7. kapitola

Přeju příjemné čtení...
Hatachi

Jimin pospíchal domů, v náručí dvě těžké tašky s potravinami. Stačil jen tak tak doběhnout ke kuchyňskému stolu, než se tašky rozsypaly.

Se vzrůstajícím nadšením poodstoupil a spokojeně si oddychl. Bude oslava. Dnes Yoongi poprvé nastoupil do zaměstnání u společnosti Big Hit. Ale pro tuhle večeři bylo víc důvodů než jen nové místo.

Atmosféra mezi nimi byla napjatá od chvíle, co mu dal ten lístek na koncert. Dneska ráno byl Yoongi hodně nervózní kvůli novému zaměstnání. Jimin chtěl udělat něco, co by jejich vztahy znovu uklidnilo. Litoval celé té záležitosti s koncertem a věděl, že Yoongi také. Starší mladík nebyl ten typ člověka, který by si s potěšením poslechl symfonii a on to měl vědět dřív. Yoongi měl výčitky svědomí, že se smál a jeho mrzelo, že ho přivedl do tak nepříjemné situace. Bylo načase trochu uklidnit situaci.

I když se Yoongi snažil nedat na sobě znát, že je ze svého nástupu do zaměstnání nervózní, Jimin věděl, že je. To místo pro něj bylo jako stvořené. Psaní textů a rappování jako takové pro něj bylo láskou i vášní.

Jimin strávil většinu odpoledne, když v krámku zrovna nebyli zákazníci, sestavováním menu. Musel prolézt celé nákupní centrum, aby dostal všechno, co potřeboval. Večeře začne šunkovou rolkou s chřestem a pak bude čerstvý pečený platýz se šampaňskou omáčkou. Jako dezert koupil v jednom speciálním pekařství neapolský dort.

V půl sedmé bylo jeho jídlo hotové a připravené. Jimin pečlivě prostřel, doprostřed postavil tři tenoučké svíčky do misky plné růžových růží. V předsíni pověsil plakát s velikým nápisem GRATULUJI!

Když uslyšel, jak Yoongi bouchl dveřmi od auta, nasadil si na hlavu špičatou papírovou čepičku. Když blonďák otevřel vchodové dveře, Jimin zapískal na papírovou frkačku a vykřikl: „Překvapení!“

Yoongi ztuhl a vypadal, jako by právě šlápl na nášlapnou minu.

„Gratuluju,“ řekl černovlasý. Udělal dva kroky k němu a vzal blonďákovi ruce do dlaní. „Doufám, že jsi připraven na jedno z nejlepších jídel, jaké jsi v životě ochutnal.“

Yoongi se stále ještě nepohnul. „Minie, to jsi neměl…“

„Jsi překvapený?“

Starší pomalu a lítostivě kývl. Netvářil se vůbec tak nadšeně, jak mladší čekal. Jestli vůbec něco, tak vypadal hrozně rozpačitě. Jimin nevěděl, jak si to má vyložit. Přešel ke stolu a začal vyjmenovávat menu.

„S tím ale bude problém,“ řekl Yoongi stejně váhavě jako předtím.

„Jaký?“ Otočil se k němu.

„Už jsem se domluvil s kamarády a…“

Jimin okamžitě pochopil, jaký byl blázen. Vůbec neměl něco takového naplánovat a nezeptat se ho předem. Přinutil se usmát. „To potom běž s nimi.“

„Ale-“

„Nedělej si s tím hlavu, Gi.“ Dělal, co mohl, aby se dokázal přesvědčivě usmát. Byl zklamaný, ale byla to jen jeho vlastní chyba.

„Já bych to zrušil, ale oni na mě už čekají venku v autě… a…“

„Nesmysl,“ řekl mladší a myslel to vážně. Jak tak stál před ohromným neapolským dortem, nevzpomínal si, že by se kdy cítil takhle hloupě. „Jen jdi s kamarády. Tu večeři si spolu dáme některý jiný večer.“

„Vydrží?“

„Samozřejmě,“ lhal statečně.

„Všechno to vypadá úžasně,“ řekl s pohledem upřeným na prostřený stůl.

„To nic není,“ přidal další svatou lež. Těžce polkl a v duchu se modlil, aby dokázal udržet přesvědčivý úsměv.

„To od tebe bylo moc milé, Minie.“

Milé! Mluví s ním, jako by byl náctiletá nanynka, co se ho snaží ulovit. Chtěl něco říct, ale než stačil otevřít pusu, vrzly dveře a jeden Yoongiho kamarád, Hoseok, ten, co tak pronikavě pískal, strčil dovnitř hlavu.

„Co se děje? Přece nechceš nechat Hyunu čekat, ne?“

Hyunu, opakoval si v duchu Jimin. Jeho sebevědomí přece jen nevydrželo všechno a teď se právě nebezpečně přiblížil té kritické hranici. Yoongi se na něj podíval očima a prosil o pochopení.

„Jdi, trvám na tom,“ řekl mladší a vyčerpal zbytek energie na to, aby to znělo vesele. „Ať na tebe kamarádi nečekají.“

„Ty jsi taky můj kamarád.“

Ta slova trochu zmírnila jeho zklamání. „Já vím a ty zase můj, ale prostě jsem udělal chybu. Oslavíme to spolu jindy, ano?“

Yoongi váhavě přikývl.

„Bav se dobře a popovídáme si o tom zítra.“

Hoseok podruhé nakoukl do dveří. „Tak jdeš nebo co?“

„Už jdu,“ ujistil ho Yoongi. Přešel přes pokoj, vzal Jimina jemně za ramena a políbil ho na tvář. „Děkuju.“

„Nedělej si s tím hlavu.“ Počkal, až se za Yoongim zavřou dveře a svezl se na židli. Chvěla se mu kolena a nebyl si jistý, jestli je to proto, že vyčerpal tolik energie na to, aby skryl své zklamání, nebo jestli ho tak vyvedl z míry ten Yoongiho krátký polibek.

Z jejich situace vyplývalo, že jejich vztah musí zůstat čistě platonický. Jimin to přijal a Yoongi také, i když o tom spolu nikdy nemluvili. Nemohl si dovolit riskovat své srdce, ale riskoval více než jen srdce. Yoongi zasáhl jeho sebevědomí, řekl o něm, že je milý, ale odešel večer strávit s ženskou jménem Hyuna.

Nemělo by mu to tak vadit, ale vadilo.

Večer se mu hrozně táhl. Z večeře snědl, co mohl. Jídlo bylo vynikající, ale on skoro neměl chuť. Když poklidil kuchyň, ještě dvě hodiny cvičil na flétnu. Potom se naložil do vany, vyčistil si pleť a zalezl si do postele. Když tak ležel ve tmě, oči upřené na strop, přemýšlel, jestli se Yoongi vůbec bude obtěžovat vrátit se domů nebo jestli stráví noc se svojí přítelkyní. Ta myšlenka ho tížila jako nejtěžší kámen. Těžko se mu dýchalo a on tu představu zahnal, protože byla pro něj příliš bolestná.

 

Yoongi si nepamatoval, že by kdy zažil tak otravný večer. Kdykoli se podíval na blond krásku, která mu visela na paži, viděl místo ní Jimina, jak se usmívá tak, jak ho ještě nikdy neviděl a volá Překvapení!

Šel s Namjoonem a Hoseokem, jelikož Taehyung na něj neměl čas kvůli Jungkookovi a protože na něj ti dva čekali v autě, ale skoro hned si uvědomil, že udělal chybu. Měl spíš zůstat s Jiminem, byl tak zklamaný a tak moc se snažil nedat to najevo. Vůbec ho nenapadlo, že by černovlasý mohl něco takového udělat. Po tom fiasku s lístky na koncert kolem mladšího chodil po špičkách, aby to všechno napravil, ale nepomohlo to. Ať řekl nebo udělal cokoli, atmosféra zůstávala napjatá. Oba se asi příliš snažili. A teď tohle.

S kamarády zůstal do půlnoci a pak se jim omluvil a odešel. Kamarádi, zvlášť Hoseok, vypadali překvapeně, že končí tak brzo. Na cestě domů zlomil všechny rychlostní rekordy, protože doufal, že bude Jimin ještě vzhůru. Potřeboval s ním mluvit, všechno mu vysvětlit. Chtěl udělat, co bylo v jeho silách, aby to napravil. Ale jediné světlo, které svítilo, byla lampa na verandě.

Vstoupil do ztichlého domu a zastavil se. Obývák byl temný a tichý. Prohrábl si vlasy rukou a pocítil další vlnu zklamání. Bylo pro oba důležité, aby si promluvili, hned teď. Ne protože se cítil provinile, neměl důvod se tak cítit, ale chtěl poděkovat Jiminovi za jeho péči. Uklidnit ho, říct mu, jak moc si váží toho, co udělal.

Když procházel tmavou halou, všiml si, že mladšího dveře jsou pootevřené. Chvíli tam stál a čekal, až si jeho oči přivyknou na tmu. Jimin tvrdě spal. Svět se zastavil. Yoongi cítil, jak mu těžce buší srdce a než si uvědomil, co dělá, vklouzl do černovláskova pokoje a posadil se na kraj postele. Okamžitě věděl, že je vzhůru. Jejich oči se ve tmě setkali.

„Neměl jsem sem chodit,“ zašeptal skoro zlostně. Vůbec tam neměl co dělat.

„Měl jsem se s tebou domluvit, než jsem naplánoval tu večeři.“ Jiminův hlas byl křehký jako kolibří křídlo.

Yoongi se podíval na Jiminovy ústa, na jeho sladké, plné rty a věděl, že se nedokáže ovládnout. Zasténal, bojoval sám se sebou celou svou vůlí, kterou měl, ale dřív než stačil vstát, Jimin vztáhl ruce, ovinul mu je kolem krku a přitáhl si jeho rty ke svým.

Jimin ucítil, jak Yoongi ztuhl, jak se mu vzepřel, ale nevěděl, jestli bojuje s ním nebo sám se sebou. Nadzvedl se tak, že byli jen pár centimetrů od sebe a dívali se jeden druhému do očí. V Yoongiho očích viděl pochybnosti, lítost a ještě něco, co nedokázal rozeznat. Strach? Tenhle muž, který stál mnohokrát tváří v tvář smrti, který se smál, když se Jimin chvěl při jeho vyprávění o dobrodružstvích v Perském zálivu, se bojí? To nedávalo smysl.

Teď se chvěl Yoongi. Chvěl se jako člověk, který sám se sebou bojuje příliš tvrdě.

„Polib mě,“ zašeptal Jimin, šokovaný vlastní odvahou.

„Nevíš, o co si to říkáš,“ odstrčil ho.

„Ale vím.“

„Mine, sakra, tohle se nemělo stát.“ Zasténal a objal ho.

Jiminovi se zastavilo srdce a vzápětí se prudce rozeběhlo, když se starší dotkl svými rty těch jeho. Yoongi rukou pomalu přejel po Jiminových vlasech a dolů po zádech až k pasu, přitáhl ho vzhůru, vstříc polibku.

Yoongi zvedl hlavu, rychlým, horkým dechem ovanul mladíkovu tvář. „Proč to musíš být zrovna ty?“

Jimin zamrkal. „Já a ne Hyuna?“ zašeptal.

„Ne,“ řekl chraplavě Yoongi. „Ne,“ opakoval hlasem zastřeným touhou. Vzal Jiminovu tvář do dlaní a políbil ho hladově a vášnivě.

Jimin mu nerozuměl, nerozuměl jeho otázce, ale bylo mu to jedno, pokud byl v jeho náruči, dokud ho držel. Yoongi jej líbal tak, jak ho ještě nikdo nikdy nepolíbil. Jazykem mu vnikl do úst a vynutil si na něm odpověď. Přitahoval si Jimina blíž a blíž, až se k sobě zoufale tiskli hrudníky. Otřel se o mladšího, až se jim bradavky napjaly bolestnou touhou. Hladil mladšího nepokojně nahoru a dolů po zádech, jako by stále nemohl uvěřit tomu, že se černovláska dotýká, jako by se bál, že mu zmizí.

„Já věděl, že budeš chutnat takhle,“ vydechl Yoongi, když konečně odtrhl rty od Jiminových. „Jako ten nejsladší anděl v celém božím nebi.“

Chvěl se, vzal Jiminovu bradu do dlaně a lehce mu přejížděl palcem po vlhkém dolním rtu. „Už ne,“ zašeptal.

„Gi…“

Ale byl pryč, než ho stačil Jimin zastavit. Náhle seděl sám v tichu a přál si, aby se Yoongi vrátil. V uších cítil bušení krve a pomalu zvedl ruku ke rtům, jako by chtěl prozkoumat, co se to vlastně stalo.

Rty měl maličko nateklé. Jinak by byl věřil, že Yoongiho polibky byly jen divoce romantický sen.