Přeju příjemné čtení...
Hatachi
Tao sebou pod jeho dotekem trhl a zajiskřily mu oči.
„Nepřišel jsem proto, abych uzavřel takový obchod.“ Snažil se vstát, ale jeho
ruka ho přitiskla zpátky. „Nesahejte na mě!“ Zasyčel na něj Tao. Rozpřáhl se na
něj zdravou rukou, ale on uhnul a rozesmál se.
„Vy sám jste jako malý kocour. Prskáte a sekáte drápky.“
Řekl a ještě pevněji Taovi sevřel ramena. „Neřekl jsem, že vám toho kocoura
dám. Řekl jsem, že něco vymyslíme.“
„Já s vámi žít nemůžu. Musím se starat o Kayeeho.
V žádném případě…“
Kris potřásl hlavou a rozzlobeně se podíval do Taovi hezké
tváře. Cítil se jako blázen, že se tak snadno vzdal svého kocoura. Měl na sebe
vztek, že se chová jako nějaký zelenáč a nelibě nesl, že na tom má Tao svůj
podíl.
„Jen klid, pane Huangu. Nechci vás připravit o čest. Nejde
mi o sex. Je to prostě obchod.“ Probudil se vněm jeho smysl pro humor, to je
cesta, po které musí jít, aby Taa zmátl, i když své prohlášení, že získá jeho
tělo i duši, myslel naprosto vážně.
V Taově tváři se stále zračily obavy. Uhnul před jeho dotekem
a snažil se od něj odsunout. Kris nebyl krutý muž, ale byl nezávislý a
nesnášel, když se s ním manipulovalo. Samotného ho překvapilo, jak ho Tao
naprosto odzbrojil tou smutnou historkou o svém synovci. A jeho ješitné mužství
ho nutilo udělat něco, aby měl zase navrch.
Prostopášně se na Taa usmál. „Pustil bych vás, ale vy byste
mě zase začal mlátit. Máte sklony k fyzickému násilí, když si chcete
prosadit svojí pravdu.“ Na potvrzení jeho slov se Tao znovu napřáhl a snažil se
Krise uhodit do ramene.
„No tak vidíte. Uklidněte se, přestaňte sebou škubat a
poslouchejte.“ Kris jej lehce zvládl a sevřel ho ještě pevněji. „Za čtyři dny
sem přijede z Japonska šéf hudební společnosti Universal Music. Souhlasil
s tím setkáním jedině pod podmínkou, že se tenhle týden ožením. Bez toho
mi ten kšeft nedá.“
„Zajímavé.“ Procedil skrz zuby Tao.
„Jmenuje se Masaharu Fukujama.“ Pokračoval dál Kris. „Svůj
podnik řídí podle hvězd a čajových lístků. Teď zrovna nevěří mužům, kteří
nejsou rodinný typy. A to já opravdu nejsem. Bohužel mám úplně opačnou pověst.“
Uvolnil svůj stisk, takže teď byl jeho dotek téměř přátelský. „Masaharu
Fukujama nedá svůj kšeft té nejlepší firmě, což je moje. Chce někoho, kdo je
víc…no…vážený, usedlý a vůbec…prostě jsem v nevýhodě.“
„Tak to určitě.“ Ušklíbl se Tao.
„Nevedl jsem spořádaný život. Mám rád volnost…jemně řečeno.“
Přiznal se.
„Velice jemně.“ Neodpustil si poznámku Tao.
„Fukujama mi dal jasně najevo, že budu přicházet
v úvahu jedině, když se usadím a budu mít společensky přijatelnou ženu. Bohužel
jedna taková žena, kterou znám má spalničky.“
Podíval se na Taa a zjistil, že se mu na košili rozepli dva
knoflíčky od shora a skýtají mu tak zajímavý pohled. Vzpomněl si na den
předtím, jak se mu rýsoval pevný hrudník se vztyčenými bradavkami od zimy pod
promoklým tričkem. Raději odvrátil pohled zpátky k jeho tváři. Spokojeně
se na něj usmál.
„A pak jste vpadl do mého života vy. A vypadá to, že mi
dlužíte padesát tisíc euro. Když už je mám ztratit, tak ať je získám jinak.“
Tao měl ve tváři ostražitý výraz. „Co přesně navrhujete?“
„Že ze mě uděláte společensky přijatelného muže, pane
Huangu. Aspoň na týden, než Fukujama přijede a zase odjede. A ještě chvíli po
tom, pro jistotu.“ Pohladil Taa po rameni a líbilo se mu, jak je jemný. „Vila
už je hotová týden, nastěhujte se do ní se mnou jako můj novomanžel. Fukujama
přijede za pár dní.“
„Jako novomanžel?“ Tao se na něj podíval, jestli se vůbec
při smyslech.
„Ano, jako novomanžel, nejsem na ženy a poznal jsem, že vy
také ne. Já vás potřebuju a vy mi dlužíte peníze. Něco za něco.“
„Nemůžu přece s vámi žít.“ Protestoval Tao.
„Ale vždyť nebudete, ne doopravdy. Jen na oko, tak nemějte
obavy. Nebudete se mnou sdílet postel, jen dům. A budete předstírat, že mě máte
rád, což pro vás bude těžké.“
„Vy jste se zbláznil!“
„Možná, ale život je hra.“
„Ale ne můj život. Žiju klidným životem a potřebuju, aby
takový zůstal, mám přece na starosti Kayeeho. A vůbec, co s ním bude po
dobu našeho…ehm…manželství?“
„Vezmete ho sebou. Fukujama ocení, že se starám o takového
roztomilého uličníka. Uvidí, jaký jsem formát.“
„To nepřipustím.“ Tao rozhodně zavrtěl hlavou. „Nechci ho
zatáhnout do té nesmyslné hry. Je to podvod a já ho nebudu učit lhát.“
Kris ho pustil a pohodlně se opřel. „Fajn, vezmu si kocoura
zpátky.“
„Nechte toho, to není fér.“ Vykřikl Tao a tváře mu hořely.
„Nevím proč. Žádám vás jen o týden spolupráce, to je
všechno. A potom budete moct zůstat ve vile, když budu pryč. Jak už jsem říkal,
nechci se s nikým zaplést. Jen ta myšlenka mě děsí, takže budete
v bezpečí.“
„Nebudu Kayeeho zatahovat do takové frašky.“
„Fukujama ho skoro neuvidí. Řekneme našemu synovi, že to je
hra.“
„Můj synovec.“ Opravil ho podrážděně Tao. „Jmenuje se Kayee
a je mu pět let. Ale jak už jsem řekl, nedovolím…“
„Bude to hra…jenom hra. Řekněte mu, že budete bydlet u
dávného přítele. A pak vy dva navštívíte mě…příjemného muže.“
„Vy nejste příjemný muž.“ Vyhrkl Tao s přesvědčením.
„Samozřejmě, že ne.“ Potěšeně se zasmál. „To je můj
problém.“
„Nic z vás nemůže udělat slušného muže.“
„Omyl.“ Kris se k němu naklonil a jemně ho políbil na
rty. „Vy to dokážete. Jsem připravený se změnit, díky lásce správné osoby.“
Tao na něj zíral, neschopen ze sebe vypravit byť jen hlásku.
„Nakonec nemáš moc na výběr. Co říkáš, miláčku?“
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat