neděle 5. února 2023

3. kapitola


 

Přeju příjemné čtení...
Hatachi


Ve stáji tiše hrála klasická hudba. Jungkook se na prahu překvapeně ohlédl na Taehyunga. „Býci milují Beethovena?“

„Mám-li věřit vědcům, tak ano.“

Vnitřek stodoly byl na kilometry vzdálen běžným představám o ustájení dobytka. V Kijangu, kam Jungkook jezdil k babičce a dědovi, stáje vypadaly úplně jinak. Tahle mu připadala jako z třetího tisíciletí. Zdi zářily neposkvrněnou bělostí, lesklé kovové trubky znázorňovaly stání pro každé dobytče, které mělo k dispozici klimatizaci a infrazářič. Ve vzduchu nebyl ani náznak typického smradu, jenom tady byly příjemně cítit čerstvé piliny, které zde používali místo slámy. Šli uličkou mezi chromovaným zábradlím a podlaha byla tak čistá, že se začal cítit provinile kvůli svým zaprášeným botám. Rozepnul si bundu, protože mu začalo být ve světle infrazářičů horko.

Hudba zřejmě opravdu měla na zvířata blahodárné účinky, protože všechna vypadala klidně a spokojeně. Až na jednoho obrovského býka ve vzdáleném koutě stáje, kterého se nějaký muž a žena pokoušeli umýt. Vrtěl sebou, vztekle házel majestátně velkou hlavou, až cákance pěny lítaly na všechny strany. Jungkook si vzpomněl, jak se v dětství pokoušel vykoupat pejska. Ani to nebylo lehké, ale tady se klidně mohlo stát, že rozzuřený býk jedním pohybem rozmázne člověka po zdi.

„Tohle je Princ?“

„Ano, to je. A jak vidím, ještě není připravený,“ řekl Taehyung nespokojeně.

„Omlouváme se,“ hlesl přes rameno Hoseok. „Ale Princ dneska nemá náladu na koupání. Mořili jsme se s ním ve čtyřech, než se nám ho podařilo dostat do mycího boxu. Co se dá dělat, když chceme, aby mu to na fotce slušelo.“ Hoseok jim ještě představil Janghoona a Soohyang, kteří byli plně zaměstnaní svým nelehkým úkolem.

Jungkook odložil světla a stojan do kouta a pozoroval, co se děje v mycím boxu. Princ sklonil hlavu a vymrštil jednu nohu, která jenom zázrakem minula Soohyang. Ta odhodila kovovou stěrku, kterou stírala pěnu z obrovského těla.

„No tohle! Co mu dneska je?“ zamumlala Soohyang a couvala pryč těsně podél zdi.

„A to ještě nic není,“ řekl Janghoon, menší, svalnatý pořízek, který držel Prince za ohlávku. „Těším se, až mu budeme muset vyleštit kopyta a umejt to jeho nádobíčko.“

Jungkook zčervenal. Trávil hodně času u babičky s dědou, ale už odvykl jejich jadrné mluvě. Podíval se na Taehyunga a viděl, že netuší, o čem je řeč. Užuž se chystal zeptat, co tím Janghoon myslel, když se lehce dotkl Taeho ramene. „Prosím tě, mohl bych s tebou mluvit? Potřebujeme se dohodnout ohledně focení.“

„Jistě.“ Tae odložil těžkou brašnu s kamerou na podlahu a šel za ním o několik kroků dál, kde je ti dva už nemohli slyšet.

„Ty určitě nemáš ponětí, co myslel tím, že mu budou umývat nádobíčko, že ne?“ zeptal se ho Kook spiklenecky.

„Ne, ale zrovna jsem se chtěl…“

„No… to by právě bylo hloupé. A to jsem nechtěl.“ Odmlčel se. Teď mu to bude muset vysvětlit sám. Zhluboka se nadechl a rozpačitě přejížděl rukou po lesklé chromované trubce. „Víš, na venkově se říká ‚nádobíčko‘ tomu… no… jak bych to řekl… samčímu orgánu.“ Zčervenal a podíval se úkosem na staršího.

„Och… tak tohle je to.“ Odkašlal si. „Víš, že mě to nenapadlo? Asi proto, že Princ nikdy žádnou krávu ne… Chci říct, že on nesmí… Kruci… prostě s krávama to nedělá.“

Jungkook se už vzpamatoval natolik, že se pokusil o vtip. „Jeho milenka je zkumavka, viď?“

„No, dá se to tak říct.“ Rozesmál se Tae. „A mimochodem, milenka – zkumavka, to zní jako z nějakého hitu budoucnosti.“

Jungkook se snažil vybít napětí. Popadl do jedné ruky imaginární mikrofon a zadečkem zavrtěl do rytmu melodie. „Milenka – zkumavka,“ zpíval vesele. „Čistá a věrná! Nenakazí, nepodvede! Je vždy po ruce! Té patří mé srdce!“

Taehyung se rozesmál, až se popadal za břicho. Jungkookovi se viditelně ulevilo.

„Ty máš tedy nápady!“ zakroutil hlavou světlovlasý. „Ale díky, že jsi mě zachránil před trapasem.“

„Rádo se stalo.“

„Jak to, že se v takových věcech vyznáš?“

„Dost času jsem trávil na venkově u babičky a dědy, takže vím, jak se tam mluví. Vsadím se, že ty jsi čistě městský tvor.“

„Ano. Ale tohle všechno,“ mávl rukou kolem sebe, „mě fascinuje.“

„To rád věřím. Ale uvědomuješ si, že ve skutečné stáji to vypadá úplně jinak? Asi ne, ty určitě nevíš, jak smrdí… Ale nechme toho. Jenom chci říct, že do normální stáje bys určitě nemohl jít v obleku a v kožených polobotkách.“ Podíval se dolů na svoje tenisky a potom zase na Taeho.

„A to opravdu budou mýt Princovi… všechno?“

„Určitě ano, říkali to.“

„Ty jsi to někdy dělal, Kooku? Myslím, jestli jsi někdy myl celého býka?“

„Ne, já ne.“

„A proč ne? Přenechal jsi to radši odborníkům?“

Zase trochu zčervenal. „Tak nějak.“

Taehyung se ještě jednou zasmál a potom se Jungkookovi zadíval do očí. „Tvoje oči jsou jako hořká čokoláda. Tak velké a tak tmavé.“ Díval se na něj tak upřeně, až se mladšímu celé tělo napnulo. „Ani ve snu by mě nenapadlo,“ pokračoval Tae, „že když si usmyslím udělat ten plakát, poznám někoho, jako jsi ty.“

„A to je dobře nebo špatně?“ Čekal na Taeho odpověď se zatajeným dechem.

„To záleží na úhlu pohledu. Je to špatně pro moje soustředění na obchodní záležitosti a dobré pro… ehm… jiné věci.“

„Pro které jiné věci?“ zajímal se.

„Však víš,“ řekl tiše Tae. „Tvoje hnědé oči…“

„Pane Kim, Princ je už skoro připravený!“ zavolal Hoseok.

Tae se odmlčel a pořád se mu díval do očí. „Tak dobře,“ řekl po chvilce. „Umyli jste mu i nádobíčko?“

„Jistě, pane.“

„Výborně, tak se do toho dáme.“

Jungkook potřásl hlavou, aby se zbavil sladké mlhy, co mu obestírala mozek. Byl to neuvěřitelný úspěch. Vždyť to je někdo úplně jiný, než ten vysoce výkonný kancelářský stroj, kterému mobil přirůstá k uchu i v autě. Vrátil se do reality a následoval Taehyunga zpět do mycího boxu.

Princ podrážděně funěl a hrabal do cementové podlahy kopytem, které se lesklo čistotou. Jeho temná srst svítila jako černé zlato. I nádobíčko měl pěkně čisté, prostě to byl kus a Jungkookovi se ani trochu nechtělo fotit ho uvnitř stáje.

Podíval se na Taehyunga. „Dovolíš mi, abych ho vzal ven?“

Taehyung zvedl oči k nebi a odmítavě zavrtěl hlavou. Aby ho názorně ujistil, že se nikam nepůjde, sundal si dlouhý, černý kabát a přehodil jej přes zábradlí.

„Tak ho aspoň odvažte. Vždyť na plakátu má vypadat jako symbol nespoutané síly a perfektního chovu. A zatím je uvázaný jako pes.“

Tae se tázavě podíval na Hoseoka, který stál vedle něj a zálibně se díval na dílo svých zaměstnanců. „Co si o tom myslíte?“

„Když ho odvážeme, naše práce bude zbytečná. Určitě si lehne a může se mýt celý znova.“

„Ne, nelehne si,“ řekl rozhodně Jungkook. „Já mu domluvím.“

Hoseok se rozesmál. „To můžete, ale on stejně neposlechne. Dneska má nějakou divnou náladu.“

„A jak by bylo vám, kdyby vás uvázali na provaz a každou chvíli drhli, i když byste byl čistý jak slovo boží?“

Hoseok se zasmál znovu, ale poněkud ironicky. „Chudinka malý, ten si tak může stěžovat! Klimatizace tady čistí vzduch včetně mikrobů, nejlepší orchestry světa mu hrají do ouška, nažrat dostává jen to nejkvalitnější, stání mu uklízíme třikrát denně. Až se podruhý narodím, chci být býkem na téhle farmě!“

„Vždyť to není pravda! Vy jste svobodný a můžete si dělat, co vás jen napadne. Určitě byste s Princem neměnil!“

Hoseok se na Kooka mlčky zadíval. „Já vás chápu. Ale když ho odvážeme, vyválí se v pilinách a tak ho fotit přece nebudete!“

Jungkook se prosebně podíval na Taeho. „Co ty na to?“

„Udělej několik snímků takhle, když je uvázaný. A potom ho zkusíme odvázat. Uvidíme, co to udělá.“

„Určitě to bude dobrý!“ prohlásil Jungkook.

Nechtělo se mu dávat svoje jméno pod fotografii, na které by Princ měl ohlávku a byl uvázaný jako pes. A pokud správně pochopil účel, proč Taehyung chtěl mít ten plakát, neodpovídalo to ani jeho záměrům. Přesto se rozhodl, že udělá několik záběrů Prince ve stáji, aby si zvykl na foťák.

Postavil stojan, dal na něj světla a poprosil, aby všichni popošli o kousek dál. Sundal si bundu, přehodil ji přes zábradlí vedle černého kabátu. Ohnul se, podlezl kovové trubky a už byl uvnitř ohrady.

„Jungkooku,“ vykřikl Taehyung, „co to…“

„Pssst,“ mávl na něj a díval se býkovi do očí. „Potřebuju si něco změřit. A vůbec… my se nebudeme hádat, viď, drobečku?“

„Drobeček…“ vykulil na Kooka oči a zafuněl.

Jungkook nepřestával mluvit, vykládal Princovi, jak bude slavný, když se nechá vyfotit a jak mu to bude na plakátu slušet. A to vše mělo své účinky… z Princových očí zarputilost postupně mizela. Vycouval z ohrady a neustále na býka chrlil proudy lichotek a slibů. Mezitím udělal pár snímků, ale věděl, že nejsou nejlepší. Ohlédl se na Taehyunga a zvedl obočí v nevyslovené otázce.

„Tak dobře. Myslím, že bysme ho mohli zkusit odvázat.“

Hoseok se pohnul, ale Jungkook ho zastavil. „Ne, já sám.“

Jungkook si znovu vlezl do ohrady a pokračoval ve svém monologu. Princ měl hlavu v úrovni jeho obličeje a vážil něco přes jednu tunu. Cítil, že Taehyung napjatě pozoruje každý pohyb uvnitř ohrady. Aby zahnal strach, snažil si namluvit, že Princ je přátelský pejsek. Jenom o trošičku větší.

Neustále pobrukoval lichotivá slůvka a Princ se poddával jejich hypnotizujícímu účinku. Znovu vycouval z ohrady a rychle udělal několik záběrů. Spěchal, nechtěl pokoušet štěstí, ale Princ jenom pootočil hlavu, jinak stál jako socha. Vypadal lépe, když neměl ohlávku, ale Jungkook ještě pořád nebyl spokojený.  


Žádné komentáře:

Okomentovat

13. kapitola

  Přeju příjemné čtení... Hatachi