,
myslím naprosto vážně. Udělám pro to všechno.“
Kris se na Taa ostře podíval a i když byla skoro tma, Tao
vytušil, co ten Krisův pohled a napjaté tělo znamená.
„Mám tím na mysli všechno, co je vhodné.“ Opravil se rychle
Tao. „Jsem slušný člověk.“
Zavládlo ticho tak dlouhé, až z toho Tao začal být
nervózní. I když byla skoro tma, poznal, že se něco v Krisově chování
změnilo.
„To je v pořádku.“ Zabručel po chvíli s ironií
v hlase Kris. „To se přece přesně na vás hodí, ne? Slušný člověk. Nějak se
vám podařilo zůstat slušným člověkem, i když rozbíjíte lahve od piva. A to není
snadné.“
„Á…tohle.“ Řekl s rozpaky. „Hned to uklidím. Nikdy jsem
neměl…“
Začal se zvedat, ale Krisova pevná ruka ho zatlačila zpátky.
Loď poskakovala na vlnách nahoru a dolů a jemně se pohupovala. Tao cítil, že se
jeho srdce začíná pohupovat přesně ve stejném rytmu.
„Nechte to, já se o to postarám.“ Řekl nesmlouvavě. „Chci se
na vás podívat.“ Natáhl se a rozsvítil malou lampičku.
Tao přivřel proti náhlému světlu oči. Zlatavé světlo zalilo
Krisova široká ramena a zdůraznilo jejich obrysy. Bronzově hnědá paže se
odrážela od jeho bílé košile. Podíval se na jeho ruku a pak mu pohlédl do
tváře. Zase se usmíval tím svým nebezpečným úsměvem. Přisunul se k němu
tak blízko, až se mu oči rozšířily strachem.
„V posledních dnech jsem měl hrozně špatnou náladu, protože
jsem málem ztratil důležitou smlouvu, která znamená spoustu peněz. Opravdu
hodně peněz. Na kolik si cením toho kocoura a ještě víc.“
Tao na něj zíral s nepochopením. Kris se natáhl a rukou
mu projel neposedné vlasy. Taovi z toho běhal mráz po zádech, ale neodtáhl
se. Měl pocit, jakoby ho Kris hypnotizoval. Kris je začal jemně rukou
upravovat.
„Předevčírem jsem si myslel, že ztratím obojí. Kocoura i
smlouvu.“ Mluvil hlasem, ve kterém ale zazníval ironický tón. „Ale teď, když
jste tady, dá se všechno napravit. Podívejte se na sebe. Tomu se přece dá
věřit. Mužský by mohl. Určitě by mohl.“
„A co by mohl?“ Vydechl Tao. Krisova ruka ho stále hladila
po vlasech a on nebyl schopen pohybu.
„Mohl by vás chtít natolik, aby se s vámi oženil.“ Řekl
Kris a očima visel na Taových rtech. „Získal bych tak tu smlouvu. A potřebuju
k tomu jednu jedinou věc.“
„Jednu jedinou věc?“ Tao přivřel oči před jeho ironickým
úsměvem.
„Správně, jednu jedinou věc.“ Přitakal. „Potřebuju slušnou
ženu, aby se mnou žila jako manželka. Asi čtyři týdny. Říkal jsem, že něco
vymyslíme.“
„Jenže je tady jeden problém.“ Namítl Tao. „A to dost
podstatný problém.“
„Jo a to jaký?“ Zajímal se Kris.
„Já nejsem žena, tudíž nemůžu být vaše manželka.“
„Chcete kočku?“
„Ano…“ Zašeptal Tao.
„Fajn, ale příští týden, drahý pane Huangu, budete můj.
Celý…tělem i duší!“
Žádné komentáře:
Okomentovat