5. kapitola

Přeju příjemné čtení...
Hatachi

 

Minseok neznal ani meze své sebekontroly nebo své vášně. Věděl jen to, že se ho Luhan pokusí svést, aby si ho vzal dřív, než bude připravený.

A tohle rozhodnutí vždycky vyžadovalo odolnost světce.

Lehl si na postel v pokoji, který sousedil s Luhanovým a nečinně pozoroval, jak ho každá myšlenka na Luhana vzrušuje až ke ztopoření.

Vydal ostrý vzdech. Každá molekula jeho těla bolestně žadonila, aby se Luhana dotkl. Aby mu ho tam vrazil.

Měl svíjejícího se nahého manžela, který již ochotně roztahoval nohy a on tu jen seděl a snil o něm, místo aby si ho vzal. To se zdálo trochu divné i jemu samotnému.

V tom šílenství však byl jistý smysl. Pouze si v tomto okamžiku, kdy se jeho penis chvěl touhou po Luhanovi, nemohl vzpomenout jaký.

Dal mu půl hodiny, než se k němu do ložnice vrátil.

Luhan ležel tam, kde jej zanechal. Na břiše a připoutaný. Se zavřenýma očima, ale s odhodlaným výrazem. Z toho poznal, že nespí.

„Co teď?“ Zeptal se tlumeně Luhan.

Jeho erekce nepominula. Pohled na Luhanovo nehybné tělo a smyslné křivky ho dokonce vzrušovaly ještě více. „No koloušku … okusil jsi, jaký to je mít v sobě moje prsty. Myslím, že teď bych rád okusil já, jak chutnáš ty.“

„Ne … to ne!“ Jeho slova v něm vyvolaly paniku.

„Ne? Nevíš, můj muži, že mi nikdy nemáš nic odmítat?“ Zeptal se sametově jemným hlasem, ve kterém ale zněla tvrdost.

„To … to nemůžeš … Minseoku.“ Kdyby jen udělal, to co měl, mohli s těmi hrami skoncovat a žít každý odděleně. „Co to děláš?“ Náhle vykřikl, zatímco jej Minseok zvedl na kolena a začal jeho odhalený penis čímsi potírat.

„Dělám si chutný dezert…“

Luhan zaúpěl. Pocit, jak Minseokovy prsty roztírají něco hustého a lepkavého všude kolem jeho penisu, se skoro nedalo vydržet.

„Líbí se tě to?“ Zamumlal Seok.

Hrdelně zavrčel. „Nic se mi nelíbí!“ Jeho tělo to však okamžitě popřelo, protože se proti jeho kroužícím prstům svůdně zavlnilo.

„Tohle se ti líbit bude.“ Jemu se líbilo přejíždět prsty po Luhanově penisu, zvrásnělé kůži ukryté mezi půlkami a všude kolem roztírat med.

„Co to děláš?“

„Potírám tě medem, než tě ochutnám …“

Luhan sebou škubal, svíjel se a kroutil, kopal, a přesto nemohl jeho prstům uniknout.

„Aach …“ Zasténal Minseok. „A teď …“

„A teď?“ Šeptl bázlivě Luhan.

„Teď si s ním svou sladkou odměnu.“

A Luhan mu nemohl uniknout. Zatímco předtím jej držel za pas, nyní ho pustil, roztáhl mu nohy a znovu ho vytáhl na kolena.

„Teď …“ Zasténal Minseok a sklonil se k Luhanovi. Jedním dlouhým ladným tahem přejel jazykem po jeho pulzujícím a naběhlém penisu.

Luhan s ním bojoval a sváděl ho, nemohl však uniknout jeho odhodlání slízat a vysát med mezi jeho nohama až do poslední kapky.

Jeho tělo se napínalo, naléhalo a dožadovalo se té příjemné pozornosti. Kožené řemínky se natahovaly, tvarovaly, zvýrazňovaly jeho penis a varlata, díky čemuž k němu měl Minseok skvělý přístup. Znovu a znovu nořil svůj jazyk do štěrbinky na hlavičce a ochutnával ho.

V jednom okamžiku měl Luhan pocit, jako by s ním právě byl propojen. Kolena se pod ním podlamovala z téměř nelidské rozkoše, kterou mu to přinášelo.

Minseok si vzal všechno a Luhan ho nedokázal zastavit. Přestal se zcela ovládat, protože byl v jeho moci a mohl mu něco takového svými prsty a polibky na pohlaví způsobovat.

Na těch polibcích  spojených s hlubokými průniky prstů do jeho nitra bylo něco příliš erotického, příliš temného. Jako by si Minseok myslel, že jej můžou přimět, aby ho chtěl.

Luhanovo tělo sebou škublo, když se ho Minseok uvnitř dotkl na velice citlivém místě. Přidržel si ho pevně za boky a vyrážel proti němu, dokud se neudělal. Vyhnal z jeho těla všechen pocit vzrušení a pak mu dovolil, aby se odtáhl. A on to udělal.

Minseok si znechuceně odfrkl a odtáhl se od Luhanova svůdného těla. To bylo jediné, co mohl udělat, aby se udržel a nevnikl do něj. Byl připravený na milování, zadeček skloněný přesně v tom úhlu, který by jeho údu nejvíce vyhovoval. Stačilo jen …

„Vezmi si mě …“ Zašeptal Luhan a doufal v nemožné, protože vycítil Seokovu zoufalou nerozhodnost a viděl jeho silnou erekci.

 „Myslím, že ne, Lu. Tvá chuť mě uspokojila a připravila na další den.“ Zamumlal Minseok a zaťal ruce v pěst, aby odolal pokušení hladit jej po oblém zadečku. Místo toho se donutil ho přelézt a slézt s postele. „Na následky tvé rozkoše je velice hezký pohled, koloušku.“

„To bylo ono?“ Zamumlal Luhan, neschopen vyslovit něco bez stopy sarkasmu. 

„Ano!“ Odvětil Seok ledově a zachvěl se při pomyšlení, že to mohl už dříve prožít se Sehunem. Člověk nemůže nic považovat za samozřejmé, obzvláště když jeho penis toužil po vyvrcholení a dělal si, co chtěl.

„Co vidíš?“ Vyzvídal Luhan, protože tón jeho hlasu ho okamžitě varoval. Tímto tónem dával Minseok najevo svou nelibost a to, že nevyhnutelné ještě odloží. „Co vidíš?“ Otázal se ho znovu tak neutrálním hlasem, jak jen dokázal.

„Vyděšenou srnečku.“ Pronesl klamně jemným hlasem. „Kolouška, který se stále skrývá před svým osudem.“

Luhan vydal rozzlobené zavrčení. „A ty jsi muž, který zapírá sám sebe.“ Přemítal, jak daleko by ho dokázal odstrčit. Přemítal, jestli to chce vůbec zkoušet. „Podívej se na sebe. Raději tady chodíš s tím trčícím pérem, než abys ho vrazil do mě. Takže buď jsi zbabělec a z nějakého důvodu nechceš nebo možná … možná máš v srdci a mysli také někoho jiného …“

Minseok cítil, jak se mění v kámen. Chtěl ho pokořit. Chtěl, aby se chvěl touhou. Chtěl, aby se mu plazil u nohou a žadonil o to, co mu mohl udělat pouze on. A dokud se Luhan nenaučí tuto lekci, nebylo na světě nic, co by mohl udělat, aby ho svedl.

 ***

Luhana jeho tělo zradilo.

Během noci se neklidně vrtěl a převracel. Cítil, jak se vzpíná vstříc neviditelnému milenci, který v jeho těle vyvolal takovou rozkoš.

Minseok!

Ne, on nikdy …

Zasténal, znovu se převalil a potlačil zaúpění.

Strnule se posadil. Tělo se mu lesklo potem z neustálého dusného vedra. Nebo snad za to mohly jeho myšlenky, touhy a sny? Nechtěl to vědět a nechtěl na to ani myslet.

Obojek a řemínky dráždily jeho pokožku, až měl podezření, že k tomu byly určeny, aby mu připomínaly, kdo ho vlastní a komu je zavázán.

Spustil nohy z postele a chvíli tak seděl. Pozoroval měsíční světlo, které dovnitř pronikalo oknem. Ovinul si ruce kolem bříška. To vedro jej dusilo. Nikde nebylo otevřené okno.

Znovu padl zády na postel …

 

Minseok pozvedl hlavu, Když Liu přivedl Luhana k němu do pokoje.

„Posaď se … rozkročmo!“ Nařídil mu a ukázal na čalouněnou pravoúhlou lavici. „Liu, přines malý stolek, aby mohl něco sníst. Děkuju …“

„A kávu, pane Minseoku?“

„Ano, děkuju. A ještě tu chvíli zůstaň, prosím.“

„Nemám hlad.“ Pronesl Luhan. „Chci sundat ten zatracený obojek.“

„Jez, potřebuješ být silný.“

„Potřebuju otevřené okno, čerstvý vzduch a nějaké oblečení.“ Odvětil mu nevrle.

„Ten se nepoučí.“ Zamumlal Minesok. Vzal si vdoleček a namazal si ho máslem s džemem. „No … já si sílu udržet potřebuju. Skoro jsi ze mě svou paličatostí vysál život.“

„To doufám …“ Sykl Luhan.

„Ale ne úplně, jak můžeš vidět.“

A Luhan viděl. V okamžiku, kdy se objevil na prahu, se k životu probudilo celé Minseokovo tělo. A jak na něj upřeně koukal, jedna jeho část se stále prodlužovala, sílila a tvrdla. Minseok upil ze své kávy a předstíral, že se nic nestalo.

Mohli by být jako kterýkoliv jiný snídající pár, až na to, že on byl nahý, kolem krku měl otrocký obojek a seděl obkročmo na lavici s roztaženýma nohama a jeho manžel ho hltal pohledem stejně lačně, jako jedl svou snídani.

„Liu.“

„Ano pane?“

„Teď mu spoutej ruce.“

„Co …?!“ Luhan držel hrnek a vdoleček, ale Liu na to nebral ohled, vzal jej za obě zápěstí a zatímco hrnek i vdoleček spadly na podlahu, Liu mu neústupně přitáhl ruce za záda a svázal je pruhem saténu.

„Děkuju, Liu.“ Poděkoval a sledoval přivřenýma očima, jak Liu odchází a zavírá za sebou dveře. Pak se obrátil k Luhanovi. „Ano …“ Zamumlal. „… dokonalý.“

Kvůli spoutaným rukám se Luhanovo tělo se prohnulo do oblouku a hrudník se klenul kupředu. Bylo to dokonalé, protože musel tlačit na látku lavice, aby udržel rovnováhu a měl nohy doširoka rozevřené tak, jak to měl rád.
Bylo to tak dokonalé, protože měl bradavky naběhlé potlačovaným vzrušením a v očích se mu zračil zároveň vztek a zvědavost na to, co hodlá dělat.

Namočil prst do mističky s džemem, přitiskl ho na bradavku a začal jím kolem té naběhlé bobulky kroužit.
Luhan ucukl.

„Ach ne Lu, dopřeju si to. Myslel jsem na to celou noc. Jen si to představ … mě, jak sním o pomazávání tvých bradavek džemem, abych je mohl sát. Nehýbej se …!“ Pronesl, když se snažil uhnout.

Vyskočil a posadil se obkročmo na lavici za Luhana. Jednou rukou si ho pevně přitiskl k horké hrudi a druhou sáhl do mističky s džemem.

Luhan jej chtěl zastavit, zoufale po tom toužil, zatímco mu potíral bradavky jemným a lepkavým džemem. Nejdříve jeden a pak i druhý zašpičatělý vrcholek. Dlouhý ztopořený úd mu přejížděl po zadečku.

Když Seokovy prsty dělaly divy na jeho bradavkách, proti své vůli zasténal. Neočekával, že se to stane. Nechtěl cítit, jak krouží kolem jeho bradavek, laská je a mačká. Ten pocit se mu přenášel přímo dolů mezi nohy a on nemohl udělat nic, aby to zastavil.

Jeho zrádné tělo se kroutilo rozkoší, ohýbalo se v nemožném úhlu a žadonilo o víc těch mučivých okouzlujících dotyků. Položil si mu hlavu na rameno.

„Ne … ne … ne … ne …“ Sténal Luhan stále dokola.

„Ano … ano … ano … ano …“ Mumlal Minseok v souladu s jeho protesty. S každým zasténáním jeho úd rostl a tvrdl. S každým proneseným ‚ne‘ , byl Minseok stále blíže k vrcholu.

„Nemůžu … nemůžu … nemůžu.“

„Můžeš …“

„Nechci.“

„Ale chceš …“

„Ach bože, Minseoku … ne …“ Pocit vycházející z jeho naběhlých bradavek se šířil a proudil mezi jeho nohy.

„Ano.“ Zašeptal mu do ucha. „Dej mi to … dej mi, dej … nech to … nech to … přijít.“

„Nééé …“ Zasténal Luhan. „Néééé …“ Neúnavné prsty se stále věnovaly jeho bradavkám. Už ten pocit téměř nedokázal vydržet. Zavlnil se a sáhl po Seokově penisu a hrdelně zaskučel. Tělo se mu zachvělo, žilami mu kolovala čirá rozkoš, která tvořila kaluž mezi jeho nohama. Pak horce vybuchl, když se těm pocitů poddal. „Ne …“ Natáhl prsty po jeho dlouhém a tvrdém mužství, ale už bylo pozdě.

Pro Luhana i pro něj.

Pod kalhotami vystříkl jako gejzír. Několik okamžiků, které mu připadaly jako hodiny, mu trvalo, než se vzpamatoval. Když se mu to konečně podařilo, jemně stáhl saténová pouta z jeho zápěstí, zatímco on jej stále držel, a pomalu a váhavě ho objal. Luhan ztuhl, uchvácen a zmatený jako on. Tím si byl jistý. Bylo načase být k Luhanovi milý.

Bylo pozdní odpoledne. Poslal Luhana nahoru, aby si dopřál dlouhou a příjemnou koupel. Nechal Lia odemknout obojek a pak přejížděl rty po podrážděné pokožce pod ním. Líbilo se mu, že se při jeho dotyku chvěl. Nebylo na něm nic, co by ho nevzrušovalo a nyní, když mu podlehl, byl ochotný přistoupit na jeho požadavky. Koupel a odepnutí obojku.

V očích se mu zračilo vědomí, že se ho brzy zmocní. V té agonii orgasmu nemohl myslet na nikoho jiného než na něj, na svého manžela.
Rozehříval ho. Dostával ho do varu. Už pouhé pomyšlení na něj ho vzrušovalo. Toužil po něm, jeho penis se už nemohl dočkat. Krev mu v žilách pulzovala potřebou vzít si ho tím nejprimitivnějším způsobem.

Dnes v noci …

Už žádné čekání. Žádné čekání a bolestné toužení. Už ho unavovalo čekat na to, co bylo jeho. Unavoval ho boj s vlastní touhou a unavoval ho boj o něj.

Dnes v noci …

Jeho penis při té myšlence silně naběhl. Nemilosrdně ho však dostal zpět pod kontrolu. Měl v úmyslu držet Luhana v posteli týden … měsíc … rok, nahého a žadonícího o jeho pohlaví mezi svýma půlkama.

Dnes v noci …

Líbilo se mu, že v jeho rozhodnutí dát mu konečně to, co chce, hraje roli čas. Ten způsobil, že kdykoliv na samotný akt pomyslel, připadalo mu, jako by čekání erotičnost toho okamžiku ještě prohlubovalo.

Dnes v noci …

A on si dá na čas, jakmile pronikne do jeho nitra. Dokonce se těšil na ten okamžik, kdy všechny překážky mezi nimi padnou a Luhan ho bude moci pojmout celého až po kořen a pevně ho sevřít ve svém těle. Při té představě ze sebe vydal syčivý zvuk.

Jeho mužství po tom bolestně prahlo. Dokonce i teď.

„Pane Minseoku.“

Zachvěl se silou té touhy.

„Pane Minseoku!“

„Co je Liu?“ Probral se ze svého snění.

„Mám tady něco, co budete chtít vidět.“

„Tak pojď dál.“ Odvětil nevlídně a otočil se v křesle. „Co to je?“

Liu mu podal obálku. „Nějaký muž to dal Shui a ona s tím přišla za mnou.“

„Aha.“ Obrátil obálku v prstech. Žádná adresa, žádná poznávací znamení. „A komu to Shui měla předat?“

„Vašemu manželovi.“

Ta slova na něj padala jako kamení. „Děkuju ti, Liu. Můžeš jít.“

Čekal, dokud sluha nevyšel z místnosti. A čekal ještě déle. Stále ten dopis obracel, jako by mu jeho nepopsanost mohla něco říct a on tak obálku vůbec nemusel otevírat.

Vstal, přešel do své kanceláře a zavřel za sebou dveře. Pomalu, aby nepoškodil obálku, ji otevřel a dopis z ní vyndal. I přesto, že věděl, co pravděpodobně obsahuje.

Musel to vědět.

„Můj nejdražší, můj miláčku,
           už to nevydržím. Tři dny žiju s vědomím, že jsi v rukách toho bastarda
 a jsem zpola šílený zlostí a žárlivostí. Musí existovat nějaká cesta.
Nesnesu, že by tě měl mít on. Nesnesu, že ne já.
          Vzpomínáš si na věci, co jsme si říkali? Na naše sliby? Jsou i jiná místa,
jiné možnosti. Nemusíš s ním zůstávat. Můžeš přijít ke mně. Tvého otce to
nepoškodí, to slibuju. Přísahám. Jestli je to jediný důvod, proč jsi s tou odpornou
svatbou souhlasil, musíš mi věřit. Kim tvému otci nemůže nikdy uškodit. To
přísahám na svůj život.
          Opusť ho! Vezmi si mě, jak jsme to od začátku plánovali. Nezůstávej
v tom dračím doupěti ani o chvíli dýl. Řekni mi, že můžu stále doufat, že tě budu mít já,
můj drahý. Řekni mi, že jsi nezapomněl, co všechno jsme dělali a co všechno jsme pro
sebe znamenali.
          Dívka, která ti doručí tento dopis, slíbila, že nám bude dělat prostředníka. Prosím,
prosím, prosím … vyslyš mé modlitby a dej mi naději. Pošli svému milenci odpověď.
                                                                                         Tvůj milovaný
                                                                                                                        Sehun“

 

Pomalu si to přečetl a pak ještě jednou. Do očí ho uhodila tři slovní spojení: co všechno jsme dělali, co všechno jsme pro sebe znamenali … Pošli svému milenci …

Měl chuť něco rozbít, ale k ničemu se neodhodlal. Jen tam tak seděl, nehybný jako socha a zvažoval věty stěsnané na papíře.

Měl chuť vraždit. Cítil, že se zcela neovládá. Chtěl dát tomu prolhanému hajzlovi lekci, aby držel pracky i svá hnusná slova od jeho manžela dál.

Nedokázal se však přenést přes to, co všechno dělali. Musel to vědět, zároveň si to však nepřál vědět. Chtěl zabít Oh Sehuna, aby vzpomínku na to, co všechno dělali, zničil jednou provždy.

Dokázal vymyslet pouze jediný zaručený způsob, jak ho vymazat z jeho mysli. Hodlal ho vyšukat až do bezvědomí, aby si pamatoval pouze to, že v něm byl on.

Nikdy by Luhana nenechal odejít. Nikdy. Co bylo jeho, patřilo navždycky jen jemu.

Ano, vezme si ho tak, že nikdy nezapomene, komu patří a kvůli téhle zradě si ho vyzkouší.