11. kapitola

 

Přeju příjemné čtení...
Hatachi

„Seš si jistý, že to zvládneš?“ zeptal se Yoongi Jimina následující pátek odpoledne. Jeho matka měla přijet v sobotu brzo ráno. Yoongi už si sbalil své věci a chystal se na víkend odstěhovat.

„Samozřejmě, že jsem si jistý,“ ujistil ho Jimin a vřele se usmál.

„Mám nepříjemný pocit, že jí o mně hodláš říct a to by byla pěkná blbost.“ Věděl, že se při tom zamračil, ale nemohl si pomoci. V poslední době se mračil skoro pořád. Miloval Jimina tak moc, že ho to děsilo a v tom byl právě ten problém. Kdyby byl jen chvilkové potěšení, byl by ho měl v posteli hned první týden. Nebo řekněme druhý. Prvních sedm dní měl mnohem blíž k tomu popadnout ho za ten labutí krk a uškrtit ho. Ale když překročili tu první překážku, zjistil, že bojuje prohranou bitvu. Protože jej tak moc miloval, nechtěl dopustit, aby udělal něco, co by mu mohlo ublížit.

Proto Yoongi také nebyl přesvědčen, jestli může důvěřovat Jiminovým citům k němu. Jimin byl příliš nezkušený, než aby poznal lásku. Nepochyboval o tom, že ho fascinuje, byli tak různí, jak jen dva lidé mohou být. Ale bál se, že jeho zájem o něj odpadne, až zmizí z jeho života. Potom, a teprve potom, bude opravdu schopný střízlivě posoudit své city.

Ještě horší bylo, že Jimin nějak dokázal, že se k němu skoro nemohl přiblížit, aniž by se ho nechtěl dotknout. Nikdy nedával příliš najevo, co chce, nikdy na něj neútočil, ale k tomu, aby dokázal číst myšlenky, nepotřeboval, aby se mu Jimin věšel kolem krku.

Jimin ho chtěl. A to bylo zoufalé, protože i on ho miloval a chtěl ho. Byl by se poddal tomu, co si oba přáli, kdyby nebyl přesvědčen, že je černovláskovy city nakonec změní. Za pár týdnů na něj docela zapomene.

„Maminka nebude mít ani tušení, že tady bydlíš.“

Yoongi se na něj znovu zkoumavě podíval. „Nic jí neřekneš?“

„Ne.“

Pořád ještě nebyl přesvědčený. „Čestný slovo, Jimine?“

Jemně se zasmál. „Přísahám na svou čest a svědomí, že neřeknu své mamince, že my dva žijeme spolu.“

Yoongi ještě váhal. Jimin a jeho matka byli neznámý prvek. Byly tu spory, ale byla tu také hluboká láska.

„Netvař se tak nešťastně,“ popíchl ho vlídně. „Já ani nemůžu mamince nic říct. Potvrdilo by to její nejhorší obavy, co se mi stane, jakmile se odstěhuju. Podle ní je svět pro jejího vzácného chlapečka hrozně nebezpečný.“

„A má pravdu,“ Vybuchl Yoongi.

„Proboha, Yoongi, ještě ty začínej.“ Jimin si zhluboka povzdychl. „Jestli něco, tak jsem byl bezpečnější, protože jsi tady byl se mnou. Přestaň si dělat starosti. Užijeme si s maminkou skvělý víkend.“ Podíval se na něj, jako by žádal  o pochopení. „Musíme mezi sebou trochu vyčistit vzduch… Ani nebudeme mít čas rozebírat můj vztah k tobě.“

Yoongi se nedokázal nemračit. Prošel už všechny místnosti nejmíň třikrát, odstranil z nich každý náznak své přítomnosti v bytě. Přesto se nemohl zbavit nepříjemného pocitu, že na něco zapomněl.

„Budu ti chybět?“ zeptal se Jimin tiše.

Yoongi neodpověděl, protože bylo až příliš zřejmé, že ano. Manželé Shim se vrátí už za týden, měl tedy v úmyslu si přes víkend najít nový byt. Měl jej jednu podmínku. Pro klid jeho duše to muselo být nanejvýš deset minut autem od Jimina. Čím blíž, tím líp.

„Ty mě budeš chybět strašně moc,“ pokračoval, když starší mlčel.

I když ho tím Jimin ponoukl k odpovědi, nedal se.

Doprovodil ho k autu, šel pomalu a neochotně. „Gi… chtěl bych tak moc, kdybych tě požádal o polibek pro štěstí?“

Yoongi skoro zapomněl, že o Dni matek bude mít svůj první koncert se symfonickým orchestrem. To byl vlastně důvod návštěvy Park Jisung. Nedokázal mu odolat a ihned si jej přitáhl do náručí. Srdce se mu rozbušilo, když se mu dychtivě uvelebil v objetí a zvedl k němu tvář. Cítil, jak se mu někde hluboko v hrdle rodí zasténání ještě dříve, než se jejich rty setkaly. Jiminův něžný výkřik rozkoše splynul s jeho. Jestli měl být tenhle polibek pro štěstí, musí jeden z nich vyhrát nejmíň jackpot.

Odtrhli se od sebe, oči zavřené, prudce dýchali, chvěli se.

Yoongi musel sebrat svou sílu do posledního zrníčka, aby jej dokázal pustit. „Vrátím se v neděli večer,“ zašeptal.

Černovlásek kývl. Oči měl přivřené a smutné.

Yoongi neměl ponětí, jak vydrží tu strašně dlouhou dobu, než jej zase uvidí.

 

 

Jimin s kytičkou růžových poupat čekal v hale rozlehlého nádraží, až jeho matka vystoupí z autobusu. Dodrží své slovo a to, že žije s Yoongim si nechá pro sebe, ale ne z těch důvodů, pro které ho o to žádal.

„Mami.“ Jiminovi zazářily oči, když Jisung vystoupila z dálkového autobusu.

„Jiminie, broučku.“

Vzápětí už se s matkou nadšeně objímali. Bylo to krásné, lepší, než si Jimin myslel.

Vyzvednout matky kufr netrvalo dlouho. Když vezl matku do svého bytu, povídali si o nedůležitějších věcech – o počasí, o starých přátelích. Když se blížili do jeho čtvrti, matka se zamračila, ale Jimin byl rozhodnutý, že se s matkou pohádá, pokud začne mít připomínky. Tohle byl jeho domov, jeho život a on nebude nečinně přihlížet, jak mu ho matka haní.

„Tak tohle je můj byt,“ řekl, když vešli do obýváku. Oběma rukama držel matčin kufr. „Ale je to můj domov a já jsem tady moc spokojený,“ dodal už předem jakoby na obranu.

Jeho matka se mile usmála a rozhlédla se kolem. „Moc hezké.“

„Jsem tady šťastný, mami a na tom záleží, ne? Já vím, že ten byt je menší než některé tvoje skříně, ale je můj.“

Jisung kývla. „Podle toho, jak mluvíš, sis na život beze mě výborně zvykl.“

„O to přece šlo, mami, ne?“ Jimin neměl v úmyslu začít tuhle debatu tak brzo, ale bude to patrně nejlepší. „Dítě, každé dítě, si jednou musí vytvořit vlastní život mimo svou rodinu.“

Matka sevřela rty a vyrazila do kuchyně. „Nemusel ses stěhovat do Soulu,“ řekla, otočila se znovu k Jiminovi a mnula si ruce o sebe, jako by jí byla zima.

„Ale přestěhoval,“ protestoval. „Ze spousty dobrých důvodů. Zaprvé… našel jsem si tady dobrou práci. Zadruhé… bylo to dost daleko od tebe.“

„Jimine!!“

„Já to neříkám proto, abych ti ubližoval. Nikdy jsem tě dost neoceňoval, mami. Stydím se za to, ale díval jsem se na tebe spíš kriticky. Byl jsem přesvědčený, že jestli zůstanu v Busanu ještě chvíli, udusíš mě svou láskou. Musel jsem utéct a jsem rád, že jsem to udělal. A ty bys měla být taky ráda.“ Všiml si, že se matce chvějí ruce. „Za těch posledních pár týdnů jsem se o sobě dozvěděl hrozně moc věcí, které bych nikdy nezjistil, kdybych zůstal doma.“

„Já jsem taky pár věcí zjistila,“ zašeptala Jisung a vztáhla k synovi ruku. „Hlavně jsem zjistila, jak moc jsem na tebe pyšná, že jsi měl odvahu se mi postavit. Já vždycky nevím, co je nejlepší… jenom si to myslím.“

Oba se zasmáli a znovu se objali se slzami v očích. Když se uklidnili, vedl Jimin svou matku do Yoongiho pokoje. „Spát budeš tady.“

Matka se rozhlédla po pokoji. Pak začichala, prozradily ji drobné pohyby nosu.

„Děje se něco?“

„Ne… jen jsem měla dojem, že cítím nějakou cizí pánskou vodu po holení.“

„To je po minulém nájemníkovi.“ Už měl na jazyku zmínku o Yoongim, ale bylo brzo šokovat matku, že se zamiloval.

Jisung kývla a zdálo se, že jeho vysvětlení přijala.

„Nedala by sis kávu?“

„Hrozně ráda,“ odpověděla a šla za ním do malé kuchyňky. Zatímco Jimin vařil kávu, ona otevřela lednici a vytáhla odtamtud krabici mléka. Postavila ji na linku a zaváhala. „Víš, že tam máš šest plechovek piva?“

„Piva?“ opakoval a zaťal zuby. Byly tam celé týdny, ještě od Yoongiho pokerového večírku. Zapomněl na ně a Yoongi zjevně taky. „Aha… už si vzpomínám. Koupil jsem ho pro kamaráda a zapomněl jsem na něj.“

„Pro kamaráda,“ opakovala pomalu. „Z orchestru?“

„Ne.“ Zůstal zády k matce, pevně semkl víčka a přemýšlel, co dělat. Jisung byla v domě jen čtvrt hodiny, bylo by tak snadné zmínit se o Yoongim. Jen tak, jako by nic. A kdyby tu nebyl ten problém s bydlením, byl by to udělal.

„Co je to za kamaráda, Jimine?“

Neuměl dobře lhát a mohl se z téhle situace dostat jenom pravdou. „To pivo je Yoongiho.“

„Aha, ano, toho souseda. Už ses o něm jednou zmiňoval. Doufám, že se budu mít příležitost seznámit s mladým mužem, který si skladuje pivo v ledničce mého syna.“

„Na víkend odjel,“ řekl rychle, ale hned toho litoval.

„Na návštěvu k vlastní matce?“

„Ne,“ řekl a přenesl dva šálky kávy s mlékem ke stolu, u kterého seděla jeho matka. „Umřela, když byl malý. Skoro si na ni nepamatuje.“

„Ty o tom mladíkovi dost víš, viď?“

Sedl si naproti své matce a oběma dlaněmi sevřel tlustý keramický hrnek. „Ano… dost jsme se spřátelili. To Yoongi mi pomohl lépe pochopit můj vztah k tobě.“

„Ano?“

Odvrátil pohled a něžně se usmál. „Řekl mi, že jsem příšerně puntičkářský a pořádkumilovný a já jsem si díky tomu uvědomil, jak moc jsem ti podobný. V koupelně skládám ručníky tak pečlivě, že ho to přivádí k šílenství. Uvědomil jsem si, že ty to děláš přesně stejně.“

Chvíli mlčela. „Ten… soused používá tvoje ručníky?“

Okamžitě se ho zmocnila panika a rychle se na matku podíval. Vůbec nevěděl, co má říct nebo udělat. Možná by se z toho dokázal vylhat, ale nerad to dělal. Nejlogičtější by bylo všechno vysypat a byl by to udělal, kdyby jeho matka nepromluvila první.

„Povídej mi o tom místě v obchodě a orchestru a o těch nových přátelích, co máš.“

Jimin poslechl, ale brzo zjistil, že mluví víc o Yoongim než o kom jiném. „Choval se ke mně úplně báječně.“

„Říkáš, že nedávno odešel z armády?“

Kývl. „Byl sniper u zvláštních jednotek. Oba jsme se sem přestěhovali ve stejnou dobu a… dost jsme se spřátelili.“

Ani to nekomentovala. „A v orchestru taky máte nějaké mladé muže?“

Jimin se naježil. „Ještě jsi Yoongiho neviděla a už ho odsuzuješ.“

Zdálo se, že Jisung překvapilo, jak prudce to Jimin řekl. I Jimin sám vypadal trochu překvapeně.

„Je to bývalý voják, Jimine. Vycvičený zabíjet a …“

„Nikdy s nikým jsem se necítil tak bezpečně. Je tvrdý a chladný a občas mrzutý, ale nikdy v životě jsem nepoznal citlivější osobu.“

Jisung dlouho mlčela a pak řekla jen: „Aha.“

„Taky jsem si vyšel s jedním… kolegou z orchestru. Jmenuje se Kim Seokjin. Zítra na koncertě se s ním budeš moci seznámit.“

„To bude nejhezčí dárek, jaký mi můžeš dát ke Dni matek, Minie.“

„Jaký, mami?“

„To, že budu moci sedět v hledišti a dívat se, jak hraješ. Tatínek by na tebe byl hrozně pyšný.“

Jen kývl, ale srdce měl těžké, protože v hloubi duše věděl, že matka kategoricky odmítla Yoongiho, aniž by ho viděla.

Odpoledne šli nakupovat, ale Jimin byl myšlenkami jinde. Dovolil matce, aby mu koupila nové tričko. Ale byl skoro šťastný, když přišel čas odjet na poslední zkoušku před nedělním koncertem.