8. kapitola

 

Přeju příjemné čtení...
Hatachi

Pořád ještě nemohl uvěřit, že to myslí vážně, i když jej Taehyung položil na královsky širokou postel a zul si boty. Široce otevřenýma očima se díval, jak si rozvazuje kravatu a rozepíná košili.

„Pořád ještě si myslíš, že tě chci jenom vystrašit?“

„Ano,“ odpověděl mladší, ale nevyznělo to příliš přesvědčivě.

„Já to ale myslím vážně, Kookie,“ řekl klidně a sundal si sněhobílou košili.

Taehyung si rozepnul pásek, knoflík a zip na kalhotách. Když kalhoty dopadly na zem, odkopl je pryč. Sundal si tmavé ponožky a zahákl palce za gumu od bílých boxerek. Podíval se mladšímu přímo do očí a potom si je sundal.

Jungkook si v duchu nařídil, že po něm nesmí toužit, ale bylo to marné. Starší byl tak impozantní ve svém vzrušení, až se celý zachvěl. Ať už to na něj hraje nebo ne, jedno bylo jisté – touží po něm stejně silně jako on po něm.

„Jsi na řadě,“ dobíral si jej starší. „Jsi dost chlap na to, aby ses pro mě svlékl?“

Jungkook se pomalu posadil na posteli. Nejdřív na podlahu dopadly boty. Sundal si bundu a přes hlavu si přetáhl chlupatý svetr, přičemž jej starší požíral pohledem. S pohledem, upřeným do jeho tmavých očí, si pomalu stáhl ponožky. Potom si rozepnul džíny a vyklouzl z nich. Prsty si prostrčil pod gumou červených boxerek a přesně tak, jak to udělal světlovlasý mladík před ním a čekal. Starší neřekl nic, nezastavil ho, jenom se na něj díval. Sundal si je.

Ještě chvíli bylo ticho a potom Taehyung prudce vzdychl.

„Proč vzdycháš?“

„Jsi tak krásný!“ přistoupil blíže k posteli. „Tohle všechno… je tak nečekané a nádherné. Teď si myslím, že bych ti neměl nadávat, ale děkovat.“ Jedním kolenem se dotýkal postele a záda mu opřel do měkkých polštářů. „Díky tobě se mohu těšit na nejkrásnější noc ve svém životě.“ Něžně vzal jeho obličej do dlaní.

„Já myslel… neděláš si ze mě srandu?“ vykoktal. Nahým tělem cítil, jak sálá žárem. Zasténal s dříve nepoznanou vášní.

„Neutečeš mi?“ zašeptal naléhavě.

„Ne.“

„Já taky ne.“ Sklonil se a políbil mladšího na rty.

Když cítil žár jeho polibku a něhu pohlazení, věděl, že jeho osud je zpečetěn. Předtím se to ještě dalo obrátit v žert a utéct, ale teď už ne. Dal staršímu ruce na ramena a vzepjal se proti němu.

Taehyung rty přilnul k růžovoučkým bradavkám, rukama vklouzl mezi pevná stehna mladšího chlapce a objevil, jak moc po něm touží. Poděkoval mu za to ještě jedním polibkem na rty a při tom ho hladil celým svým vzrušeným tělem. Bylo to tak krásné, že z toho mladší vzdychal a svíjel se na široké posteli.

„Já nechci být bezpohlavní a sterilní jako ten býk,“ zamumlal mladšímu do ucha a jemně mu okusoval ušní lalůček.

„Tak jsem se asi mýlil,“ vydechl mezi dvěma steny.

„Někdy jsem ti musel připadat jako on. Přeháněl jsem to. Ale dnes ne. Dneska se s tebou chci milovat.“ Sáhl do zásuvky nočního stolku.

„Tae?“ Bylo tak těžké zůstat bez něj, byť i na malý okamžik.

„Pozornost dobrého hotelu,“ ze zásuvky vyndal menší tubičku a černou krabičku se srdíčkem.

Bez falešného studu se díval, jak si Tae nasazuje ochranu a otevírá tubičku s gelem, jenž si nalil do dlaně, kterou si poté přejel po své vzrušené chloubě.

„Pořád ještě myslíš, že si z tebe dělám legraci?“

Mlčky jen zakroutil hlavou.

„Tak se mi to líbí,“ řekl a vklouzl mezi jeho stehna. Jednou rukou se zapřel vedle hlavy mladšího a druhou zamířil mezi jeho pevné, oblé půlky. Dvěma kluzkými prsty vnikl dovnitř jeho těla. „Takhle!“

S vniknutím prstů do jeho těla, Jungkook zalapal po dechu. Takový pocit plnosti zažil dnes poprvé, ale nebylo to nepříjemné, jen zvláštní. Navíc velice intenzivní.

Taehyung smyslně pohyboval prsty uvnitř horkého těla. Vysouval je a znovu zasouval tak hluboko, až narazil na samotnou prostatu. Ještě chvíli přirážel prsty na ten slastný bod, až se tělo pod ním začalo chvět rozkoší. Vytáhl prsty, znovu si promnul svou chloubu, kterou nasměroval ke zvrásněnému otvůrku. Zatlačil na něj a špičkou zmizel uvnitř. Chvíli čekal a pak na jeden příraz vnikl do těla mladšího chlapce až po kořen.

Mladší jej do svého těla přijal bez problémů, ale i tak byl rád, že mu starší dával čas, aby si na tu větší plnost zvykl. Své křečovitě zaťaté prsty do světlovláskových ramen pomalu uvolňoval, až nakonec ruce spojil za jeho krkem a přitáhl jej tak do vášnivého polibku.

„Kookie,“ zasténal Tae. „Já… nečekal jsem, že to bude až tak… intenzivní.“

„A co… co jsi čekal?“

„Nevím, ale netušil jsem, že budeš tak úžasný,“ přivřel oči a prvně se pohnul.

„T-tae…“ vzdychl, když v sobě ucítil první pohyb.

Přitáhl si staršího ještě těsněji ke svému tělu. Svými slastnými vzdychy odpovídal na jeho prudší výpady, pohyboval se s ním v jednom rytmu, líbal jej na nádherně prokrvené rty. V jednu chvíli se starší zastavil v pohybu a on vytušil, že oddaluje svoje vyvrcholení kvůli němu. Což nebylo vůbec nutné.

„Můžeš…“ zasténal a v dlaních křečovitě svíral zmuchlané prostěradlo pod ním.

„Já už musím,“ zasténal a zrychlil pohyby. „Teď… spolu!“

„T-teď,“ zašeptal a cítil, jak ho starší vynáší až k výšinám nádherného uvolnění.

Dva výkřiky naplněné rozkoší se rozlehly pokojem současně. Vysíleně padly na rozházenou postel a jeden druhého drželi v těsném objetí.

Jungkook se nezmohl na jediné slovo. Vášnivá reakce vlastního těla na milování s Taehyungem, kterého vlastně ani neznal, ho ohromila. Odjakživa byl spontánní, přitahoval pozornost nejen mužů, ale i žen, no doposud nic takového nezažil. Jemně pohladil Taeho po zpocených zádech.

Tae se k němu přitiskl ještě těsněji, přetočil je na bok a slastně si povzdechl. „Od první chvíle, co jsem tě uviděl, jsem věděl, že to dopadne takhle.“

Usmál se. Bylo mu tak dobře. „Moc ti to slušelo, když si tam stál venku před naší výlohou. Litoval jsem, že mám na sobě jen staré vytahané tričko.“

„Nepovídej,“ zasmál se a pohladil mu zadeček. „Já jsem viděl jenom přiléhavé džíny a toužil jsem udělat přesně to, co ti dělám teď.“

„A já si myslel, že se ti líbí Seulgi.“

Podíval se na mladšího překvapeně. „Seulgi? Kdo to je?“

„Ta blondýna, co je vyfocená na našem reklamním plakátě.“

„Nevšiml jsem si.“

„Lháři!“

„Tak dobře, já se na ni příště podívám.“ Políbil jej na nos.

„Příště?“ To by ale znamenalo, že Taehyung nepovažuje jejich vztah jenom za náhodné dobrodružství. „Už se nezlobíš kvůli plakátu?“

„Vypadám snad rozzlobeně?“

„Ne. Vypadáš… šťastně.“

„A taky že jsem, Kookie.“

Ještě několik sladkých okamžiků leželi v těsném objetí. Nakonec z něj Taehyung vyklouzl a otráveně zamručel, vstal a šel do koupelny. Zabalil se do deky a čekal, až se starší vrátí. Nestaral se o to, že zmešká zpáteční let. Ráno se nějak do Busanu dopraví.

 

Taehyung se vrátil z koupelny a tvářil se napjatě a nejistě. „Poslyš, něco mě napadlo. Musíme si promluvit.“

„O plakátech?“

„To taky. Ale došlo mi, že máš přítele.“

„Cože?“ vyhrkl překvapeně. „A proč si to myslíš?“

„Plakát,“ ukázal někam do vedlejšího pokoje. „Večer mi to nedošlo, ale teď jsem si dal dvě a dvě dohromady. Tys nechal udělat svůj plakát pro někoho jiného a pak došlo k nedorozumění. K záměně. Můj pomocník omylem vyzvedl plakát, který byl určen pro někoho jiného. Chci vědět, nakolik je pro tebe důležitý, ten jiný muž.“

Usmál se. „Žádného přítele nemám,“ řekl a čekal, že se taky usměje.

Ale Tae se jen nechápavě zamračil. „Nerozumím. A pro koho potom ten plakát byl?“

„Pro tebe.“

„Pro mě?“

„No jistě, ty hlupáčku. Myslel jsem si, že přijdeš sám. Chtěl jsem ti nejdřív dát plakát, na kterým jsem já, aby sis mě všimnul, rozumíš? To byla jen taková recese. A potom bych ti dal ten pravý, s Princem. Jenže jsem se zdržel ve městě déle, než jsem chtěl. A chudinka Jimin nevěděl, co má dělat. Ve spěchu dal tvému pomocníkovi můj plakát, protože si myslel, že se za chvíli objevím a donesu ti do kanceláře ten pravý. Já jsem tam opravdu šel, jenže ty jsi už byl na cestě sem. A bez plakátu.“

Díval se na mladšího ohromeně. „Takže ty jsi to udělal schválně?“

„No… vlastně ano, dá se to tak říct. Ale já…“

„Ty si to naplánoval?“

„Tohle určitě ne,“ ukázal na rozházenou postel. „Já jsem ti jenom chtěl připomenout, že v životě jsou i jiné věci než jenom práce. Chtěl jsem, aby ses zasmál a choval se jako člověk, ne jako stroj!“

„Počkej… v tomhle chci mít jasno!“ Jeho oči se zúžily. „Vymyslel si na mě tu boudu, i když jsi věděl, že to může ohrozit mnohamilionovou investici a možná dokonce i moje místo? Rozumím tomu dobře, že si to udělal schválně?“

„To přeháníš, Tae. Byla to jenom recese. Jen vtip, chápeš?“

„Recese? Vtip?“ Jeho hlas zněl přísně. „Magnitech je nadnárodní korporace. To znamená, že máme pobočky skoro ve všech zemích světa. Náš čistý příjem je větší než roční rozpočet některých menších zemí. Považuju za zázrak, že jsem se stal jedním z ředitelů. Mě je pětadvacet a nikdo jiný to přede mnou ještě nedokázal. Jsem na to zatraceně hrdý a nedovolím majiteli nějakého mrňavého fotostudia, aby ohrozil mou těžce dobytou pověst kvůli nesmyslné recesi!!“

Chvíli na staršího ohromeně zíral a potom se bolest začala měnit v hněv. Vyskočil z postele a začal se ve spěchu horečně oblékat. „Kime Taehyungu, zmýlil jsem se v tobě! Myslel jsem si, že dokážeš být normální člověk, že máš smysl pro humor. Ale teď vidím, že ne!“ Skákal po jedné noze a snažil se vklouznout do zavázané tenisky. Slzy mu stékaly po tvářích.

„Ty nevíš, o čem mluvíš!“ křičel. „Ty si nikdy neměl ani tisícinu zodpovědnosti, co mám já!! Netušíš, jak je to všechno složité. Jaké jsou tam vnitřní boje a rozpory a přitom se opovažuješ tvrdit, že nemám smysl pro humor? To je opravdu k smíchu!!!“

„Ne, není,“ vyštěkl a popadl svou bundu. „To je k pláči!!“

Prolétl ložnicí i obývacím pokojem. Chvíli lomcoval s dveřmi na chodbu, protože kvůli slzám skoro nic neviděl. Konečně se dveře otevřely a on se rozeběhl směrem k výtahům. Jednou se ohlédl, ale Taehyung jej samozřejmě nenásledoval.

Určitě ho starší už nebude chtít vidět. No on jeho taky ne…